CESTYAPAMATKY.CZ

První písemná zpráva o Žehuni je z roku 1137 (Eodem anno dedicata est ecclesia in Segun = Toho léta posvěcen jest kostel v Žehuni), kdy se uvádí kostel postavený benediktýny z Opatovického kláštera. Po roce 1361 přechází obec z vlastnictví Opatovického kláštera do rukou světských feudálů, v roce 1351 se vzpomíná Pavel, syn Václava ze Žehuně. V roce 1380 zíslal Žehuň Heřman z Choustníka (Hermannus de Chustnik alias de Zehun), který ji obratem prodal v roce 1383 Ctiboru Liškovi a Janu Sirotkovi, vladykům ze Semína. Z téhož roku pochází zpráva, že oba uvedení pánové uvedli do místního kostela plebána Jana z Loch místo kněze Vojslava. Další zpráva z roku 1393 říká, že Ctibor za Žehuně a Vávra Sema ze Žehuně uváděli faráře Petra po zemřelém Václavovi. Na sklonku 14. století se uvádí v Kolíně jméno kováře Vavřince ze Žehuně. V roce 1415 se jako majitel obce vzpomíná Aleš z Korců, který však umírá bez dědice a majetek po něm rozprodali jeho věřitelé. V roce 1427 se objevuje v souvislosti s místní tvrzí jméno Aleš ze Žehuně, který přivěsil v roce 1415 svou pečeť ke stížnostnímu listu ke kostnickému koncilu proti upálení Mistra Jana Husa. Ten se však zadlužil a Žehuň musel postoupit svému největšímu věřiteli Kunešovi z Kříčova, který v roce 1456 prodává ves Alešovi z Voděrad. Po roce 1493 byla Žehuň připojena k hradišťskému panství, které v té době patřilo králi Vladislavu II. Jagelonskému. Zpráva z Budína vydaná 31. ledna 1499 dokládá založení Žehuňského rybníka.

Větší množství písemných zpráv o Žehuni se objevuje až od počátku 16. století, kdy jsou vedeny urbáře, gruntovní knihy, sirotčí registry, knihy smluv, hospodářské registry, úroční rejstříky a další. Protože na Chlumecku byly v minulosti dobré podmínky k chovu koní a rozvoji myslivosti, založil roku 1562 arcivévoda Ferdinand nad Žehuňským rybníkem oboru pro klisny a hříbata, převedené sem ze Sadské. Písemná zpráva z roku 1565 se týká prohřešku žehuňského krčmáře Jana Doležala, který okradl dobšického rychtáře, za což byl vyhnán z panství, a jeho krčmu získal jakýsi Vaněk Lučka.

V roce 1629 koupil Žehuň Jan Oktavián Vchynický ze Vchynic a připojil ji k panství Chlumec nad Cidlinou. Obec velmi utrpěla válečnými událostmi za třicetileté války a počet obyvatel se pak postupně zvyšoval do roku 1751, kdy zde bylo opět 51 stavení. Součástí chlumeckého panství byla Žehuň až do zrušení patrimoniálního uspořádání v roce 1848. V letech 1854 – 1960 patřila Žehuň pod okres Poděbrady, v letech 1960 – 2007 okres Nymburk a od roku 2007 patří pod okres Kolín.

Název obce se odvozuje od toho, že noví osadníci „vyžehli“ (vypálili) les, aby na uvolněném místě založili novou osadu. Dne 25. 11. 2011 obec získala nový znak.

Obcí procházela cukrovarská drážka z Radovesnic II do cukrovaru v Libněvsi (Dobšicích nad Cidlinou).

Žehuň je samostatnou obcí s katastrální výměrou 9,1 km² a 440 stálými obyvateli (3. července 2006), v jejím katastru leží zaniklá ves Báně.