CESTYAPAMATKY.CZ
Kostel stojí na východní straně návsi.
Žehuň - kostnice** (0,0 km)
Žehuň - hřbitovní brána a zeď se sochami (0,0 km)
Žehuň - dům čp. 88 (0,1 km)
Žehuň - Václavíkova vila (0,1 km)
Žehuň - Žehuňské lípy (0,1 km)
Žehuň - socha sv. Jana Nepomuckého (0,1 km)
Žehuň - pověsti ze Žehuně I (0,1 km)
Původně románský kostel postavený z nadace opatovického kláštera je doložený v roce 1137 a sv. Gothardovi byl tedy zasvěcen pouhých šest let po jeho svatořečení. Z roku 1361 (za vlády krále Karla IV.) pochází zpráva o tom, že plebán Jan ze Sán dostal svolení opata, aby si mohl vyměnit faru s plebánem žehuňským Ličkem. Další zmínka o kostele pochází z roku 1385 a 1386, kdy byli znovu dosazeni faráři. V 16. a 17. století býval chrám často bez kněze a službu tu vykonávali kněží ze Žiželic nebo z Chlumce nad Cidlinou. V roce 1721 byla znovu zřízena samostatná farnost a byl sem dosazen farář Arnošt Chark. V roce 1753 byl starý románský kostel zbořen a nedaleko zbořeniště byl vystavěn kostel nový.
Současný kostel byl postaven v letech 1753–62 (snad s použitím staršího zdiva), který spadá do uměleckého okruhu východočeského pozdního baroka Františka Kermera. Účast tohoto architekta však není na stavbě doložena. Po roce 1800 byly k presbytáři přistavěny opěráky. V letech 1929–30 se za finanční pomoci památkového úřadu uskutečnila rozsáhlá oprava kostela, kterou provedl tesařský a zednický mistr František Komárek z Chlumce nad Cidlinou. V roce 1981 byla na celém kostele vyměněna krytina. Na začátku roku 2000 byl kostel bohužel částečně vykraden.
Jednolodní obdélný kostel s půlkruhově uzavřeným presbytářem, po jehož stranách jsou čtvercová sakristie a komora. Západní průčelí s pilastry kolem hlavního rizalitu se segmentovým štítem vrcholícím atikou a hranolovou věží.
Presbytář je sklenut valenou klenbou s lunetami a konchou s lunetami. Na stropě lodi je pozdně barokní freska Nejsvětější Trojice, silně přemalovaná.
Rokokové zařízení je současné se stavbou kostela. Hlavní rámový oltář z roku 1770 je s obrazem* (160×270 cm) sv. Gotharda od Ignáce Viktorina Raaba z Nechanic. Boční oltáře mají obrazy (110×190 cm) sv Anny při severní straně presbytáře a sv. Václava při jižní straně presbytáře, autorem je pravděpodobně opět Ignác Viktorin Raab. Menší obrázky v oválných rámech nástavců těchto oltářů (vlevo sv. Jan Nepomucký, vpravo sv. Antonín Paduánský) namaloval v roce 1761 Juda Tadeáš Josef Supper z Mohelnice. Dřevěná barokní kazatelna je z roku 1762. V lodi visí obrazy sv. Prokopa a sv. Gotharda od malíře Dominika z Choltic z 2. pol. 18. století. Původní varhany z roku 1794 z varhanářské dílny Karla Horáka z Kutné Hory byly v roce 1906 nahrazeny současnými od varhanáře Kebrleho z Jilemnice. V sakristii jsou uloženy tři staré oltářní kameny, jeden z roku 1720, druhý z roku 1873 a poslední nese datum 1896. Na věži byly původně zavěšeny tři zvony, zachoval se pouze velký raně barokní zvon z roku 1658 s průměrem 116 cm a váhou 2400 kilogramů, jeden z největších zvonů Kolínska; plášť zdobí plastický reliéf sv. Gotharda, ukřižovaného Ježíše Krista s klanící se lidskou postavou a dvěma ženskými postavami se svatozáří, na protější straně půlkruhovým obloukem na sloupech s plastickou postavou Panny Marie s Ježíškem v náručí a čtyřmi andělíčky a zvláštním latinsko-českým nápisem: „ANNO DOMINI M DCLVIII IOHANN OCTAVIAN KHINSKY DE WCHINITZ ET TETTOWA VSA / ZA SPRAWI DVCHOWNI WELEBNEHO KNEZE PANA DIEKANA IOANN IOACHIMA PRAXA A PANA HELMANA PAWLA REINHELDIA / IOANNES PRICQVEY ET IOANNES EIVS FILIVS FVSORES CAMPANARVM LOTHARINGI NATI NVNC INCOLAE GLATTAWIAE IN BOHEMIA HANC CAMPANAM FVDERVNT SVPRA“ (zvon ulil za hraběte Jana Oktaviána Kinského ze Vchinic a Tetova, za děkana Jana Jáchyma Praxe a hejtmana Pavla Reinhelda, zvonař Jan Prikvej z Mladé Boleslavi). Funkční věžní hodiny pochází z roku 1836 a z nákladu Jana Slavíčka z Choťovic je vyrobil poděbradský hodinář Jan Janata.
Dnes filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Poděbrady Kutnohorsko-poděbradského vikariátu královéhradecké diecéze. Bohoslužby se konají první a třetí neděli v měsíci od 10:00 hodin.
Kostel sv. Gotharda s areálem kostnice a hřbitovní zdí s bránou byl 3. května 1958 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod katalogovým číslem 44587/2–1974.
Presbytář (presbyterium, česky kněžiště nebo chór) – část prostoru kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím, a kde se nachází hlavní oltář a pulpity na čtení Písma. Zde kněz (lat. presbyter) koná bohoslužby, původně z vyvýšené kazatelny a po II. vatikánském koncilu od obětního stolu. Od chrámové lodi bývá zpravidla presbytář oddělen triumfálním obloukem a obvykle (především ve středověku byla tato podmínka poměrně závazná) je orientován na východ.
Sakristie (z latinského sacristia, hovorově též zákristie) – o místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od presbytáře nebo v jeho ose za hlavním oltářem, kde jsou jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady. O sakristii i ostatní části chrámu se starává kostelník (latinsky sacristanus).
Jednoduchý pilastr je svislý architektonický článek, vystupující mírně z líce stěny a (na rozdíl od lizény) je opatřený hlavicí a patkou. Sdružené pilastry tvoří dvojice jednoduchých pilastrů blízko u sebe, někdy na společném soklu a nesoucí společný úsek kladí. Svazkový pilastr vzniká položením několika vrstev pilastrů stupňovitě na sebe tak, že spodní vyčnívají po stranách, střední nejvíce předstupuje.
Valená klenba – nejčastěji je konstruována ve tvaru polokruhového oblouku, čímž přenáší zatížení ze stropu do protilehlých podpor. Je obvykle stavěna nad obdélníkovými prostory, rovnoběžnost protilehlých stěn ale není podmínkou a může být i stoupací / klesající – například v chodbách se šikmým sklonem podlahy. Valená klenba lunetová je tvořena hlavní klenbou valenou podélnou, která je překřížena několika klenbami valenými o menším poloměru oblouku. V klenbě jsou vykrojeny trojúhelníkové zářezy, které podlouhlou klenbu rytmizují. S rozvojem stavitelství, v období renesance a mohutně pak v baroku, se stala valená klenba lunetová zdrojem mnoha inovativních postupů a řešení reprezentativních prostor.
Koncha (z řeckého konché a přeneseně z latinského concha = mušle) – specifický typ čtvrtkulové klenby, která zpravidla kryje prostor o polokruhovém, případně podkovovitém, segmentovém či půlválcovém půdoryse. Typickou konchou je sklenutí románské apsidy nebo niky.
Rizalit (z italského risalto = výstupek) – středová nebo boční část stavby, která vystupuje po celé výšce z líce průčelí až o hloubku jedné okenní osy. Jelikož rizalit obvykle zdůrazňuje střed nebo nároží stavby, bývá často bohatě architektonicky vyzdoben, často v něm bývá umístěn hlavní vstupní portál nebo středový balkon či terasa. Rizalit může být vyšší než ostatní části budovy, méně často i nižší než zbytek stavby. Také jeho hloubka může být různá, často bývá pouze naznačen pomocí výstupku v omítce (tzv. mělký rizalit).