CESTYAPAMATKY.CZ

Proč teče Cidlina od Bydžova k Chlumci a Žehuňským rybníkem

Pod památnou horou Tábor nedaleko Jičína pramení řeka Cidlina. Její malebný tok klikatí k Bydžovu, dále pak pokračuje k Chlumci. Říčka protéká Žehuňským rybníkem a pod Libicí přijímá její vody mohutný tok Labe.

Podle pověsti však měla Cidlina téci jinudy. V dávných dobách z malého pramínku se začala tvořit a mohutnět Cidlina. Směr jejího toku se vůbec nelíbil starému pekelníkovi – čertovi. Rozeběhl se honem, aby usměrnil valící se proud vody do míst, kde dnes stojí Městec Králové. Do bot se mu dostala hlína, a tak se musel zastavit a hlínu z bot vysypat. Bylo jí tam docela dost. Z vysypané hlíny měl vzniknout kruhový násep mohutných valů u Češova. Vody mladé Cidliny se valily dále do Polabské roviny. Čert se sebral a pelášil dále, ale to už se Cidlina vlévala do Žehuňského rybníka. Čert se rozzlobil, skočil do rybníka a začal hloubit vedle rybníka hluboký příkop, aby vody Cidliny odvedl jiným směrem. Tok vody byl však už silný a nedal se zastavit. Starého čerta málem zaplavil. Svůj příkop pekelník nedokončil, dílo vzdal a celý rozzlobený odletěl zpět ke svým druhům do pekla. Voda Cidliny se dnes dere tzv. čertovou brázdou ve středu dna rybníka.

Jak vznikl Žehuňský rybník a vrch Oškobrh

Kdysi strašně dávno si kníže pekel Lucifer umínil, že vybuduje své sídlo v krajině, kudy protéká řeka Cidlina. Po vrchu Oškobrhu nebylo ještě ani památky. V místě byly jen bažiny a močály. Lesy nechtěl kácet. Rozhodl se, že zdejší krajinu zbaví přebytečné vody a bažiny vysuší. Nejdříve v zemi vyhrabal velký dolík, kam sváděl přebytečnou vodu. Tak vznikl dnešní Žehuňský rybník. Hlínu vozil na dřevěných kolečkách, která byla stále plná bláta. Pokaždé hlínu škrabkou oškrabal, až z toho vznikly dvě velké hromady – nynější dvojitý vrch Oškobrhu.

O čertovi ve mlýně

Přepsáno z kroniky mlynářské rodiny Václavíkovy z Žehuně, přihodilo se údajně někdy v letech 1810 – 1830.

Za hospodaření děda Prokopa objevil se jedenkráte po půlnoci ve mlýnici čert. Skutečný čert! Proběhl mlýnicí, chrlil z tlamy oheň a zmizel zase beze stopy. Mléči i chasa uděšeni prchli. Když tento zjev po více nocí opětoval, padl mlýn do špatné pověsti, všech se zmocnila hrůza, takže nikdo nechtěl v noci mleti, ba kdo měl rozemleto, nechal toho do rána. Tím se mletí rozplašilo a citelně ubylo.

Tou dobou zarazil vandrem jeden krajánek, statný chlapík, jenž se honosil, že se ani čerta nebojí. Dědeček Prokop proto ujednal s ním značnou odměnu, když čerta chytí. Krajánek ten na to skutečně držel hlídku, a když se blížila půlnoc – kde se vzal, tu se vzal, vy… se čert! Krajánek proti němu, ten ale vyprsk z huby oheň, čímž ho na chvíli oslnil. Avšak krajánek se hned vzpamatoval, a za čertem dál. Tento, když poznal neohroženého soka, dal se na útěk, seskočil do podkolí a proplétal se, znaje dobře místo mezi sedmi tehdejšíma palečníma kolama, až k hořejšímu. Krajánek v patách za ním, kde se utkali, a po krutém zápase, při kterém čert ho jakýmsi pahýlem krutě dusal, čerta přemohl a k dědečkovi do pokoje přitáhl.

Poznán byl v něm, jméno vlastní si již nepamatuji, jakýsi „Bezručka". On bydlel zde v Žehuni na „Malé straně“, býval kdysi mlynářským, přišel o jednu ruku až po loket, kterýmž pahýlem ale dovedl strašně boxovat, což krajánek zakusil. Jakožto mlynářský vyznal se v mlýně tuze dobře. V čertovském úboru vlezl vždy po hřídeli dírou do mlýna, vyzbrojil se brčkama, naplněnýma utlučenou kalafunou, kterou vždy proti některé svítící lampičce vyfoukl, takže vše zdálo se vzplanuté v ohni, když tak všecky vyplašil, tak si pohodlně nakradl.

Když byl tak k dědečkovi, který byl velký dobrák, přiveden, tak mu domluvil; jak jest špatný vděk za mnohá dobrodiní, které mu dědeček dříve prokazoval. Aby však byla dobrá pověst mlýna, jež tolik čertem ztratila, rehabilitována, zařídilo se po všestranné úřadě následovní: Čerta podrželi v zajetí do rána, a pak ho v úplném čertovském úboru přivázali k jednomu topolu, jichž před mlýnem bylo několik, a poněvadž byla toho dne právě neděle, a mnoho lidí přicházelo na ranní mši prohlédli si důkladně čerta. Pověst o něm se rychle rozkřikla, takže na pozdější velkou mši putovaly celé zástupy, aby čerta také viděly. To účinkovalo! Lépe než každá soudní procedura. Od té doby mléči zase hojně i na noc beze strachu do žehuňského mlýna přijížděli.