CESTYAPAMATKY.CZ
Kde objekt najdete?
Žehuňský rybník leží v nadmořské výšce 203 metry v těsném sousedství obce Žehuň. Území je obtížně přístupné. Neprocházejí jím žádné cesty, jen po severní hranici rezervace vede cesta k vlakové zastávce Choťovice a louky na jižní straně jsou přístupné přes most u samoty Korce.
V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE
Žehuň - evropsky významná lokalita Žehuň (0,3 km)
Žehuň - Žehuňský dub (0,4 km)
Žehuň - topoly u Žehuňského rybníka (0,4 km)
Žehuň - dům čp. 143 (0,5 km)
Žehuň - dům čp. 97 (0,5 km)
Žehuň - pověsti ze Žehuně I (0,6 km)
Žehuň - pověsti ze Žehuně II (0,6 km)
Žehuň - Václavíkova vila (0,6 km)
Žehuň – Žehuňský rybník***
Další fotografie:
Žehuňský rybník byl vybudován na řece Cidlině v letech 1492–97 za vlády Ladislava Jagellonského jako královský rybník. Před jeho založením vedla v těchto místech tzv. Hradecká cesta. Z roku 1553 se zachovala zpráva, podle níž nařizuje královský dvůr chlumeckému hejtmanovi, aby pro královskou kuchyň odeslali dva vozy kaprů a půl kopy štik; královské komoře rybník patřil až do roku 1629, kdy císař Ferdinand II. nechal do zemských desek připsat chlumecké panství Janu Oktaviánu Vchynickému ze Vchynic. V 16. století provedl opravu hráze Žehuňského rybníka Jakub Krčín z Jelčan.
Žehuňský rybník je s vodní plochou 258 ha největším rybníkem ve Středočeském kraji a devátým největším v České republice, kde je se svojí délkou 5,5 kilometru zároveň jedním z nejdelších. Voda dosahuje hloubky až 6 metrů.
V roce 1948 byla na ploše 300 ha vyhlášena národní přírodní rezervace Žehuňský rybník, která zahrnuje vlastní rybník, navazující rákosové porosty a přilehlé hygrofilní až mezofilní louky. Součástí rezervace je i evropsky významná lokalita Žehuň.
Vegetace volných vodních ploch je představována porosty stulíku žlutého (Nuphar lutea) v přítokové části rybníka a rdestů, zejména rdestu hřebenitého (Potamogeton pectinatus) v obtokovém kanálu, méně je zastoupen rdest kadeřavý (Potamogeton crispus). Poměrně hojná je šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia), zaznamenán byl i šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Na rybník navazují litorální rákosiny, v nichž ojediněle roste pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Rákosiny dále přecházejí v luční prosty. Nejcennější jsou slatinné louky, které jsou v území velmi vzácné a často tvoří mozaiku s loukami bezkolencovými. Roste zde několik ohrožených druhů rostlin, například: prstnatec pletní (Dactylorhiza incarnata), pěchava slatinná (Sesleria uliginosa), ostřice Davallova (Carex davalliana), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), česnek hranatý (Allium angulosum). Ojedinělý je výskyt několika druhů bahenních pampelišek Taraxacum sect. Palustria, kterých bylo na zdejších loukách nalezeno devět mikrospecií, v Česku vesměs silně, či kriticky ohrožených (tím se nemůže pochlubit žádná jiná naše lokalita). Na jižním břehu rybníka převládají ostřicové porosty, nejčastěji s dominantní ostřicí ostrou (Carex acutiformis), které se prolínají s porosty charakteru tužebníkových lad. Na severním břehu rybníka lemují rákosiny pcháčové louky, které dále přecházejí v louky mezofilní, místy květnaté, místy s dominantními travinami.
Žehuňský rybník je bohatou lokalitou v současnosti vzácnější škeble rybničné (Anodonta cygnea), která patří mezi zranitelné druhy. Díky tomu, že rybníkem protéká řeka Cidlina, vyskytuje se zde i zvláště chráněný velevrub malířský (Unio pictorum). Z obojživelníků byly zaznamenáni například rosnička obecná (Hyla arborea), kuňka ohnivá (Bombina bombina) a skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Litorální rákosiny jsou významným biotopem vodního ptactva. Hnízdí tu bukáček malý (Ixobrychus minutus), chřástal kropenatý (Porzana porzana), chřástal malý (Porzana parva) a chřástal vodní (Rallus aquaticus). Udáváno je i hnízdění sýkořice vousaté (Panurus biarmicus). Za potravou sem pravidelně zalétá orel mořský (Haliaeetus albicilla), hnízdící v nedaleké oboře.
Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (* 18. 7. 1535 Kolín/Polepy ? – † leden/únor 1604 Obděnice u Sedlčan), nejznámější český rybníkář a ekonom 16. století. O místo jeho narození se pře Kolín (v dnešní Zámecké ulici spoluvlastnil do roku 1545 dům se svou matkou jeho otec Jiřík Krčín z Jelčan, na místě tohoto domu dnes stojí městský společenský dům) a Polepy u Kolína (kde vlastnila tzv. „Hořejší dvůr“ Jakubova babička Alžběta). Základní vzdělání zřejmě získal na staré farní škole při chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně (?), poté pokračoval ve studiích na artistické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po smrti svého otce v roce 1577 spravoval statek v Polepech, který v roce 1583 postoupil svému bratrovi. V roce 1560 vstoupil do služeb nejmocnějšího šlechtice v zemi, Viléma z Rožmberka. Při prosazování svých záměrů postupoval neobyčejně energicky a postupně zrealizoval řadu nekompromisních zásahů do struktury panství, přičemž cílevědomě budoval nové pivovary, mlýny, ovčíny, rybníky a mnohakilometrové stoky. V období let 1561–79 postavil nebo zrekonstruoval kolem 44 vodních nádrží, největší věhlas získal vybudováním rybníků Svět (původně Nevděk) a Rožmberk. Když byl v roce 1569 povýšen na regenta (správce veškerého rožmberského panství), získal tvrz Leptáč u Netolic (dnešní Kratochvíle). V roce 1572 či krátce poté také sepsal svůj veršovaný životopis, který později začlenil rožmberský knihovník a archivář Václav Břežan do díla Život Viléma z Rožmberka. V této době také zahajuje přestavbu tvrze Leptáč na honosnější sídlo a již v roce 1573 se psal z Jelčan a na Novém Leptáči. Sídlo ozdobil loveckými motivy a kolem nechal udělat oboru, svého času největší v Čechách. Leptáč s ním v roce 1580 Vilém z Rožmberka vyměnil za Sedlčany a tak se začal nově psát z Jelčan a Sedlčan. Na tomto panství prožil zbytek života v Křepenicích a Obděnicích.