Cesty a památky

Kolínsko » Konárovice » zámek

zámek

Konárovice, Zámky, Zámky dochované

Původní tvrz (po roce 1419 - 1661)

Tvrz v Konárovicích si jako své sídlo a středisko svého panství postavil po roce 1419 zřejmě již Vaněk Sekyrka z Choltic. Neznámým způsobem se pak tvrz během husitských válek dostala do držení místních vladyků Vítka a Přibíka z Konárovic, a jelikož oba zemřeli bezdětní, v roce 1453 připadla jako odúmrť králi Ladislavu Pohrobkovi. A z tohoto roku také pochází první písemná zmínka o tvrzi, protože král ji listinou z 29. prosince 1453 daroval svému služebníkovi Janu Caltovi z Kamenné Hory. Tuto transakci následně napadla Jitka z Kříčova, vdova po zemřelém Přibíkovi. Spor vyhrála a v roce 1456 se spolu se svým druhým manželem Janem Konárovským z Libenic majetku ujali. V roce 1488 konárovickou tvrz kupuje Petr Sak z Bohouňovic, který ji v roce 1503 prodal kolínskému erbovnímu měšťanovi Václavu Hášovi z Újezda († 30. 6. 1527). Ten starou tvrz výrazně rozšířil v pozdně gotickém slohu. Dalšími majiteli byli jeho syn Jiřík Háša z Újezda († 1540) a vnuk Jan Jiří Háša z Újezda, od kterého zadlužený statek koupil v roce 1588 erbovní kutnohorský měšťan Zikmund Freusichselbst z Freudenbachu, původně hornický podnikatel z Jihlavy. V popisu pořízeném k této transakci se výslovně uvádí sešlá tvrz. V letech 1605–14 ji vlastnili bratři Albrecht Jiří a Jan Oldřich Klusákovští z Kostelce, kteří ale z důvodu vleklých sporů s Kolínem ohledně přívozu na Labi, nově postavenému mlýnu (1610) a nakonec i čepování piva z místního pivovaru, prodali panství s tvrzí Kryštofu Nybšicovi st. z Altendorfu († 9. 9. 1620) za 12 250 staročeských kop. V průběhu třicetileté války byly Konárovice několikrát vydrancovány vojáky a tvrz vypálena. V roce 1626 získal zplundrované panství Jan Václav Gryzle z Gryzlova († 1637), císařský hejtman kolínského panství, ale jeho syn František Mikuláš ho vrátil v roce 1642 Konárovice do majetku královské komory a ta ho předala do užívání Kryštofu Nybšicovi ml. z Altendorfu († 1650) a jeho ženě Žofii z Hozlan. Ta se po smrti manžela snažila zadlužené a zpustlé paství s vypálenou tvrzí opakované prodat, až ji na základě soudního přípisu ze dne 27. 3. 1652 získal za 10 000 zlatých hlavní věřitel Humprecht Račín z Račína. Ten však neměl o zpustlý majetek zájem a neprovedl ani žádné pokusy o jeho oživení.

Schofmannové z Hamerlesu (1661 - 1772)

S velkou ztrátou prodal Humprecht Račín v roce 1661 za 4 800 zlatých celé panství Adamu Jaroslavu Schofmannovi z Hemmerlesu († 1669), který okamžitě přistoupil k obnově vsi a přestavbě tvrze na raně barokní zámek. V roce 1664 nechal zapsat Konárovice a Hlízov jako rodinný fideikommis, protože coby bezdětný odkázal celý majetek svým synovcům Janu Fridrichovi († 1687) a Jiřímu Bohuslavu († 1691) Schofmannovým z Hemmerlesu. Ve své závěti také pamatoval značnou částkou na kapucínský klášter v Kolíně, proto byl pohřben v kryptě klášterního kostela. V roce 1695 se po drobných rodinných sporech konečně ujímá Konárovic prasynovec Jana a Jiřího z třetího kolena Václav Adam Schofmann z Hemmerlesu († 1712), který ale rovněž zemřel bezdětný. Majetek přebírá jeho mladší bratr Josef Jan Vilém Schofmann z Hemmerlesu († 1716), který ale zemřel ve věku pouhých 37 let, a jako poslední potomek rodu se ho tedy ujímá jejich nejmladší bratr rytíř Karel Ignác Vojtěch Schofmann z Hemmerlesu († 1725). Jelikož také zemřel bez potomků, při dělení majetku připadly Konárovice jeho mladší sestře Anně Lidmile, provdané za Františka Karla Rabenhaupta ze Suché, pána na Úmoníně a Mezholezích. Po manželově smrti 19. února 1743 prodala Anna Lidmila Konárovice za 45 000 zlatých své nevlastní dceři Marii Františce Rabenhauptové. Po její smrti roku 1767 zámek připadl jejímu manželovi Alexiu Krištofu Bujákovskému ze Knurova, jenž v podstatě celé panství prohýřil, a tak se zámek a celé panství dostalo do dražby.

Alžběta Quasco de Claviers (1772 - 1813)

Dne 1. května 1772 koupila v dražbě panství hraběnka Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga († 14. 4. 1813). Nová majitelka si Konárovice velmi oblíbila a často zde pobývala. Proto v roce 1775 přistoupila k přestavbě zámku, která mu vtiskla rokokový charakter. Plány na tuto přestavbu vypracoval významný architekt Jan Josef Wirch. Úpravy se týkaly zejména nové podoby střech, vstupního východního křídla, jehož fasády byly ozdobeny pilastry a římsami, a jižního křídla, na kterém byly zřízeny sluneční hodiny. Nově byly také uspořádány i vnitřní místnosti především obytného prvního patra (piano nobile), jejichž stropy byly vyzdobeny štukami. Nová majitelka také nechala před jižním a západním křídlem zřídit zámecký park. Jelikož zemřela bezdětná, odkázala zámek i s panstvím svojí neteři, hraběnce Apolonii Cavriani, rozené Vratislavové z Mitrovic († 12. 7. 1821). Její syn hrabě František Karel Cavriani se však již následujícího roku rozhodl Konárovice prodat.

Střídání majitelů (1822 - 1856)

Za 110 000 zlatých koupil v roce 1822 Konárovice baron Jan Schmiedgräbner z Lusteneku, od něhož je za 120 000 zlatých koupil 5. září 1834 hrabě Karel Rummerskirch, pán na Větrném Jeníkově. Hodnota majetku se neustále zvyšovala, protože v roce 1842 ho za 125 000 zlatých koupil baron Hugo Roth a ten ho po dvou letech prodal v roce 1844 za 158 000 zlatých baronce Alžbětě ze Schmiedhalsu. Od ní v roce 1845 již za 190 000 zlatých koupil zámek i s panstvím bohatý měšťan Jan Raška, který celé konárovické zboží prodal 2. června 1856 hraběti Františku Arnoštu Harrachovi (* 13. 12. 1799 – † 26. 2. 1884).

Harrachové (1856 - 1872)

Hrabě František Arnošt obratem Konárovice zapsal svému synovi a významnému politikovi Janu Nepomuku Františkovi Harrachovi (* 2. 11. 1828 – † 12. 12. 1909). Ten se na zámek nastěhoval ještě téhož roku, a to po svatbě se svojí ženou princeznou Marií Markétou, rozenou z Lobkovic. Při úpravách, provedených za jejich pobytu byly zmodernizovány interiéry a provedeny další drobné úpravy, jako například zakrytí terasy na nádvoří dřevěnou přístavbou, jimiž byl stavební vývoj v podstatě ukončen. Dne 23. června 1866 se na zdejším zámku narodila hraběcím manželům dcera Marie Terezie Johanna z Harrachu († 30. 9. 1947), na jejíž počest rodiče nechali postavit v Konárovicích Mariánský sloup. Ovlivněn svým vlasteneckým cítěním také zavedl hrabě Jan Harrach na svém konárovickém velkostatku jako úřední jazyk češtinu a hospodaření koncipoval podle zásad stanovených Františkem Horským. Stal se také předsedou Hospodářského spolku Kolínského, později krajského spolku čáslavského a poté i královéhradeckého. V roce 1861 byl na zámku zformulován text soutěže o českou operu, kterou by se zahájil provoz Národního divadla v Praze. Nedlouho po manželčině smrti v roce 1870 se rozhodl zámek opustit, aby mu nepřipomínal období jejich společného pobytu.

Zámek v rukou podnikatelů a okupační správy (1872 - 1945)

V roce 1872 koupil zámek i s velkostatkem od Arnošta Harracha za 373 440 zlatých pražský továrník, poslanec Českého zemského sněmu a starosta Karlína Josef Götzl (* 4. 3. 1820 - † 5. 2. 1892) s manželkou Emilií. Po jeho smrti připadl v roce 1892 velkostatek jeho třem dětem Vincencovi, Vilémovi a Emě, které trávily na zámku hodně času. Pořádaly zde velké hony a také setkání jak tehdejší pražské smetánky (lékaři, hudební skladatelé i politici), tak příslušníků starých šlechtických rodů (Kinských, Lobkoviců nebo Černínů). Na podzim roku 1922 prodali Götzlovi zámek majiteli továrny na dráty v Rokycanech Draht-und Drahtstiftenfabrik in Rokycan Edvinu Eisnerovi a jeho ženě Martě. Ten ale obratem v únoru 1923 prodal velkostatek i se zámkem okresní správní komisi, která měla v úmyslu polnosti a louky rozprodat, lesy ponechat ve vlastní správě a v zámku umístit sociální ústav. K tomu ale nakonec nedošlo a v roce 1927 zámek kupuje zpět do majetku rodiny Josef Götzl ml. (syn Vincence Götzla) se svou ženou Milenou Götzlovou. Počátkem roku 1928 prošel zámek velkou rekonstrukcí, kterou provedl kolínský stavitel Viktor Levin podle nákresů a návrhů majitelů. Při ní byla dřevěná veranda na jižní straně nahrazena zděnou přístavbou s balkonem, přístupným z 1. patra zámku a jižní strana zahradní terasy byla opatřena novou zděnou balustrádou se zdobnými prvky. Obnoven byl také vstup do zámku z východní strany, celý zámek byl elektrifikován a byl obnoven vodovod. Zásadní úpravou také prošel park, kde manželé Götzlovi vybudovali tenisový kurt, nechaly zřídit pergoly s vinnou révou, alpinium a zámeckou lednici u rybníku Strašák. V roce 1937 byla na nádvoří zřízena nová kašna, ke které mříž zhotovil místní kovář Václav Belza. V roce 1942 byla na zámek a statek uvalena německá nucená správa a manželé Götzlovi ztratili jakékoliv právo se svým majetkem nakládat.

Zámek v majetku státu

V květnu 1945 přijela do Konárovic Rudá armáda a zámek za pomoci a velké radosti místních obyvatel obsadila. Dle vzpomínek pamětníků vojáci rozdávali místním věci ze zámku a dost si jich také odvezli. Veškerý majetek Götzlových byl tzv. zabezpečen a 24. května 1945 byl převzat do národní správy. Jelikož zaměstnanci statku pod vedením místního občana Bedřicha Toufara sepsali proti Götzlovým udání, že měli více než přátelské vztahy s německými okupanty, byli oba manželé v červnu 1945 zatčeni a uvězněni u Okresního soudu v Kolíně. Přestože jim nebyl prokázán žádný konkrétní čin, který by je zařazoval mezi nepřátele státu a oba byli české národnosti, byla Milena odsouzena k trestu vězení 7 měsíců a pokutě 100 000 Kč, Josef k vězení 6 měsíců a pokutě 20 000 Kč. V prosinci 1946 byl rodině zabaven veškerý majetek na základě tzv. Benešových dekretů. Manželé pak v lednu 1948, těsně před komunistickým pučem, emigrovali do Švýcarska a do vlasti se již nikdy nevrátili. O zámeckou budovu žádala místní školní rada, která tam chtěla umístit školu, byty pro učitele, kulturní dům a jiné instituce, ale budova nakonec připadla v roce 1947 národnímu podniku SPOFA (Spojené farmaceutické závody) Praha. Ta zřídila v zámku a v budově postavené v zelinářské zahradě farmu pro chov králíků, myší, morčat, krys a holubů, určených pro pokusné účely. Od počátku roku 1957 přešla farma pod správu Výzkumného ústavu léčivých rostlin v Praze (VULERO), který zde zavedl chov opic za účelem výroby očkovací látky proti obrně (ročně zde bylo usmrceno na 1 800 opic). Ta sídlila na zámku až do roku 1996.

Zámek po roce 1996

V roce 1996 zámek koupila Barbora Černá se svým německým partnerem Theodorem Steinem, v září 2001 však majitelka záhadně zmizela, spekuluje se o vraždě, tělo však nebylo nikdy nalezeno. V roce 2004 zámek koupil americký herec a producent s českými kořeny (po matce) Crispin Hellion Glover, který ho využívá k soukromým obytným účelům a jako sídlo své společnosti It Incorporated.

Popis stavby

Zámek je výrazná čtyřkřídlá budova, uzavírající nádvoří ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku, krytá mansardovou střechou, která má na východní straně vikýře. Hlavní devítiosé vstupní průčelí je obráceno k východu, vstupní portál je umístěn v jednoosém středním rizalitu, nad kterým se zvedá štít s erbem rodu Harrachů. Hlavní průčelí je zdobeno římsami, pilastry a nadokenními frontony. Na fasádě jižního průčelí byly původně malované sluneční hodiny z roku 1775. V přízemí se jednotlivá křídla otevírají do nádvoří dnes zasklenými arkádami na čtverhranných pilířích. V průjezdu východního křídla se dochovaly krásné okované dveře z přelomu 15. a 16. století.

Podle síly zdí lze soudit, že část původní tvrze byla pojata do jihovýchodního nároží (vlevo od průjezdu) nové zámecké budovy. Z ní se dochovala malá místnost s rokokovými orientálními malbami (šinoasérie) z doby po roce 1775, které vznikly za Alžběty Quasco de Claviers, značně restaurátorsky doplněné. Ze stejné doby pochází i klenba sousední místnosti zvané Rytířský sál sklenutá pruskou plackou na pasech. Kachlová kamna v rohu sálu jsou z konce 19. století.