Cesty a památky

Kolínsko » Škvorec » starý zámek

starý zámek

Škvorec, Zámky, Zámky dochované

Starý zámek, Škvorec
Datace: kolem roku 1278, přestavba kolem roku 1400, renesanční přestavba kolem roku 1545, barokní úpravy 1710 a 1727
Sloh: raná gotika, gotika, renesance, baroko, novodobé úpravy
Materiál: lomové a kvádrové kamenné zdivo, smíšené zdivo, cihla, omítka, pálená krytina
Majitel: Monica Eremeeva, soukromý vlastník

Zakladatelem a stavebníkem škvoreckého hradu, v pramenech označovaného jako castrum, byl kolem roku 1278 významný dvorský a zemský úředník Domaslav, doložený jako stolník královny Kunhuty roku 1262, královský číšník v letech 1263–79 a nejvyšší královský komorník v letech 1267–78. Šlo o menší kamenný hrad bergfritového typu, založený na výrazném ostrohu na východním okraji dnešního městyse, jehož poloha využívala přirozeně chráněné místo doplněné hlubokým příkopem. Z nejstarší stavební etapy se v areálu dochovala především hluboká hradní studna (dnes součást školního areálu) a archeologickým výzkumem odkryté zdivo raně gotické hradby, části palácové stavby a mohutného válcového bergfritu. Další majitelé Škvorce nejsou až do 14. století bezpečně známi. Ve druhé polovině tohoto věku se panství dostalo do rukou pražské patricijské rodiny Olbramoviců, jejíž členové patřili k vysoce postaveným osobám královského dvora a městské správy. Po roce 1385 vlastnil Škvorec Olbram ze Škvorce, královský kancléř, pražský a vyšehradský kanovník, probošt kapituly u sv. Apolináře a od roku 1396 pražský arcibiskup. Společenský vzestup Olbramoviců se promítl i do podoby sídla, které kolem roku 1400 prošlo výraznou gotickou přestavbou, za které vznikl nový palác s kaplí, doloženou v listině z 31. ledna 1404 zmínkou o kaplanovi Václavovi (domini Wenceslai capellani castri Sqworcz), a protáhlá věž nad vstupní branou s padacím mostem přes příkop.

V první polovině 15. století se vlastníci Škvorce střídali. Roku 1422 přešlo panství sňatkem na Jana Ohnišťka z Ohnišťan, který však byl po roce 1426 odsouzen k smrti za vraždu a hrad s panstvím se poté vrátily Olbramovicům. Podle starší tradice prodal Olbram ze Škvorce hrad již roku 1426 královskému prokurátorovi, bývalému purkrabímu Pražského hradu a Vyšehradu Čeňkovi z Klinštejna, bezpečněji je však převzetí Škvorce Klinštejny doloženo až roku 1462. Za jejich potomků byl Škvorec roku 1497 povýšen na městečko. Když Jindřich Škvorecký z Klinštejna padl roku 1532 v Uhrách, přešla Škvorec na jeho strýce Zikmunda Smiřického ze Smiřic, který kolem roku 1545 nechal starý hrad přestavět na reprezentativní renesanční zámek. Gotické jádro bylo tehdy rozšířeno do podoby čtyřkřídlého sídla s uzavřeným nádvořím, přičemž renesanční stavební etapa probíhala nejméně ve dvou fázích. Nejprve byla rozšířena celková dispozice areálu a vystavěno jižní a východní křídlo, následně byly upravovány další části již v čistších renesančních formách. Smiřičtí drželi Škvorec až do stavovského povstání. Po konfiskaci jejich majetku připadla Škvorec roku 1621 Albrechtu z Valdštejna, který ji v roce 1622 prodal Karlovi z Lichtenštejna, který Škvorec připojil ke kosteleckému panství. Ve dnech 26.a 27. listopadu 1639 zámek vydrancovali a zapálili Švédové, požár způsobil zřícení stropů v několika částech palácového traktu a objekt dlouho zůstával jen provizorně zajištěn. Přestože byl horní palác částečně opraven a zastřešen, roku 1654 se zámek uváděl jako pustý a Bohuslav Balbín jej později označil za ruinu. Menší opravy proběhly roku 1710 pod vedením stavitele Kristiána Minediho, rozsáhlejší barokní úpravy následovaly kolem roku 1727 za kněžny Marie Terezie Savojské, která podle místní tradice pobývala v severní části zámku od roku 1729 téměř půl století až do své smrti roku 1772. Její úpravy směřovaly především k pohodlnějšímu bydlení a daly dochovaným částem zámku barokní charakter.

Škvorecký zámek byl obyvatelný ještě roku 1794, ale po roce 1852, kdy připadl Uhříněvsi, zcela zpustl. V letech 1860–84 byla značná část původního čtyřkřídlého areálu rozebrána a na místě raně gotického paláce byla roku 1890 postavena škola čp. 130. Přestože zámek ztratil severní, západní a část východního křídla, zůstala zachována jeho výrazná jihovýchodní partie s věžovou bránou, příkopem a mostem. Od poloviny 19. století do roku 1939 sloužila část zámku také škvorecké židovské komunitě jako synagoga, byt rabína a ješiva. Tato etapa se dnes odráží v obnoveném interiéru hlavní haly, kde se uplatňuje ochoz, dřevěné obložení, kazetová stropní konstrukce a dekorativní výmalba s hebrejskými nápisy a symboly. Konečnou podobu získal Starý zámek při opravě roku 1964, kdy byl přestavěn pro bytové účely a další potřeby obce (klubobny atd.). Roku 1994 zámek odkoupil soukromý majitel, který však nezahájil slibovanou rekonstrukci, a po desetiletí chátrání se postupně zřítily střechy, krovy i podlahy v patrech; některé části areálu se dostaly do havarijního stavu a došlo k řadě nevratných poškození původních konstrukcí. V roce 2004 koupil objekt anglický filmař Stephen Weeks, majitel společnosti Monumental Trust Bohemia, s úmyslem zámek opravit a komerčně využít, ani tento projekt však nebyl nikdy zahájen.

Skutečná záchrana přišla až na začátku roku 2008, kdy zámek získali Dmitri Eremeev, původem z ruské šlechtické rodiny Nosticů, a Monica Eremeeva, pocházející z italské šlechtické rodiny Salvatore z Florencie a severoitalského panství Campoli. Noví majitelé zahájili generální rekonstrukci podle staršího projektu firmy Monumental Trust Bohemia a financovali ji výhradně z vlastních prostředků. Roku 2009 byla dokončena rekonstrukce věže, dostavěny chybějící části zdiva a osazena nová kopule s bicími hodinami. Při opravách západního paláce byly objeveny zbytky renesanční sgrafitové výzdoby z roku 1545 na vnější hradební zdi, k níž byl palác přistavěn, což dokládá vysokou úroveň smiřické renesanční přestavby a umožňuje srovnání se soudobými úpravami zámku v Kostelci nad Černými lesy. V letech 2009–10 provedl Jaroslav Špaček z Městského muzea v Čelákovicích archeologický výzkum nádvoří, během něhož byla odkryta raně gotická hradba o síle přibližně 2 metry, tvořící severovýchodní pravoúhlé nároží původního hradu a napojující se na do té doby neznámý bergfrit o průměru 12 metrů a síle zdiva 4 metry. Věž, opatřená směrem do hradního příkopu opěráky, vyvolává otázku, zda s jejím prostorem nesouvisela kaple, a za hradbou byly odkryty také pozůstatky raně gotické stavby částečně zahloubené do skály, jejíž účel zatím není objasněn. O palác se patrně nejedná, protože ten stával v místech dnešní školy. V odkrytém zdivu se dochovaly druhotně použité architektonické články, zbytky portálů, oken, dveří a výběhů žeber. Výzkum dosud nebyl vědecky publikován, jeho výsledky však budou mít zásadní význam pro přesnější hodnocení nejstarší stavební podoby škvoreckého hradu.

Z původně rozsáhlého areálu Starého zámku se dochovala především zbarokizovaná jihovýchodní část s hranolovou věží nad gotickou vstupní branou, na ni navazující patrový palác, zbytky východního a západního křídla, úseky bývalých hradebních zdí, původní příkop, barokní kamenný most, který nahradil starší padací konstrukci, a hradní studna v areálu školy. Vstupní část zámku tvoří patrová hranolová věžová brána čtvercového půdorysu, k níž z návsi vede kamenný most přes hluboký příkop. Průjezd v přízemí je široký, excentricky umístěný a valeně klenutý, zvenčí otevřený hrotitým profilovaným portálem, doplněný o boční půlkruhovou branku pro pěší. Uvnitř průjezdu je obdélný vstup do valeně klenutého kamenného sklepa s cihlovou klenbou a směrem do dvora se průjezd otevírá širokým půlkruhovým obloukem. K průjezdu přiléhá čtvercová vrátnice se zaobleným zapuštěným nárožím, zděná z cihel a opatřená zbytky hladké vápenné omítky, její štítový nástavec je zakončen opadanou obloučkovou profilovanou římsou a členěn půlkruhově uzavřenými obdélnými vpadlinami. Barokní průčelí obrácené do návsi je lemováno lizénovými rámy a završeno bohatě profilovanou korunní římsou, nad níž se zvedá čtvercový štít se slunečními hodinami, odstupněnými pilastry, volutovými křídly a trojúhelným římsovým štítkem. Věž vrcholí polygonální plechovou věžičkou s hodinami, cibulovou stříškou a korouhví, po obou stranách volutových křídel stojí nízké kamenné vázy. V patře věže jsou dvě obdélná okna v hladkých štukových šambránách s páskem, parapetem a suprafenestrou, zatímco hrotitý oblouk v přízemí je lemován kamennými klenáky.

Na věž navazuje z jihu a západu palácové křídlo zalomeného obdélného půdorysu, které tvoří jižní stěnu někdejší čtvercové dispozice hradu. Budova je vystavěna ze smíšeného zdiva, klenební pasy jsou cihelné a vnější barokní fasáda paláce je po rekonstrukci členěna hladkými sokly, kordonovou a profilovanou korunní římsou, lizénovými rámci, šambránami a parapetními výplněmi. Hlavní podélné křídlo kryje sedlová zvalbená střecha s pálenou krytinou, zatímco kratší části a přístavby jsou zastřešeny pultovými střechami. Na nárožích se uplatňuje bosovaná lizéna, okna v patře mají hladké šambrány s nadokenní a podokenní římsou, dvě okna jsou zdvojená šestitabulková a nad některými se dochovaly kulaté větrací otvory se šikmou špaletou.

Podstatnou součástí areálu jsou i zbytky ohradních zdí, které ze severovýchodu uzavírají bývalý dvůr a navazují na vlastní zámek. Zeď vystavěná na hraně příkopu dosahuje výšky jednoho patra, je zděná z kamene a v jejím vnitřním líci se v minulosti uplatňovaly novodobé přístavky kolen s pultovou střechou; západní stranu dvora uzavírá vnější cihlová zeď. Původní příkop obepínal hrad ze všech stran, severní a východní část byla později zarostlá, východní a jižní úsek byly upraveny v souvislosti s novým navezeným přístupem ke škole. Kamenný most z kvádrů, vedený k zámecké věži z návsi, má jeden široký oblouk a parapet složený z kamenných hranolových sloupků, původně členěných obdélnými vpadlinami, později doplněný novodobou cihlovou výplní. Mostní klenba je kamenná, půlkruhový pas oblouku je vyskládán z mohutných kamenných klenáků a po obou stranách mostu stály šikmé opěrné pilíře, které zepředu podpíraly věžovou část.

Současná rekonstrukce obnovila nejen vnější podobu zámku s výrazným červenobílým barokním průčelím, věží, hodinami, kamenným mostem a hradním příkopem, ale také interiéry, v nichž se uplatňuje obytné využití, soukromá galerie, knihovna, ateliérové prostory a hlavní hala určená pro komorní koncerty, obřady a kulturní akce. Ve východním křídle má být představena expozice o dějinách zámku i městyse Škvorec a muzeum renesanční hudby a hudebních nástrojů ze sbírky rodiny Jeremeev-Salvatore, zatímco západní palác je zamýšlen jako soukromá galerie obrazů a ateliér malířky Moniky Salvatore, matky majitelky zámku.

Starý zámek je nejstarší a nejvýznamnější památkou Škvorce a zároveň mimořádně hodnotným dokladem proměny raně gotického šlechtického hradu v renesanční a barokní zámecké sídlo. Přestože se z rozsáhlého čtyřkřídlého areálu dochovalo jen torzo, jeho situování na ostrohu, hluboký příkop, kamenný most, věžová brána, zbytky hradeb, hradní studna a archeologicky odkryté základy bergfritu uchovávají čitelné stopy středověkého založení. V obrazu městyse působí zámek jako dominantní vstupní akcent při východním okraji historické zástavby a spolu s protilehlým Novým zámkem vytváří jedinečný památkový celek, který připomíná někdejší správní, hospodářský i kulturní význam Škvorce. Jeho nedávná obnova má mimořádnou hodnotu nejen stavební, ale i symbolickou: z objektu nacházejícího se na počátku 21. století na hranici zániku se znovu stala živá součást obce a krajiny.