CESTY A PAMÁTKYCESTYAPAMATKY.CZ

kolínsko
KOLÍNSKO » Kojice » kostel sv. Petra a Pavla** « Kostely

Kde objekt najdete?

Kostel stojí v západní části obce na vyvýšeném místě.

V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE

Kojice - křížek I (0,1 km)

Kojice - dům čp. 32 (0,1 km)

Kojice - dům čp. 21 (0,1 km)

Kojice - tvrz (0,2 km)

Kojice - evangelická kaple (0,2 km)

Kojice - křížek II (0,5 km)

Týnec nad Labem - evropsky významná lokalita Týnecké mokřiny (0,8 km)

Týnec nad Labem - Týnecké mokřiny (0,9 km)

Kojice - nález keltské keramiky (0,9 km)

Týnec nad Labem - hradiště** (1,0 km)

Kojice – kostel sv. Petra a Pavla**

Raně románský kostel z konce 12. století (11870–90), upravený v 1. polovině 13. století. Poprvé je kostel písemně doložen v listině z 9. února 1363, kdy byl se souhlasem sedleckého opata jmenován zdejším knězem Hynek ze Zvířetic. V 2. polovině 15. století byl kostel znovu upravován, z té doby se dochoval v jižní stěně gotický pravoúhlý profilovaný portál ve výši panské tribuny a přístavba sakristie. V 18. století byla přistavěna jižní boční loď a předsíňka, zvětšena okna a také nově zastřešena věž cibulovou bání. Dne 18. září 1825 kostel vyhořel při požáru vsi a shořela i dřevěná zvonice, která stála v místech dnešního obecního úřadu (školy). Částečné opravy se kostel dočkal až v roce 1873 podle návrhu akademického malíře Josefa Schweila, ale důkladně byl opraven až v letech 1926–27 památkovým úřadem v Pardubicích. Při této opravě byl vyměněn rákosový strop za dnešní trámový, položena cihlová dlažba, odstraněna kazatelna a oratoř s kruchtou byly doplněny dřevěným zábradlím. V roce 1965 restauroval malby akademický malíř Otakar Číla a z vnějšího pláště kostela byla sejmuta barokní omítka, čímž došlo k obnažení románského kvádříkového zdiva. V roce 1999 kdy byl kostel opětovně omítnut (mezi fotografiemi jsou snímky před opravou v roce 1999) a obílen. Kostel v Kojicích je nejlépe dochovanou románskou stavbou na Kolínsku.

Drobná podélná stavba románského kostela s apsidou ve východní stěně a věží nad západním průčelím. Po celé jižní straně je připojena úzká barokní boční loď se sakristií v závěru. Románská část kostela je postavena z kvádrového pískovcového zdiva, apsida je členěna čtyřmi lizénami a ve východní stěně prolomena románským půlkruhovým oknem. V severní stěně lodi jsou dvě románská okna z 13. století s půlkruhovými záklenky a na východní a západní straně věže jsou zbytky podvojného románského okénka.

Loď je uzavřena dřevěným trámovým stropem, sakristie je sklenuta křížovou klenbou bez žeber a apsida je sklenuta konchou. Románské okno v apsidě má hlubokou špaletu, triumfální oblouk je pravoúhle odstupňovaný s náběžní římsou. Po stranách triumfálního oblouku, na severní stěně lodi a kruchtě jsou odkryty zbytky románských nástěnných maleb* (figurální i geometrické ornamenty provedené technikou al secco), doplněné pozdějšími gotickými i renesančními malbami. V západní části lodi je unikátně dochovaná románská panská tribuna, přestavěná v 18. století na varhanní kruchtu, kterou prostupuje dvojice pískovcových pilířů, nesoucí hranolovou věž.

Zařízení kostela je jednotné, pseudorománské z roku 1873. Autorem návrhu hlavního oltáře s obrazem sv. Petra a Pavla je Josef Scheiwl, autor celkové nové úpravy kostela. Ve věži byly původně zavěšeny dva zvony ulité v roce 1834 z roztavené zvonoviny čtyř zvonů (1494, 1512, 1599 a 1751) zničených při požáru zvonice v roce 1825; zvony byly rekvírovány za 2. světové války a již se do Kojic nevrátily.

Kostel sv. Petra a Pavla spadá do farnosti Týnec nad Labem (Královehradecká diecéze) a prohlédnout si ho lze vždy před bohoslužbou každou třetí sobotu v měsíci od 17:30 do 18.00 hodin. Dne 3. května 1958 byl kostel zapsán jako nemovitá kulturní památka, číslo rejstříku 36146/6–2105.

Sakristie (z latinského sacristia, hovorově též zákristie) – o místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od presbytáře nebo v jeho ose za hlavním oltářem, kde jsou jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady. O sakristii i ostatní části chrámu se starává kostelník (latinsky sacristanus).

Koncha (z řeckého konché a přeneseně z latinského concha = mušle) – specifický typ čtvrtkulové klenby, která zpravidla kryje prostor o polokruhovém, případně podkovovitém, segmentovém či půlválcovém půdoryse. Typickou konchou je sklenutí románské apsidy nebo niky.

Sedlecký klášter (dnes Kutná Hora-Sedlec)- první cisterciácký klášter v Čechách založený roku 1142 Miroslavem z Cimburka, významným dvořanem knížete Vladislava II. Proti běžné řádové praxi byl založen v krajině už osídlené a kultivované, pravděpodobně v souvislosti s nálezem stříbra. Na přelomu 13. a 14. století patřil k nejvýznamnějším církevním ústavům v Čechách a obrovské bohatství, které mu plynulo z nepřímé účasti na kutnohorském dolování, umožnilo rozsáhlou stavební činnost, z níž se dodnes dochovala významná část. V roce 1783 byl klášter zrušen a od roku 1812 slouží jako tabáková továrna. Klášterní katedrála byla zapsána v roce 1995 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

apsida (z řec. αψις = hapsis = oblouk, zaoblení, obloha či výklenek) je půlkruhová či podkovovitá nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře (výklenky pro sochy božstev) a u nás používaná především v románské architektuře jako místo pro umístění oltářní menzy. Apsida u románského kostela plní především funkci presbytáře, u kostelů bazilikálního typu může být apsid několik, v tom případě plní funkci oltářních výklenků samostatných kaplí.

TOPlisttext & foto Roman ŠULC, Jan KUBKA; použitá literatura; design Lucie ZAJÍČKOVÁ; web Tomáš ADÁMEK; 2008–2012