Cesty a památky

Kolínsko » Velký Osek

Velký Osek

Velký Osek patří k významným sídlům středního Polabí, jejichž vznik souvisí s raně středověkou kolonizací krajiny podél Labe. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1233, kdy je uváděna jako majetek kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Již roku 1228 se však pravděpodobně objevuje v zakládací listině tohoto kláštera pod názvem Osík, což by znamenalo ještě starší existenci zdejšího osídlení. Zajímavostí je, že dnešní obec Oseček na protějším břehu Labe se původně nazývala Osek, zatímco názvy obou sídel se v průběhu času navzájem proměnily.

Ve středověku byla ves pevně spjata s rozsáhlým klášterním majetkem. Roku 1366 pronajala abatyše Alžběta část statků Ješkovi z Všechlap, který získal mimo jiné i Osík spolu s rychty v okolních vsích. Klášter si ponechal vlastnické právo, avšak hospodářský užitek připadl nájemci. Ten měl právo držet v obci rybáře a využívat zdejší zdroje, zároveň byl povinen poskytovat vojenskou pomoc v podobě jízdního lukostřelce a odvádět klášteru podíl z vybraných pokut. Již v této době je v obci doložena rychta, která svědčí o její správní organizaci; jménem ale známe až rychtáře Pavla Jehňáka připomínaného roku 1615.

Zásadní zlom přinesl rok 1437, kdy císař Zikmund odebral polabské statky svatojiřskému klášteru a daroval je Jiřímu z Poděbrad. Ten Osek roku 1458 připojil ke kolínskému panství, s nímž obec sdílela další osudy po několik staletí. Majitelé panství se v průběhu času střídali – mezi významné náleželi například Pernštejnové či Žerotínové. Kolínské panství bylo několikrát zastavováno i spravováno královskými hejtmany a jeho dějiny odrážejí složité politické a majetkové poměry českého státu v raném novověku.

V průběhu 18. století dochází k postupné stabilizaci a opětovnému růstu obce. Významným prvkem hospodářského života byla existence kontribučenské sýpky, zřízené roku 1788 pro širší okruh polabských obcí jako zásoba obilí pro dobu neúrody. Zároveň se formovala dnešní struktura osídlení, jejíž základ tvoří starší usedlosti identifikovatelné podle nízkých popisných čísel zavedených roku 1775. Významnou kapitolu představuje vývoj kolínského panství v první polovině 19. století, kdy jej roku 1827 zakoupil podnikatel Jakub Veith. Po něm panství přešlo na jeho potomky a roku 1862 je získal rytíř František Xaverius Horský. Ten se zasloužil o rozsáhlé hospodářské úpravy krajiny, včetně vysoušení zbytků Bačovského rybníka, regulace vodních toků a zakládání nových hospodářských dvorů.

Po zrušení patrimoniální správy v roce 1848 se Velký Osek stal samostatnou obcí v okrese Kolín. Moderní vývoj výrazně ovlivnila železnice. V roce 1869 bylo zahájeno vyměřování trasy Severozápadní dráhy a o rok později začala její výstavba pod vedením bratří Teibachů z Kutné Hory. Zdejší stanice se postupně stala významným dopravním uzlem na trati Kolín – Nymburk – Praha, z níž odbočuje důležitá trať směrem na Hradec Králové. V letech 1870–1925 z ní vedla také vlečka do dnes již zaniklého hospodářského dvora Karolín u Volárny.

Dnešní Velký Osek si přes všechny historické proměny uchoval charakter obce zemědělského Polabí, jejíž vývoj byl po staletí určován jak úrodnou krajinou, tak vazbou na významná panství a dopravní trasy.

Osobnosti

Josef Bělina (* 26. 12. 1893 Velký Osek - † 20. 7. 1948 Londýn, Anglie) - český novinář a politik, během 2. světové války působil jako prostředník mezi čs. exilovou reprezentací a Labour Party, v Londýně zůstal i po válce a vydával hospodářský bulletin News from Central Europe a Londýnské listy, po únoru 1948 se podílel na formování nového čs. exilu a exilového vedení Čs. sociální demokracie.

Ladislav Serbus (* 23. 10. 1908 Velký Osek - † 8. 10. 1987 Praha) - tělovýchovný odborník a pedagog Fakulty tělesné výchovy v Praze, autor tělovýchovných a sportovních příruček i učebnic a světová autorita masových a pódiových cvičení (sletová a spartakiádní vystpupení).

Původ názvu

Název obce prošel v průběhu středověku poměrně bohatým vývojem, jak dokládají četné historické zápisy. Nejstarší doklad pochází patrně již z roku 1052, kdy se uvádí podoba Osece. Ve 13. století se objevuje tvar Osek (1233), ve 14. století pak podoba Ossyk (1366). V pozdním středověku se k názvu připojuje rozlišovací přívlastek – roku 1437 je doložena forma Osek Veliký, v roce 1495 pak Osek Weliky. V 16. století se objevuje i podoba Wosek (1556), která odpovídá tehdejší výslovnosti s počátečním „v“. V 17. století se název ustaluje v podobách Wosek (1653) a Welky Wosek (1654), přičemž lidové označení Vosek přetrvává dodnes. Podle výkladu Antonína Profouse je jméno Osek odvozeno od slovesa osekat, odsekat či vysekat. Název tedy označoval místo vzniklé vysekáním porostu, tedy nově založené sídlo na původně zalesněné půdě. Pro rozlišení od další obce téhož jména na druhém břehu Labe se postupně ustálilo označení Velký Osek, zatímco menší sídlo získalo zdrobnělou podobu Oseček.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 17. října 1997 usnesením č. 41 schválen znak a prapor obce. Znak tvoří stříbrný štít s modrou spodní částí, v horní části je červený okřídlený drak hledící doleva a šikmo dolů probodený zlatým kopím zakončeným křížem, v modré části je stříbrný minerální pramen. Vlajku tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a modrý, v levé (žerďové) části bílého pruhu je červené dračí křídlo šikmo probodené žlutým kopím zakončeným křížem.

Administrativní údaje

Velký Osek je dnes samostatnou obcí, na jejímž katastru se nachází zaniklá ves Vesec, katastrální výměra činí 10,56 km² a žije zde 2 619 stálých obyvatel (1. ledna 2025).