Cesty a památky
domy v ulici Ovčárecké a na náměstí Svobody (Zálabí)
Kolín, Městské domy, Město Kolín
1. Vila čp. 333 "Na Závisti"
Vlastní vila* architekta Čeňka Křičky z let 1897–1902 vznikla v době, kdy již působil na kolínské radnici jako člen městské rady. Objekt tak lze chápat nejen jako soukromou rezidenci, ale i jako osobní manifest jeho profesních a urbanistických ambicí. Roku 1908 navštívil dům během svého pobytu v Kolíně Jaroslav Hašek, který ve svých pamětech popsal bohaté pohoštění, jež mu zde bylo poskytnuto. Již od počátku byla v přízemí zřízena lékařská ordinace, v níž později až do 50. let 20. století působil známý kolínský praktický lékař Bohumír Semík (*1899), podle něhož je objekt někdy nepřesně označován jako Semíkova vila. Po ukončení jeho praxe dům získala kolínská nemocnice, která zde zřídila dětské oddělení Okresního ústavu národního zdraví. V jeho rámci zde působila řada kolínských lékařů (MUDr. Elger, MUDr. Babka, MUDr. V. Soukupová, MUDr. Straková, MUDr. Nováková, MUDr. J. Mlčoch, MUDr. Kopecký aj.) i zdravotní sestry (A. Rybová, J. Kukalová a další). Provoz oddělení byl ukončen roku 1992. V následujících letech vilu získala kolínská společnost Konstav, která ji po rekonstrukci dokončené roku 1996 využila jako své sídlo. Dnes je v osobním vlastnictví MUDr. Vladimíra Kadelidze.
Jednopatrová, blokově působící stavba téměř čtvercového půdorysu je řešena v novobarokním stylu, inspirovaném italskými předměstskými vilami, přičemž svým výrazem záměrně vybočuje z dobového lokálního kontextu. Hlavní průčelí je komponováno symetricky a představuje nejreprezentativnější část stavby. Dominantou střední osy je vstupní portikus s balkonem, neseným dvojicí volných sloupů, které nesou klasicizující kladí. Nad balkonem se uplatňuje výrazný štukový nástavec se zvlněným volutovým štítem a oválným kartušovým polem. Autor se zde programově inspiroval pražským letohrádkem Amerika (1717, Kilián Ignác Dientzenhofer), což lze chápat jako vědomé a poněkud provokativní gesto vůči kolínskému maloměšťáckému prostředí, s nímž byl dlouhodobě v konfliktu. Tento postoj výmluvně dokládalo i původní označení domu nápisem NA ZÁVISTI, který byl při poslední opravě odstraněn. Fasády kombinují režné cihelné plochy s hladce omítanými zdmi a bohatě profilovanými štukovými prvky. Okna jsou zdůrazněna segmentovými a plasticky tvarovanými šambránami s dekorativními supraportami, v nichž se uplatňují maskarony a rostlinné motivy. Nároží jsou akcentována kvádrováním. Boční průčelí vykazují obdobnou skladbu, doplněnou mírnými rizality a volutovými štíty. Celkovou robustnost stavby vyvažuje subtilní dekorativní vrstva a kontrast mezi světlou omítkou a teplým odstínem režného zdiva. Vila je obehnána nízkým zděným oplocením s kamennou podezdívkou a ozdobnou kovanou výplní, jejíž výtvarně pojatá vstupní brána tvoří další výrazný detail celku.
Dispoziční řešení odpovídá měšťanské vile přelomu 19. a 20. století, s reprezentativními místnostmi v hlavním podlaží a soukromým obytným zázemím v patře. Již od počátku byla část přízemí vyhrazena lékařské ordinaci, což ovlivnilo praktické členění prostoru. Pozdější adaptace pro zdravotnické účely i administrativní využití vedly k dílčím úpravám dispozice, přičemž základní struktura objektu však zůstala zachována.
Vila Na Závisti představuje mimořádně osobitou realizaci kolínského architekta Čeňka Křičky a patří k nejvýraznějším vilovým stavbám ve městě z přelomu 19. a 20. století. Její význam nespočívá pouze v architektonické kvalitě, ale i v ideovém poselství – jako záměrně manifestovaný projev autorova vkusu, společenského postavení i polemického postoje vůči tehdejšímu městskému prostředí. Stavba zároveň dokládá urbanistické ambice spojené s rozvojem zálabského předměstí, které chtěl Křička proměnit v moderní městskou čtvrť nazývanou „Kolínské Holešovice“. Dochovaná architektura s výraznými novobarokními prvky a kombinací režného zdiva a omítek činí z vily cenný doklad dobové stavební kultury i individuality jejího autora.
2. 6. Základní škola (Ovčárecká) čp. 374 - viz samostatné heslo.
3. Dům Marie Lajtnerové čp. 402
Secesní měšťanský dům Marie Lajtnerové patří k nejhodnotnějším ukázkám pozdně historizující a raně secesní obytné architektury v Kolíně. Byl postaven roku 1901 (kolaudace dne 18. srpna). Vznikl v období výrazného stavebního rozvoje předměstských částí města na přelomu 19. a 20. století, kdy se dosavadní zástavba podél dnešní Ovčárecké ulice postupně proměňovala v reprezentativní městskou třídu. Dům byl navržen jako nájemní a obytný objekt vyššího standardu, odpovídající dobovým estetickým i hygienickým požadavkům. Přestože v průběhu 20. století prošel dílčími úpravami a obnovami, zachoval si mimořádně vysoký podíl původní architektonické výzdoby i celkovou kompoziční čistotu, díky čemuž patří k nejlépe dochovaným secesním domům v této části Kolína.
Řadový uliční dům je vystavěn na obdélném půdorysu a obrací své hlavní průčelí do Ovčárecké ulice. Dvoupatrová fasáda s vysokým přízemím je komponována přísně symetricky kolem středního vstupního portálu, nad nímž se nachází letopočet vzniku stavby „1901“ zasazený do dekorativního kartuše s rostlinnými motivy. Architektura kombinuje tradiční členění fasády s bohatým secesním ornamentem. Přízemí je horizontálně rustikováno, zatímco patro sjednocuje soustava svislých lizén a okenních os. Nejvýraznějším dekorativním prvkem je široký pás plastické štukové výzdoby pod korunovou římsou. Ten je tvořen secesními motivy vinné révy, listů, plodů a stylizovaných rostlinných úponků doplněných kruhovými medailony. Ve střední části průčelí se nachází výrazný medailon se stylizovanou ženskou hlavou obklopenou vegetabilními motivy, zatímco nad krajními okny jsou umístěny rozměrné ženské maskarony s dlouhými vlasy a vějířovitě rozvinutou mušlovou lasturou. Obloukově zakončená okna patra, jemně profilované římsy, plastické šambrány a harmonický kontrast světlých ploch s okrově zvýrazněnými architektonickými články vytvářejí mimořádně působivý celek, který je typickým příkladem dekorativní secese počátku 20. století.
Dům Marie Lajtnerové představuje cenný doklad stavebního rozmachu města v období vrcholící secese. Jeho hodnota nespočívá pouze v kvalitně zachované architektuře, ale také v mimořádně bohaté štukové výzdobě, která patří k nejpůsobivějším secesním fasádám ve městě. Objekt významně obohacuje charakter Ovčárecké ulice, připomíná ambice a reprezentativní stavební kulturu kolínského měšťanstva na počátku 20. století a je výrazným příkladem toho, jak se secesní umění promítalo i do architektury běžného městského bydlení.
4. Bytový dům čp. 186, 298, 397, 472 a 563 "Tatradomy"
Rozsáhlý nájemní bytový dům nazývaný Tatradomy představuje jeden z nejvýznamnějších dokladů poválečné bytové výstavby v Kolíně a zároveň výraznou připomínku rozvoje místního průmyslu po druhé světové válce. Objekt vznikl v letech 1947–1948 pro zaměstnance kolínského závodu Tatra jako součást snahy řešit akutní nedostatek bytů související s obnovou a rozšiřováním výroby. Stavba byla realizována podle staršího návrhu architekta Josefa Karla Tesaře z roku 1940, jehož funkcionalistické řešení bylo po válce převzato a přizpůsobeno novým podmínkám. Dům se stal jedním z prvních velkých obytných komplexů vybudovaných v Kolíně po roce 1945 a dodnes si uchovává základní architektonickou koncepci i urbanistický význam. V průběhu druhé poloviny 20. století prošel běžnou údržbou a později citlivými modernizačními zásahy, zejména obnovou fasádního pláště, výměnou výplní otvorů a technickou modernizací bytů, aniž by zásadně ztratil svůj původní charakter.
Stavba svou mimořádnou délkou i výškou výrazně formuje charakter okolního městského prostoru. Jedná se o podélný několikapodlažní blok obdélného půdorysu s jednoduchou hmotovou skladbou, zastřešený plochou střechou. Architektura vychází z principů pozdního funkcionalismu, pro který jsou charakteristické střídmé omítané fasády, důraz na proporce a potlačení dekorativních prvků. Hlavní průčelí je členěno pravidelným rastrem okenních otvorů a vertikálními komunikačními osami, které jsou zdůrazněny soustavami balkonů. Balkony s jednoduchým kovovým zábradlím vystupují z hladkých stěn jako hlavní výtvarný motiv celého domu a současně rytmizují jeho mimořádně dlouhou fasádu. Nároží objektu jsou řešena čistě a bez zdobných prvků, což podtrhuje strohý modernistický výraz stavby. Přízemí je opticky odděleno tmavším soklovým podáním a místy bylo od počátku využíváno pro občanskou vybavenost a služby.
Tatradomy představují mimořádně cenný doklad sociálních a urbanistických proměn Kolína v období bezprostředně po druhé světové válce. Připomínají dobu, kdy se město stalo významným průmyslovým centrem a kdy bylo nutné rychle zajistit bydlení pro rostoucí počet zaměstnanců místních továren. Díky svým rozměrům, architektonické kvalitě i zachované původní koncepci patří k nejvýraznějším realizacím kolínského funkcionalismu a poválečné moderny.
5. Vernerův dům čp. 573
Dům postavený v letech 1912-13 pro kolínského obchodníka se dřevem, stavebním materiálem a uhlím Břetislava Vernera staršího. Zřejmě křestní jméno investora bylo inspirací k umístění reliéfu Břetislav a Jitka, zobrazující únos Jitky ze Svinibrodu (Judity ze Schweinfurtu) z kláštera v roce 1021. Autorem reliéfu je kolínský kameník Jan Drobník. V domě bydlel i jeho syn Břetislav Verner mladší (* 8. 10. 1915 Kolín - † 2. 7. 1990 Praha), absolvent kolínské Obchodní akademie, který se po okupaci na jaře 1939 zapojil do činnosti kolínské ilegální odbojové skupiny Obrana národa. Přátelil se například i s Václavem Morávkem, kterého svým automobilem vozil na konspirační schůzky v okolních městech. Dne 26. 2. 1940 byl po odhalení odbojové činnosti skupiny zajat Němci a až do konce války byl vězněn.
6. Rodinný dům Františka Záruby a Josefa Krále čp. 638
Jednopatrový nárožní rodinný postavený v letech 1922–1923 podle návrhu architekta Jindřicha Freiwalda stavební firmou Františka Záruby pro jeho rodinu a rodinu úředníka Josefa Krále. Krátce po dokončení stavby se však mezi autorem návrhu a realizátorem objevily spory. Jindřich Freiwald finální podobu domu velmi kritizoval, vyčítal staviteli, že průběh stavby s ním nekonzultoval, upozorňoval na chybné proporce ozdobných detailů a na použití prvků, které navrhoval pro domy činžovní, nikoli pro rodinný dům. K publikovaným fotografiím z roku 1924 dokonce uvedl, že představují „pokaženou věc“. Přes toto velmi příkré dobové hodnocení, jehož přesné důvody nejsou známy, představuje dům jednu z nejhodnotnějších moderních obytných staveb na kolínském Zálabí. Po rekonstrukci v roce 1994 v objektu sídlí společnost Oktherm s. r. o.
Dům je řešen jako jednopatrový objekt s obytným podkrovím, výrazně komponovaný jako nárožní stavba. Hmotu kryje vysoká strmá střecha s dominantními štíty, které jsou na uličních průčelích zdůrazněny vertikálními lizénami či pilastry, vytvářejícími rytmus prosvětlených ploch podkroví. Fasády jsou hladké, členěné výraznými okenními otvory s dekorativně pojatým ostěním. Zvláštní pozornost poutají vysoká segmentově či obloukově zakončená okna se štukovým orámováním, bohatě profilovaným v duchu dobové dekorativnosti. Tento motiv je patrný jak na historických snímcích, tak na současném stavu. Významným prvkem je také nárožní oplocení s nízkým pavilonem a zdí zdobenou geometrickými výplněmi. Na domu se uplatňuje kombinace geometrické moderny s tradičním tvaroslovím střech a hmot. Oproti historickému stavu došlo k dílčím úpravám fasádních povrchů a detailů, základní architektonická koncepce a výraz stavby však zůstaly zachovány.
Dochovaný půdorys z doby výstavby dokládá promyšlené dispoziční řešení odpovídající dobovým požadavkům na komfortní bydlení dvou rodin. V přízemí (zvýšeném) se nachází reprezentativní část domu, salon a obytný pokoj, navazující na halu a vstupní prostor. Důležitou součástí byla samostatná kuchyň se spíží a hospodářským zázemím. Patro bylo určeno především pro soukromé obytné prostory, ložnici, další pokoje a hygienické zázemí, doplněné balkonem orientovaným do ulice. Dispozice vychází z centrální haly se schodištěm, která propojuje jednotlivé místnosti. Celkové řešení odpovídá vyššímu standardu meziválečného bydlení.
Dům čp. 638 představuje mimořádně zajímavý doklad rané moderní architektury na počátku 20. let 20. století. Stylově se řadí k rané dekorativní moderně s prvky doznívající secese a nástupem klasicizujícího a racionalizujícího přístupu, tedy k období hledání nové architektonické formy před nástupem funkcionalismu. Přestože byl autorem návrhu Jindřichem Freiwaldem ostře kritizován, zachovává si výraznou architektonickou hodnotu a patří k nejvýznamnějším obytným stavbám kolínského Zálabí. Zároveň je cenným svědectvím o napětí mezi architektonickým návrhem a stavební realizací v meziválečném období.
7. Zárubova vila čp. 932
Dvoupatrová vila byla postavená v letech 1928-1929 podle vlastního návrhu stavební firmou Františka Záruby pro potřeby jeho rodiny. Vznikla v době intenzivního rozvoje kolínské čtvrti Zálabí, kdy zde vznikala řada kvalitních rodinných domů reprezentujících moderní architekturu meziválečného období. Stavba představuje typickou ukázku pozdní dekorativní moderny s prvky art deca a tradicionalistického pojetí vilové architektury na pomezí mezi historizující formou a nastupujícím funkcionalismem. Neměla být totiž jen rodinným sídlem, ale i ukázkou stavebních schopností investora a jeho firmy. Objekt si přes pozdější úpravy dochoval základní hmotové řešení i řadu původních architektonických detailů a patří tak k zajímavým dokladům meziválečné výstavby na Zálabí.
Vila je řešena jako dvoupatrový objekt na zvýšeném suterénu, s výraznou, hmotově členitou siluetou. Dominantu tvoří vysoká mansardová střecha s výraznými štíty, jejíž profil i proporce odpovídají dobové architektuře přelomu 20. a 30. let 20. století. Fasády jsou horizontálně členěny pásy režného zdiva, které vytváří kontrast k hladkým omítaným plochám. Výrazným prvkem jsou široké terasy a balkony – zejména nárožní terasa s dekorativním cihelným parapetem, tvořeným typickou průhledovou mřížkou. Další balkon je vysazen na samostatném pilíři u hlavního vstupu, což zvýrazňuje plasticitu průčelí. Přízemí (suterén) je zvýrazněno kamenným kvádrovým soklem, jenž dodává stavbě robustní základ. Okenní otvory jsou sdružené, s charakteristickým členěním a původními proporcemi. Na štítu se dochovalo malé trojúhelné okénko, které odpovídá původní kompozici podkroví. Stavba si zachovala většinu původních objemových i detailních prvků, přestože povrchy fasád i některé konstrukční části nesou stopy pozdějších úprav a opotřebení.
Dispozice domu odpovídala standardu komfortního rodinného bydlení vyšších vrstev meziválečného období. Ve zvýšeném přízemí se nacházejí reprezentativní obytné místnosti orientované do zahrady a napojené na terasu, zatímco patro slouží jako klidová obytná zóna rodiny. Komunikační jádro bylo soustředěno kolem centrálního schodiště, suterénní prostory, částečně zapuštěné do terénu, plní hospodářskou a technickou funkci. Součástí areálu je i zahrada, která byla původně komponována jako zázemí reprezentativního rodinného domu a dodnes dotváří celkový charakter objektu.
Zdroj informací
Freiwald J.: Naše stavby, vydáno vlastním nákladem. Praha 1924.
Zubíková K.: Architektura a urbanismus města Kolína 1850 – 1950. Diplomová práce, Univerzita Palackého Olomouc, 2004.
Záhorka J.: Od benátského stylu po vilu Na Závisti. Kolínská etapa v životě a díle Čeňka Křičky. NPÚ, Zprávy památkové péče, str. 392, 2024
Mapa
Poloha
Ovčárecká ulice vybíhá z náměstí Svobody a vede severovýchodním směrem až do Sendražic. Vycházejí z ní ulice Jablonského, Sadová a U Přejezdu, kříží důležitou Okružní ulici.
GPS: 50°2'9.410"N, 15°12'32.568"E
Přístupnost
Nepřístupné
Fotogalerie
