CESTYAPAMATKY.CZ

První tvrz v Kounicích zřejmě vystavěl Jiřík Vachtl z Pantenova, o níž je nejstarší zmínka v deskách zemských k roku 1554. Z jeho synů, kteří výstavbu tvrze zřejmě dokončili, získali při dělení rodového majetku v roce 1555 Kounice Zdeněk a Jáchym. Po Zdeňkovi, který byl několikrát souzen pro různé výtržností, zdědil tvrz i větší části Kounic jeho bratr Jáchym Vachtl z Pantenova. Sňatkem získal kounickou tvrz Prokop Dvořecký z Olbramovic v roce 1590 a v roce 1599 celé panství vyměnil za Želiv s Janem Rudolfem Trčkou z Lípy, který ho v roce 1612 vložil do desk zemských jako majetek své ženy, Marie Magdaleny z Lobkovic. Rudolf Trčka také nechal kolem roku 1612 přestavět malou, nevyhovující renesanční tvrz na reprezentativní a prostorný renesanční zámek. Kounický zámek, kde došlo 30. listopadu 1631 k rozhovorům Albrechta Valdštejna s Arnimem a delegaci české emigrace, vlastnila Marie Magdalena z Lobkovic až do své smrtí v roce 1633, kdy jej zdědil její syn Adam Erdman. Když byl Adam Erdman Trčka z Lípy v Chebu 25. února 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna zavražděn, bylo také kounické panství trčkovskému rodu zkonfiskováno a postoupeno 22. září 1635 arciknížeti Ferdinandovi III., jemuž bylo pak 4. července 1636 darováno dědičně císařskou rezolucí.

Ferdinand III. si ponechal kounické panství, spravované z brandýského zámku, pouze do roku 1644, kdy je daroval podmaršálkovi hraběti Albrechtu Gastonu Spinolovi z Bruay, který však už rok nato padl u Jankova v bitvě se Švédy. Po udělení inkolátu získala v roce 1649 zdejší panství Albrechtova matka Klára a po její smrti v roce 1667 její syn hrabě Filip Hypolit Spinola z Bruay. Ten Kounice ještě téhož roku prodal hraběti Arnoštu Ferdinandu Leopoldovi de Suys, který zahájil raně barokní přestavbu zámku, ve které pokračovala v 80. letech 17. století po jeho smrti v roce 1677, manželka Klára Františka Thunová de Suys. Z písemných pramenů vyplývá, že stavbu prováděl pražský mistr Kryštof Lehner, ale tato přestavba nikdy nebyla dokončena. V době selského povstání 16. dubna 1680 byla hraběnka přinucena opustit zámek i s nezletilým synem Františkem Josefem Antonínem de Suys, když ho dobývali cizí i domácí vzbouřenci. Po smrti hraběte Františka Antonína v roce 1690 v Uhrách, zdědil Kounice nezletilý hrabě Romedius Konstantin z Thunu, jehož poručníkem byl ustanoven jeho otec. Ten zadlužené panství v roce 1693 prodal Janu Rudolfovi z Morzina. Z jeho finančních prostředků byla ještě téhož roku vystavěna kolem zámku zeď se třemi branami a obnoven příkop. Po hraběti Janu Rudolfu Morzinovi se stal majitelem Kounic v roce 1702 nejstarší syn Maxmilián a po jeho brzké smrti v roce 1706 bratr hrabě Václav Morzin, který nechal kounický zámek v roce 1719, jak o tom svědčí letopočet na průčelním portálu, důkladně přestavět v barokním slohu zřejmě podle návrhu architekta Adama Auera. Při této přestavbě byla také nad vstupním portálem vystavěna nízká hranolová věž, opatřená hodinami a lucernovitou střechou. Před vjezdem do zámeckého areálu byly tehdy umístěny dvě Brokoffovy skulptury, zpodobňující mouřeníny s morzinovskými erby ve štítech.

V majetku hrabat Morzinů byly Kounice až do roku 1760, kdy je musel František Xaver Morzin pro dluhy prodat Marii Terezii Savojské z Lichtenštejna, po jejíž smrti v roce 1772 se stal dědicem kounického panství kníže František Josef z Lichtenštejna. Za selského povstání 22. března 1775 se zámku zmocnili poddaní z poděbradského a lyského panství a pomstili se na zajatých zdejších panských úřednících. Kníže František Josef z Lichtenštejna zemřel v roce 1781 a rodový majetek zdědil nejstarší syn Alois Josef. Po jeho smrti v roce 1805 přešly Kounice na mladšího bratra Jana Josefa, známého vojevůdce a polního maršálka. Když i on v roce 1836 zemřel, ujal se správy kounického panství nejstarší syn Alois Josef a po něm od roku 1858 kníže Jan II. z Lichtenštejna.

V kounickém zámku, obývaném lichtenštejnskou vrchností jen nepravidelně, sídlily až do roku 1848 orgány patrimoniální správy a později až do roku 1924, kdy jej získala kounická obec, hospodářské úřady velkostatku. Za obecní správy v zámku byly byty a škola. V roce 1991 zámek vyhořel, následně několikrát bezvýsledně změnil majitele, kteří ho hodlali opravit a změnit např. na hotel. Koupě však byly pouze spekulativní a zámek tak nadále chátrá a jeho osud je nejistý a je proto zařazen na seznam nejohroženějších nemovitých památek.

Barokní kounický zámek má dodnes renesanční dispozici, je čtyřkřídlý, hladký, dvoupatrový s nepravidelným čtvercovým půdorysem, kterým je vymezeno prostorné nádvoří. Dochovaná část arkádového ochozu v přízemí nádvoří je sklenuta výsečovými klenbami se stýkajícími se lunetami, stejně jako klenba v průjezdu vstupního křídla, v jehož průčelí je barokní portál s časovým údajem o přestavbě zámku.

Zámek je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 12839/2–1838.