CESTYAPAMATKY.CZ
Kde objekt najdete?
Kostel stával na návsi.
V NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ NEPŘEHLÉDNĚTE
Pňov - pověsti z Pňova (0,0 km)
Pňov - dům čp. 22 (0,1 km)
Předhradí - misijní kříž (0,3 km)
Předhradí - kostel Nanebevzetí Panny Marie* (0,3 km)
Pňov - pohřebiště z doby germánské* (0,3 km)
Předhradí - dům čp. 17 (0,6 km)
Pňov – kostel Narození Panny Marie (nedochovaný)
Původně gotický farní kostel připomínaný v roce 1384, v souvislosti s odvodem desátků králi Václavovi IV. Obnoven byl v roce 1744 Janem J. Charrem z Nymburka a naposledy byl kostel opraven kolem roku 1770 J. Jedličkou z Kolína a H. Rittigem. Po roce 1781 byl za reforem Josefa II. zrušen a na základě císařského nařízení později i zbořen.
Kostel je ještě zakreslen na mapě Prvního vojenského mapování (1764 – 1768) a to uprostřed návsi, s ohradní (hřbitovní) zdí okolo. V roce 1791 zpustlý kostel popsal František Jan Vavák jako ještě stojící stavbu bez dveří, oken a vnitřního vybavení. Na kruchtě rozpoznal malbu s erbem českého království (lev s korunou), uherského království (kříž na trojité hoře) a uprostřed český nápis o opravě kostela z 25. září 1744: „TENTO CHRÁM PÁNIE GEST OBNOVEN ZA CŽASU STARŠÍHO KOSTELNIKA WACSLAWA POTMIESSILA MLADSSIHO SSIMONA TRNKY A JANA HORÁCZKA DNE 25. SEPTEMB(ER) ROKU TOHO 1744. JAN. J. KCHARR MJSTR NIMBURSKÝ“. Vlevo od vchodu do sakristie popisuje zazděný náhrobní kámen Kateřiny Hlaváčové z Řehče z roku 1579 (erb s železnou rukavicí) a v podlaze presbytáře pak další dva náhrobníky z bílého kamene (uvádí alabastr) – Jana Pelhřimovského z Branče a v Pňově z roku 1582, ozdobený ženskou postavou s erbem Pelhřimovských z Branče (jezdec na koni v plném běhu s tasenou šavlí v pravé ruce, nad ním dvě roztažená orlí křídla a tři zkřížené dýky) a menší náhrobník se stejným erbem patřící Aničce Pelhřimovské z Branče a na Pňově, ozdobený postavou děvčátka a letopočtem 1580. Poslední náhrobní kámen uvádí v podlaze před vchodem do sakristie a to s postavou rytíře v plné zbroji, ovšem natolik sešlapaný, že žádný nápis ani letopočet nebyl čitelný.
Podle popisu to byl jednolodní obdélný kostel s gotickým, polygonálně uzavřeným presbytářem, a hranolovou věží před západním průčelím.
Z kostela se dochoval pouze jeden náhrobní kámen z roku 1580, který je zazděn ve zdi statku v sousedním Osečku (?), a sousoší Kalvárie, přenesené ke kostelu Nejsvětějšího srdce Ježíšova ve Velkém Oseku.
Vavák František Jan (* 1741 Milčice – † 15. 11. 1816 Milčice), zámožný sedlák, písmák a milčický rychtář. F. J. Vavák byl člověk velmi všestranný, pilný a dovedný, rozuměl stavařině, vyznal se v zeměměřictví a zajímal se o přírodní vědy, dovedl léčit dobytek, vyráběl hospodářské nástroje a zaváděl nové způsoby práce na poli i při pěstování ovoce a včel. Osvojil si pozoruhodnou znalost české historie a byl horoucím vlastencem. Udržoval styky s představiteli vlasteneckého života v Praze, po jejich vzoru vydával spisky k aktuálním politickým otázkám i problémům zemědělské výroby a skládal příležitostné básně. Požíval velké vážnosti nejen v Milčicích a okolí, ale stal se osobností známou po celé zemi. Jako zástupce sedláků byl zván na lidové slavnosti, které byly pořádány při návštěvách panovníků, a přednášel tam projevy, případně slavnostní básně. Významným se stal jeho projev na obranu českého jazyka, s kterým ve jménu všech „věrných Čechů“ vystoupil na dožínkové slavnosti uspořádané v srpnu 1792 v Praze u příležitosti korunovace Františka I. českým králem. Vavák byl horlivý katolík a svými společenskými názory patřil ke konzervativním vrstvám české vesnice. Jeho sedmisvazkové Paměti, vydané až v letech 1907–38, jsou zajímavým pramenem pro poznání doby, ve které žil. Pohřbený je u kostela ve Skramníkách (viz).