Cesty a památky

Papírové betlémy z Peček

Česká republika (prosinec 2010, Časopis Turista 12/2010)

Aktuální pozvánka pro advent 2019:

Letos si můžete výstavu betlémů prohlédnout od neděle 1. 12. 2019 do úterý 31. 12. 2019 mimo pondělí, úterý a středu v Pečkách na adrese Třída 5. května 294 od 13:00 do 17:00 hodin.

Papírové betlémy se v českých zemích objevily poprvé kolem roku 1790. Nejdříve šlo o ručně kolorované ocelorytiny, později o litografie nebo dřevotisk. Nejstarší tisky byly kolorované jen červeně, modře, zeleně a žlutě. Úroveň papírových betlémů u nás stagnovala až do roku 1902, který je v tomto ohledu přelomový. Malíř Mikoláš Aleš totiž vydal 3 betlémové archy a o 2 roky později čtvrtý, čímž dal impulz, který spustil lavinu zájmu mnoha dalších umělců.

Počátek stavění betlémů u nás lze datovat do poloviny 16. století, kdy betlémy stavěli hlavně členové Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby přivedli český lid zpět ke katolické víře. Podívaná to tehdy musela být náramná! Promyšleně seskupené figury v životní velikosti, oblečené do nádherných rouch, musely nutně na věřícího člověka silně zapůsobit. V Praze je takováto podívaná poprvé písemně doložena v roce 1562 a kostely v ostatních městech se nenechaly dlouho zahanbovat. Betlémy se postupně z církevního prostředí rozšířily nejprve mezi šlechtu a v polovině 18. století i do měšťanských domácností. K lidovým vrstvám, a prakticky tak do každého domku, pronikly betlémy až na konci 18. století, za což paradoxně zřejmě vděčíme nařízení císaře Josefa II. z roku 1782, když vystavování betlémů v kostelích zakázal jako nedůstojné a dětinské. Lidé si je totiž nechtěli nechat vzít a tak se výjevy s půvabným biblickým příběhem přestěhovaly do domácností, kde se jich chopili lidoví umělci. V každém kraji si jesličky přizdobily po svém; na Příbramsku se v nich například objevují horníci, v jižních Čechách rybáři a rybníkáři, na vesnici pastýři a ponocní, v městech kupci, kteří všichni přinášeli božskému dítěti nějaký dárek. Betlémy se tak staly obrazem života toho kterého kraje a jeho zvyklostí. Jen si vzpomeňte, že i Vás kdysi udivilo, že vlastně Valaši nemohli pást ovce u betlémské salaše, a že už vůbec nemohly být jesličky zasněžené. Tak moc ovlivnily tuzemské betlémy vnímání biblického příběhu narození Ježíše v myslích našich lidí. Nicméně toto je podružné. Důležité je poselství, které po staletí předávají.

Papírové betlémy

V našem prostředí si významné místo mezi známými betlémy dřevěnými, železnými, skleněnými nebo těstovými vydobyly betlémy z papíru, které si mohl vystřihnout prakticky kdokoliv, a které byly dostupné pro svou finanční nenáročnost širokým masám lidí. Jejich oblibu zvyšovalo i to, že se ve výtvarném ztvárnění začala objevovat českomoravská krajina, stavby vycházely nikoliv z orientální, ale místní lidové architektury, a postavy byly oblečeny do národních krojů. Takový betlém připravil třeba Josef Kaplický v jižních Čechách nebo Václav Chmelíček v Plzni. Nejkrásnější a nejoblíbenější vystřihovací betlémy však připravili nejznámější malíři své doby. Kdo by si nepamatoval na betlém Mikoláše Alše, s desítkami figurek oblečených snad do všech krojů od Aše až po Podkarpatskou Rus. Nebo na jesličkový arch Marie Fischerové-Kvěchové, který byl doplněn i o Kecala z Prodané nevěsty a českého Kašpárka. Civilně oblékl své figurky i Josef Lada a umístil svůj betlém do okolí svých rodných Hrusic. Josef Wenig se zase inspiroval velkými postavami našich národních dějin a mezi klanějícími se králi poznáme i Jiříka z Poděbrad.

Unikátní sbírka

My se teď vydáme do Peček na Kolínsku, kde manželé Věra a Jaroslav Lochmanovi vlastní sbírka papírových betlémů, patří dnes k největší v celé republice. Čítá již přes 400 kousků betlémů vystřihovacích i rozkládacích, barevných i černobílých, od několikacentimetrových miniatur až po největší u nás vydaný papírový betlém, dlouhý 3,75 m. Kromě českých betlémů v ní naleznete betlémy ze Slovenska, Rakouska, Německa, Polska, Maďarska, Dánska, Holandska, Španělska, Itálie, USA, Kanady a středoafrické Malawi. Betlémy, které pod jejich rukama ožívají z plochých obrázků, jsou totiž opravdu nádherné. Vystřihují, staví a dotvářejí je především pro radost sobě a v neposlední řadě i druhým podle vlastní fantazie, přičemž občas úmyslně nerespektují nepsanou betlemářskou zásadu nezasahovat do autorova díla. Někdy tak dotvoří krajinu přírodninami, jindy nepoužijí původní dálinu (pozadí), nebo vytvoří betlém rozstřiháním a navrstvením obyčejného obrázku či spojí dva drobné betlémy od stejného autora v jeden. Prostě tak, jak je to při pohledu na potištěný papír napadne. Někdo možná namítne, že betlém má zůstat tak, jak jej autor vytvořil. Lochmanovi však razí zásadu, že betlém vznikl proto, aby dělal radost a aby dále žil svým životem. A tak věří, že většinu autorů by potěšilo, že jejich dílo někomu přineslo a přináší radost a určitě by alespoň někteří ocenili jejich další zpracování v té podobě, kterou jim dávají. Zpracování středně náročné figurky jim trvá cca půl hodiny, figury nalepené a vyřezané na překližku, jejichž hrany je třeba dobarvit, asi 1,5 hod. Proto pracují i na několika betlémech současně, neboť práce se v různých fázích překrývají. Nejnáročnějším projektem, do kterého se pustili, je Velký národopisný betlém, který vzniká postupně již několik let, a jehož konečná podoba se ještě několik let bude dotvářet. Spojili totiž betlémy Heleny Horálkové s papírovými modely staveb, zejména lidové architektury a několika kostelů od Richarda Vyškovského. Vše bude zasazeno do krajiny doplněné přírodninami, takže celý betlém bude hodně připomínat betlémy vyřezávané.

Výzva

Pokud se vám někde v koutku šuplíku krčí betlém, který již nestavíte, pošlete ho do sbírky manželů Lochmanových na adresu Papíroví betlémáři, Tř. 5. května 294, 289 11 Pečky. Určitě se s ním setkáte na některé z jejich výstav a navíc bude dělat radost i mnoha dalším lidem. A vůbec nevadí, jestli je poškozený, jejich šikovné ruce mu vdechnou nový život. Uvítají i jednotlivé figurky,které mohou být právě těmi, které jim v některém z jejich betlému scházejí.

A nebojte, Lochmanovi si betlémy nenechávají jen sami pro sebe. V minulosti je vystavovali ve dvouletém cyklu, ale jelikož se jim nedávno splnil velký sen a přímo v Pečkách konečně sehnali vhodné prostory pro soukromé muzeum, bude ve starém domě z roku 1894 zřízena jejich stálá expozice. Zde by po nezbytných úpravách rádi přivítali první návštěvníky již na vánoční výstavě v roce 2011. Nové muzeum papírových betlémů by mělo přispět nejen k propagaci této krásné oblasti umění, ale především k rozvoji turistického ruchu v tomto turisty poněkud opomíjeném městě.

Roman Šulc, 2010