Cesty a památky

Země poznané » cestopisy Česko » Šumné Kolínsko na kolech

Šumné Kolínsko na kolech

Česká republika (červenec 2010, Časopis Turista 7/2010)

Moderní architektura prvních desetiletí 20. století se v posledním období těší velkému zájmu jak odborné, tak i laické veřejnosti, jistě i zásluhou televizního seriálu „Šumná města“. Díla hned čtyř významných architektů této doby můžeme uvidět a porovnat během krátkého, 31 kilometrů dlouhého cyklistického výletu. Trasa je nenáročná a lehce ji zvládnou i rodiny s dětmi.

Jako výchozí bod cesty si zvolíme vlakové nádraží Pečky. Moderními vlaky City Elefant uzpůsobenými pro zvýšenou přepravu kol se sem snadno dostanete z Prahy za 50 minut nebo z Kolína za 15 minut. A v Pečkách za nádražím nás čeká první dnešní stavba. Je to raně kubistický kostel Českobratrské církve evangelické, který byl v letech 1913-15 postaven podle návrhu architekta Oldřicha Lisky. Ten pochází z nedalekého Kamhajku u Kolína a jeho nejvýznamnější díla naleznete buď v Hradci Králové nebo Opavě. Ve svém rodném kraji nám ale zanechal tento kostel, který se dochoval v nezměněné podobě dodnes. Udivující je zejména jeho původní interiér, jediný dochovaný kubistický kostelní interiér na světě. Prohlídku si můžete předem domluvit v Informačním centru Pečky, tel.: 321 785 566, e-mail: mkpecky@mybox.cz. Každou neděli od 10:00 do 11:00 je prohlídka s odborným výkladem historika umění.

V cestě pokračujeme po silnici č. 329 přes Radim (3 km) do Plaňan (6 km) a na tomto úseku nás čeká první stoupání. Neprohloupíte, když přibrzdíte v Radimi u nedávno opraveného a zpřístupněného renesančního zámku, který letos slaví 400 let svého trvání, a v Plaňanech u románského kostela Zvěstování Panny Marie z doby kolem roku 1167 se sousední renesanční zvonicí z konce 16. století. Další cesta bude již po vedlejších silnicích s minimálním provozem. Mineme Žabonosy a přes další návrší se přehoupneme do Hradenína (9 km), kde nelze na návsi přehlédnout mohutnou středověkou věžovou tvrz. Ta i přes svou sešlost reprezentuje nejlépe zachovanou ukázku tvrze ve Středočeském kraji. Zatím není otevřená veřejnosti, ale její oprava a zpřístupnění se připravují. Přes sousední vesničku Poboří, s rybníkem uprostřed, dojedeme až na křižovatku u Svojšic (11 km), kde odbočíme vlevo směr Kolín. A hned v první následující vesnici nás čeká další zastávka.

Přijeli jsme totiž do Libodřic (14 km), kde stojí nádherná kubistická Bauerova vila. Tu zde v letech 1912-14 vystavěl pro majitele zdejšího velkostatku fenomenální architekt Josef Gočár. Zanechal nám zde jedinou venkovskou kubistickou vilou v České republice, kterou nedávno opravila Nadace českého kubismu a zpřístupnila ji veřejnosti jako muzeum architekta Josefa Gočára a galerii kubistického designu. Prohlídka vás přenese do atmosféry počátku 20. století, přičemž expozice se opírá o dochované prvky interiérů - především zařízení koupelny, krby, dřevěnou vestavěnou skříň či knihovnu. Interiér pak zdobí repliky tapet, které byly vyrobeny podle zbytků těch původních, nalezených při opravě a doplňuje ho dobový kubistický mobiliář a exponáty výtvarného a užitého umění. Pokud máte zájem o prohlídku, raději se dopředu nahlaste na telefonním čísle 602 188 419 (pí. Marková).

V další cestě pokračujeme stoupáním přes Polní Voděrady (16 km), kde u kostela Navštívení Panny Marie v dominantní poloze s nadmořskou výškou 330 m. n. m. překonáme nejvyšší bod naší trasy. Kolem zpustlého zámku na okraji obce dojedeme pohodlnou silnicí do sousedních Lošan (18 km), které se nám budou zdáli hlásit vysokou věží pseudogotického kostela sv. Jiří. Na návsi kvůli ní ale nepřehlédněte o něco nižší věž s výškou 17 metrů, která patří zdejší tvrzi ze 14. století. Tvrz je momentálně v opravě a tak není přístupná veřejnosti. Za krátkou zastávku ale určitě stojí. Přes sousední Lošánky dojedeme do vesnice Kbel (20 km), kde doporučuji odbočit na návsi k bílé stavbě gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ten stojí v nadmořské výšce 280 metrů a je od něho krásný výhled do Polabí, zejména na nedaleký, o 100 metrů níže ležící, Kolín. Posedět se při tom dá na lavičce, čímž načerpáte síly na zbytek trasy. Přes Kbílek je to naštěstí již jen kousek do nedaleké Ratboře (23 km), která je předposledním zastavením a setkáním s dalším významným architektem. Na kraji obce ve směru, z kterého přijíždíme, totiž stojí ohromná moderní stavba, jejímž autorem není nikdo jiný, než architekt Jan Kotěra. Dům je dvojvila, postavená v letech 1910-13 pro Ervína a Otu Mandelíkovi, syny majitele ratbořského velkostatku. Jejich třetí bratr Bernard obýval sousední „starý zámek“, takže pro tuto novostavbu se vžil název „nový zámek“. Stavba je to opravdu grandiózní a architekt Kotěra se ukázal v nejlepším světle. Však si na pomoc pozval neméně slavného sochaře Jana Štursu, který hlavní průčelí doplnil michelangelovsky pojatými sochami Génia ducha a Génia hmoty. Již zmíněný sousední starý zámek ale také neutekl zájmu Jana Kotěry. Ten také důkladně přestavěl v letech 1912-15 podle požadavků na moderního bydlení a doplnil ho zejména o originální zimní zahradu. Zatímco starý zámek je v soukromém majetku rodiny Mandelíkových (není přístupný veřejnosti), nový zámek slouží jako hotel a je možno si ho s průvodcem prohlédnout. Uvnitř se kromě původní architektury a členění interiérů dochovaly zejména originální doplňky, tapety, obložení stěn a obě vstupní haly. Vstupné do nového zámku stojí 70 Kč a otevřeno je celoročně – ovšem pokud se zde ubytujete nebo alespoň naobědváte, za prohlídku platit nebudete.

 Do cíle nám zůstalo posledních 8 kilometrů, které jsou celou cestu z kopce a zavedou nás do cíle dnešního putování v královském městě Kolín (31 km). Ze staveb počátku 20. století by vám především nemělo uniknout dílo geniálního architekta Jaroslava Fragnera, od kterého na labském nábřeží naleznete perlu průmyslového funkcionalismu – elektrárnu ESSO z let 1930-32. Ta je považována za manifest moderní architektury a estetiky a kupodivu si dodnes zachovala autentický vzhled i slohovou čistotu. V době svého vzniku byla elektrárna objektem častého zájmu předních osobností meziválečné fotografické avantgardy, jakými byli např. Jaromír Funke a Josef Sudek. Od stejného architekta je i dům pro ředitele elektrárny – unikátní funkcionalistická Budilova vila z let 1928-29 v Bezručově ulici a podobně stvárněný dům Auto-Tatra, dokončený v Pražské ulici roku 1932.

Pokud budete chtít vidět víc, podívejte se i na rozpohybované rondokubistické domy v ulici Politických vězňů (1923) a městské divadlo (1937) od Jindřicha Freiwalda, kostel České církve husitské (1932, Vladimír Wallenfels), Masarykův most (1927, František Roith) nebo městskou vodárnu (1928, František Janda). To je ale pouze malý zlomek toho, co všechno vám může „šumný Kolín“ nabídnout. Tady naše trasa končí, k nádraží je to jen kousek, a tak je jen na vás, kolik toho ještě stihnete uvidět. Rozhodně to stojí za to!

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK