Cesty a památky

Vilnius a národní parky (červenec 2010, Litva)

Památky a příroda

Letošní krátká cesta do Litvy by se dala charakterizovat jako návrat do důvěrně známé země. Litva je opravdu jednou z nejpozoruhod­nějších zemí v Evropě. Kdo tam nebyl, ten to těžko posoudí. Proč je tomu tak, to má za následek hodně důvodů. A všechny tvoří úžasný koktejl současnosti.

Je to třeba i tím, že na území Litvy dorazilo křesťanství až ve 13. století (ani Přemyslu Otakaru II. se nepodařilo ho tam rozšířit) a hodně z toho pohanského tam cítíte dodnes. Nebo tím, že zem má za sebou úžasnou éru velkých litevských knížat, ale i období poroby okolními silnějšími sousedy – ať již Poláky, Rusy, Prusy ale i Švédy, Němci a Francouzi. Má za sebou i éru těžkého budování první samostatné republiky po roce 1918 (podobně jako Československo), než byla na základě ostudného paktu Ribbentrop-Molotov z 24.8.1939 předhozena k ovládnutí Sovětským svazem. Po napadení SSSR v roce 1941 bylo území Litvy okupováno Němci v letech 1941–44 a pak až do roku 1990 bylo nedobrovolnou součástí Sovětského svazu, který neváhal použít všech prostředků k likvidaci litevské opozice a zastrašování jejich obyvatel. Dnes je Litva opět samostatným a hrdým státem, který se musí vypořádat s dědictvím uplynulých staletí. Je to ale země opravdu krásná a obdivuhodná, a lidé jsou zde nadmíru přívětiví a milí.

Litevská republika je největší a nejjižnější ze tří republik na východním pobřeží Baltu, má rozlohu 65 300 km² a 3 708 000 obyvatel (z toho je 82 % Litevců, 8 % Rusů a 10 % ostatních, zejména Poláků). Úředním jazykem je litevština, která je archaickým jazykem, z indoevropské skupiny nejvíce podobným sanskrtu. Používá diakritiku podobně jako čeština, nejstarší psaná památka v tomto jazyku pochází až z 16. století. Litevština tvoří spolu s lotyštinou samostatnou, tzv. „pobaltskou jazykovou skupinu“. Litva je od roku 2004 členskou zemí NATO a Evropské unie.

Mapa