


Starý zámek, Bečváry
Datace: 1749–1774
Sloh: baroko, rokoko
Materiál: zděná omítaná stavba, mansardová střecha, kámen a pískovec v architektonických a sochařských detailech
Majitel: soukromý vlastník, Kodym Robert
Starý zámek v Bečvárech patří k nejvýznamnějším rokokovým památkám v České republice. Jeho počátky sahají k původní tvrzo, kterou si zde po roce 1603 nechal vystavět Jaroslav Myška ze Žlunic poté, co získal ves s dvorem od svého bratrance Jana Častovce Myšky ze Žlunic. Roku 1627 koupil dvůr s tvrzí Jan Oktavián Vchynský, později Kinský, ze Vchynic a Tetova, jenž bečvárské zboží připojil k zásmuckému panství. Tvrz tím ztratila sídelní význam a sloužila už jen hospodářským účelům. Válečné události třicetileté války, které zásmucké panství těžce postihly, vedly k jejímu zpustnutí. Roku 1645 je uváděna jako pustá a v roce 1734, kdy Bečváry náležely k červenohrádeckému panství Karla Jáchyma Bredy, byla připomínána již jen jako stodola.
Novou kapitolu v dějinách Bečvár otevřel rok 1738, kdy zadlužený majetek Karla Jáchyma Bredy v dražbě koupil Jan Josef z Pfeffershofenu. Ten z Bečvár znovu učinil středisko samostatného panství a na místě bývalé tvrze zahájil v letech 1749–1750, doložených také letopočty v krovu, stavbu současného zámku. Zda do novostavby byly začleněny některé základové či obvodové zdi starší tvrze, dnes nelze spolehlivě určit. Ještě před dokončením prodal Jan Josef z Pfeffershofenu 3. ledna 1753 zámek komornímu radovi Jiřímu Hillebrandtovi z Prandau, od něhož jej 10. května 1763 koupil majitel sousedních Bečvárek, generál Arnošt Gideon Laudon. Právě s jeho jménem je spojena nejvýznamnější stavební proměna zámku. V letech 1766–1774 nechal stavbu dokončit, nikoli však zcela podle původního barokního záměru, takže zatímco severní, jižní a západní křídlo si uchovaly původní barokní podobu, východní, tehdy v té době patrně ještě nedokončené křídlo, bylo nově koncipováno jako reprezentační rokoková část sídla. Návrh je připisován významnému českému architektovi Janu Josefu Wirchovi, vlastní stavbu provedl Ignác Jan Nepomuk Palliardi.
Laudon se v Bečvárech zdržoval častěji od roku 1773, kdy ukončil aktivní vojenskou kariéru. Rozmrzen selskými nepokoji v Čechách prodal panství roku 1776 královské komoře a odstěhoval se na nově zakoupený zámek Hadersdorf u Vídně. Roku 1780 získal Bečváry arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, který na počátku 19. století rozšířil zámecký park a v sousedství nechal vystavět nový zámek. V roce 1824 koupil panství od královské komory měšťan ze Stříbra Martin Liška. Od jeho syna Františka získala bečvárský velkostatek i se zámkem roku 1883 Klára Kateřina Barbora Frenglová, zemřelá roku 1927 v Praze, po níž majetek držela její dcera Klára Antonie Marie Frenglová, zemřelá roku 1942 tamtéž. Poslední majitelky se však o zámek příliš nestaraly, což dokládají i dobové fotografie. Sourozencům Kláry Antonie Frengelové, která zemřela bez potomků, byl objekt roku 1945 zkonfiskován. Za státní správy sloužil jako archiv ČSAV, a proto byl v 60. letech 20. století opraven, bez následné údržby však postupně chátral. Po roce 1990 byl v restituci vydán potomkům sourozenců poslední majitelky a od nich jej roku 1995, po několikaletém vyjednávání, koupil hudebník Robert Kodym ze skupin Lucie a Wanastowi Vjecy. Mezi lety 2000–2011 nechal zámek obnovit a upravit na soukromé sídlo; součástí obnovy byly mimo jiné opravy fasád, výměna okenních výplní, rekonstrukce pískovcového schodiště a repase kovářských i truhlářských prvků. V roce 1996 se zde natáčelo několik záběrů k českému filmu Zapomenuté světlo.
Zámek je patrová čtyřkřídlá stavba obklopující nevelké vnitřní nádvoří. Původní barokní kompozice měla vstupní průčelí obrácené k západu, tedy do areálu hospodářského dvora. Segmentově sklenutý vstupní portál je zasazen do mělkého tříosého středního rizalitu zakončeného tympanonem, v němž byly umístěny hodiny. Nádvoří se v přízemí i patře otevíralo pilířovými arkádami, dnes zčásti zazděnými, a celý objekt kryje mansardová střecha, z níž nad středním rizalitem západního průčelí vystupuje drobná barokní věžička. Do areálu se od západu vstupuje zděnou cihelnou branou datovanou rokem 1766, členěnou pilastry a zakončenou profilovanou římsou, která nese uprostřed pískovcovou vázu a po stranách dva čučky; brána byla opravena v letech 2021–2022.
Nejcennější a nejvýraznější částí zámku je rokokové východní křídlo obrácené do zahrady. Jeho průčelí ovládá dvoupatrový tříosý střední rizalit se zaoblenými rohy, v jehož interiéru vznikl reprezentační sál prostupující dvěma podlažími. Fasádu člení výrazné římsy a pilastry, nad středním oknem je umístěn Laudonův znak doplněný válečnými odznaky a na střeše nad rizalitem byl jako připomínka Laudonových úspěchů v bojích s Turky osazen turecký půlměsíc. Před zahradní průčelí byla představěna terasa se schodištěm, přímo propojená dveřmi s hlavním sálem. Její zábradlí a schodiště zdobí mimořádná sochařská výzdoba*** od Ignáce Františka Platzera. Tvoří ji vázy, postavičky putti a sochy Krona požírajícího své děti a Venuše laškující s Amorem.
Místnosti přízemí jsou převážně sklenuty valeně, patro má ploché stropy, v severním křídle se nachází kaple sv. Michaela*. Kaple prostupuje přízemím i prvním patrem a je sklenuta třemi poli valené klenby. V lodi se nachází panská oratoř a freskový oltář* s obrazem Nejsvětější Trojice z roku 1774, jehož autorem je český malíř, freskař a divadelní dekoratér Josef Jáchym Redelmayer. Oltář restauroval roku 1978 akademický malíř Jaroslav Alt z Kutné Hory a znovu byl obnoven v roce 2016. Hlavní sál** i některé přilehlé místnosti vyzdobili roku 1774 nástěnnými malbami Josef Hager a Josef Jáchym Redelmayer. Obdélný reprezentační prostor hlavního sálu působí jako scénická, téměř divadelní kompozice. Stěny člení malované vysoké kanelované pilastry vytvářející plastický dojem, nad nimiž probíhá iluzivní balustráda s grisaillovými medailony alegorických postav Síly, Moudrosti, Slávy a Vítězství. Na stěně proti vstupu ze zahrady je zobrazena sedící okřídlená postava nahlížející do rozevřené knihy s podpisy autorů a datací maleb. Nade dveřmi se objevuje dvojice hrajících si dětí, nad osovými dveřmi výjev spícího Aenea pod palmou, v jehož pozadí bůh řeky vylévá vodu z nádoby, zatímco klečící rytíř vrývá mečem do kamene jméno Aeneas a kolem stojí jeho druhové. Na nízce klenutém stropě je Aeneas zobrazen znovu, tentokrát ukazující na kresbu a model dřevěného koně určeného ke zkáze Tróje. V oblacích se vznáší Athéna a v pozadí vystupují fantastické tvary města. Ve špaletách oken jsou emblémy hudby, malířství a sochařství. Celý soubor se vyznačuje živou barevností a mimořádným dekorativním účinkem. Malby restauroval roku 1978 Jaroslav Alt. Ve výklencích sálu stojí dvoje bíle polévaná vídeňská kachlová kamna na válcovitých podstavcích ve stylu Ludvíka XVI., zdobená girlandami a mytologickými postavami. V roce 2011 byl do sálu nově instalován moderní designový lustr od architekta Jana Fišera.
Součástí zámeckého celku bylo od počátku také hospodářské zázemí, k němuž se obracelo starší západní vstupní průčelí. Právě propojení obytné, reprezentační, sakrální a hospodářské funkce je pro Bečváry důležité, na půdorysu někdejší tvrze či v jejím bezprostředním prostoru vzniklo nejprve barokní venkovské sídlo a teprve Laudonova stavební etapa mu vtiskla výjimečný rokokový výraz, založený na reprezentaci vojenské slávy, mytologické symbolice, zahradním průčelí a výrazném vztahu domu k parku. Park byl dále rozšiřován na počátku 19. století za arcivévody Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského a spolu se zahradou dotváří dodnes krajinný rámec zámku, přestože sousední nový zámek zanikl.
Starý zámek v Bečvárech je nejvýraznější historickou památkou Bečvár a současně památkou, která přesahuje význam samotné obce. V jeho podobě se setkává paměť starší šlechtické tvrze, vrcholně barokní kompozice venkovského panského sídla, mimořádná rokoková přestavba spojená s generálem Laudonem i moderní příběh záchrany objektu po desetiletích chátrání. V obrazu obce a okolní krajiny představuje pevný orientační bod, jenž propojuje hospodářský dvůr, park a zámeckou architekturu do jediného celku a připomíná období, kdy se Bečváry znovu staly samostatným panským centrem. Díky své architektonické kvalitě, výzdobě Platzera, Hagera a Redelmayera i výrazné osobnosti Arnošta Gideona Laudona náleží Starý zámek k nejcennějším dokladům pozdně barokní a rokokové zámecké kultury v českých zemích.
Areál zámku v Bečvárech byl ke dni 31. prosinci 1965 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 37933/2–704.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 1. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia 1977.
Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Východní Čechy. Praha, nakladatelství Svoboda, 1989.
Rišlink V.: Kouřim a okolí – průvodce po kulturních památkách. Kouřim 2000.
Rišlink V., Jouza L.: Baroko na Kolínsku I. Regionální muzeum Kolín 2001.