Cesty a památky

Kolínsko » Chotouň » kostel sv. Prokopa

kostel sv. Prokopa
***

Chotouň, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní

Když v roce 1706 vymřela Františkem Antonínem po meči katolická větev rodu Berků z Dubé, jedinou dědičkou se stala jeho sestra Františka Rosalie Božena z Dubé, provdaná Kinská. Ta uskutečnila zřejmě již dřívější záměr svého bratra obnovit chotouňskou kapli sv. Prokopa a pro tuto nevelkou zakázku získává věhlasného pražského architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichla. Za jeho osobní účasti byla roku 1708 stavba vyměřena a dokončena v roce 1710. Vnitřní výzdoba pokračovala ještě za Jana Ignáce Mladoty ze Solopysk, kdy byla kaple vysvěcena. Dnešní podoba stavby je poznamenána přestavbou v roce 1900. Při ní byl upraven tvar střechy zvýšením její střední části, změněna podoba sanktusníku a přistavěna věž před západní průčelí. Přitom byla rovněž ubourána střecha a část obvodového zdiva. Přestavba kaple byla vynucena zbořením středověkého kostela sv. Petra a Pavla a tak se dřívější tzv. „zámecká kaple“ a později poutní kaple sv. Prokopa stala novým filiálním kostelem v Chotouni.

Kostel je tvořen lodí na půdorysu podélně protáhlého osmiúhelníku, ke kterému je připojeno kněžiště ve formě pravidelného šestiúhelníku s konkávně proláklými stěnami a s nárožími vytaženými do ostrých hran. Loď kostela má v interiéru jiný půdorys než navenek a to hloubkový ovál. Mezi loď a kněžiště je na severní straně vložena dvojboká sakristie s ostře vytaženou hranou. Exteriér kostela je členěn pouze lizénami na nárožích lodi a plochými příložkami ve středu stěn kněžiště. Římsa obíhá ve stejné výši kolem celého tělesa stavby. Uvnitř je loď půdorysně hloubkovým oválem s osmi poli. Na hlavní ose jsou pole širší s lichými arkádami a půloválnými záklenky. Na východě je arkáda otevřena v triumfální oblouk. Pole jsou na diagonálách nečleněná s vysoko posazenými okny. Jsou oddělena dórskými pilastry, podloženými úzkými příložkami. Pilastry vynášejí kompletní kládí, které je nad nimi oblamováno. Loď je zaklenuta kupolí nad oválem. Kněžiště má složitější podobu. Jde o pravidelný šestiúhelník, který se jednou svou stranou otevírá do lodi. Všechny stěny se konvexně vydouvají do interiéru presbytáře. Obkročně se zde střídají „pilířová“ pole, na něž dosedá klenba v místech průběžné římsy, a pole „výklenková“, která se s klenbou stýkají v půloválu. Jedno výklenkové pole tvoří triumfální oblouk zaklenutý vykláněným pasem, zbývající dvě jsou po stranách hlavního oltáře. Jedno pilířové poleje za hlavním oltářem, dalším se vchází do sakristie a v posledním je umístěna nika. Ze sakristie vede několik schodů do malé místnosti, která sloužila jako soukromá oratoř.

Santiniho autorství se vedly, podobně jako u mnoha jiných staveb, střídavě mu připisovaných a odepisovaných, diskuse. Dnes je však připsání chotouňského kostela tomuto architektovi nesporné. Kromě zjištění pramenného dokladu je nyní kostel sv. Prokopa zařazen do kontextu Santiniho díla. Řešení lodi – v exteriéru protažený oktogon, v interiéru hloubkový ovál – předjímá základní rysy stavby kaple sv. Klimenta v Hradci Králové. Radiální centrála kněžiště předznamenává rozvrh pozdější kaple sv. Vojtěcha v Ostrově u Stříbra. Obě tyto stavby jsou nejjednoduššími příklady paprsčitých centrál, typických pro Santiniho. Dalším důležitým znakem je řešení celé stavby jako dvouprostorové centrály. Určité „nesrovnalosti“ (nezvykle těžká modelace římsy, malá okna a konzervativně cítěné portály), kvůli nimž bylo v minulosti zpochybňováno Santiniho autorství, jsou přičítány nezkušenosti zedníků a absenci dozoru architekta na stavbě. Portály, pojednané ještě v duchu raného baroka, zde mohly být osazeny druhotně – původně snad byly určeny pro jinou stavbu.

V zařízení kostela je pseudorománský hlavní oltář z roku 1863 od J. Doležala s obrazem od J. Hellicha. Na bočních oltářích jsou obrazy od V. Kandlera z 19. stol. Obraz sv. Petra a Pavla*** z roku 1721 pochází původně z hlavního oltáře starého kostela sv. Petra a Pavla v Chotouni, po jehož zboření v roce 1816 byl přenesen do kostela sv. Prokopa, v současnosti je uložen v depozitáři Arcibiskupství pražského. Vysoká výtvarná kvalita malby určuje jako autora Petra Brandla, který od konce 20. let 18. století skutečně pracoval na některých zakázkách pro oblast Kolínska. Krásná vrcholně barokní kazatelna z doby po roce 1710 pochází z dílny pražského mistra Františka Preisse; v 90. letech 20. století byla bohužel ukradena její sochařská výzdoba a je dosud nezvěstná. V dubové stolici ve věži je zavěšen 45 cm vysoký zvon z roku 1664 od pražského zvonaře Mikuláše Löva z Lövemberku, původně v sestavě zvonů ve věži již zaniklého kostela sv. Petra a Pavla. Zvon je opatřen pětiramennou korunou, na čepci se nachází ornamentální vlys a páska s nápisem: GOSS MICH NICOLAVS LOW IN PRAG. Na hladkém plášti je umístěn latinský dedikační nápis: IN HONOREM B(EATEAE) V(IRGINIS) M(ARIE) ET S(ANCTI) MICHAELI ARCHANGELI HAEC CAMPANA ERECTA EST PROPRIS SVMPTIBVVS GEORGI OPOLSKI INCOLAE PAGI HVIVS CHOTAVN. IN DOMI(NI)O S(UUM) C(AESAREA) M(AIESTA) PODIEBRADENSI SVB CAPITANEATV PRAENOBILIS. AC GENEROSI D(OMI)NI. LIBORY LAMERS ANNOD(OMI)NI MDCLXIV.

V případě kostela sv. Prokopa se na území Kolínska jedná o závan „velké barokní architektury“, která zde, v detailech pravděpodobně zkomolená místními podmínkami, prakticky zůstala svým výtvarným názorem osamocena. Ale i tak se jedná v kolínském regionu o ojedinělou ukázku dynamického směru vrcholného baroka, rozvíjející motiv dvouprostorové paprsčité centrály.

Filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Pečky v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají první a třetí sobotu v měsíci od 16:00 hodin v období platnosti letního času a od 16:30 hodin v období letního času.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Prokopa byl s areálem bývalého hřbitova zapsán 31. 12. 1965 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 37988/2–729.

Fotogalerie

Chotouň - kostel sv. Prokopa (2018)Chotouň - kostel sv. Prokopa, závěr presbytáře (2018)Chotouň - kostel sv. Prokopa, závěr presbytáře (2018)Pohled na kostel od jihozápadu (2007)Věž kostela (2007)Jižní fasáda (2007)Severní fasáda (2007)Berkovský znak nad vstupním portálem (2007)Pohled k presbytáři od jihu (2008)Pohled k presbytáři od severu (2008)Kazatelna (2008)Pohled z kruchty (2008)Malba kopule lodi (2008)Panská oratoř v presbytáři (2008)Zvon z roku 1664, původně v kostele sv. Petra a Pavla (2008)Chotouň - kostel sv. Prokopa, půdorys z roku 1895Chotouň - kostel sv. Prokopa, půdorys

Zdroj informací

Rišlink V., Jouza L.: Baroko na Kolínsku I. Regionální muzeum Kolín 2001.

Rišlink V.: Kouřim a okolí – průvodce po kulturních památkách. Kouřim 2000

TOULAVÁ KAMERA / CESTOPISY / VIDEA

Mapa

Poloha

Kostel stojí v jihozápadním koutu návsi.

GPS: 50°3'58.950"N, 14°57'23.050"E

Přístupnost

Přístupné po dohodě

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK