Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » archeologické nálezy

archeologické nálezy

Kolín, Archeologická naleziště, Ostatní archeologické nálezy, Pohřebiště

Území dnešního Kolína patří k archeologicky nejvýznamnějším oblastem středního Polabí. Poloha na obou březích Labe, v místě styku několika přirozených komunikačních tras a na okraji úrodných říčních teras vytvořila mimořádně příznivé podmínky pro osídlení již od starší doby kamenné. Archeologické nálezy dokládají téměř nepřetržitou přítomnost člověka od paleolitu přes období prvních zemědělců, dobu bronzovou a železnou, keltské a germánské osídlení až po vznik významného raně středověkého mocenského centra. Výjimečné postavení Kolína potvrzují zejména objevy monumentálních neolitických rondelů, rozsáhlých sídlišť různých pravěkých kultur a především slavný knížecí dvojhrob z 1. poloviny 9. století, který patří k nejvýznamnějším raně středověkým nálezům na území České republiky.

1. Nálezy ze starší doby kamenné (paleolit)

Nejstarší doklady lidské přítomnosti na území Kolína jsou poměrně vzácné a pocházejí převážně z náhodných objevů. V bývalé Buzkově cihelně na Kouřimském předměstí byla v hloubce přibližně osmi metrů zachycena kulturní vrstva obsahující kosti mamuta, soba, nosorožce, medvěda a koně spolu s kostěnými a kamennými nástroji. Nález bývá datován přibližně do období před 150 000 lety. Další doklad představují dvě paleolitická ohniště objevená při výkopu kanálu v Plynárenské ulici, z nichž jedno obsahovalo větší množství uhlíků a pazourkové štípané nástroje. Nejlépe doloženou lokalitou je areál dnešních Lučebních závodů na Pražském předměstí, kde roku 1936 archeolog František Dvořák prozkoumal sídliště mladopaleolitických lovců z období gravettienu, datované přibližně do let 30 500 až 20 000 př. n. l. Nalezeny zde byly zvířecí kosti a pazourkové nástroje, dokládající krátkodobé pobyty pravěkých lovců v prostředí tehdejší chladné mamutí stepi.

2. Nálezy z mladší doby kamenné (neolit)

Mimořádný rozvoj osídlení nastal v 6. tisíciletí př. n. l., kdy do Polabí pronikli první zemědělci kultura s lineární keramikou. Na jejich osídlení navázala kultura s vypíchanou keramikou a později také kultura s moravskou malovanou keramikou. Neolitické osídlení se koncentrovalo především na levobřežních terasách Labe. Zcela mimořádný význam měly archeologické výzkumy prováděné v letech 2008–2010 při výstavbě jižního kolínského obchvatu. Na první labské terase nad ústím Pekelského potoka bylo objeveno sedm neolitických lokalit, mezi nimiž vynikají dva monumentální rondely** kultury s vypíchanou keramikou. Oba kruhové areály vzdálené od sebe asi padesát metrů vznikly kolem roku 5600 př. n. l. Větší z nich dosahoval průměru přibližně 200 metrů a byl vymezen čtyřmi soustřednými příkopy, menší rondel měl průměr okolo 80 metrů. Patří k největším známým stavbám svého druhu v Evropě a jsou považovány za místa rituálních a společenských aktivit prvních zemědělských komunit.

Další neolitické nálezy pocházejí z areálu Lučebních závodů, kde František Dvořák roku 1936 odkryl několik kostrových pohřbů. Dvě kostry měly na levém předloktí mramorové náramky lengyelského kulturního okruhu, nalezeny byly také dvě šňůry korálů a kamenná sekerka. Známé jsou rovněž sídlištní jámy v prostoru bývalého lihovaru, zaniklé Kuchařovy cihelny při soutoku Polepského potoka s Labem, v pískovně Sandberk a v okolí Nebovidského potoka na Šťáralce. Na pravém břehu Labe je neolitické osídlení doloženo pouze v poloze Na Vinici. Osamocený kostrový hrob byl objeven rovněž v Komenského ulici před budovou bývalé Východní školy.

3. Nálezy z pozdní doby kamenné (eneolit)

Také eneolitické období je na území Kolína zastoupeno mimořádně bohatě. V areálu dnešních Lučebních závodů byly objeveny sídlištní objekty a skříňkové hroby kultury se šňůrovou keramikou. Roku 2005 byl při výstavbě sídliště U Vodárny odkryt hrob přibližně desetiletého chlapce uloženého ve skrčené poloze na levém boku. Součástí jeho výbavy byl kamenný sekeromlat a pazourkový nůž upevněný kostěným kroužkem do organické rukojeti.

Výzkumy prováděné v letech 2008–2010 při stavbě jižního obchvatu odhalily sedm eneolitických sídlišť a pět pohřebních areálů. Mimořádný význam mají nálezy bošácké skupiny na výšině nad Pekelským rybníkem, které představují první známý doklad této kultury ve středních Čechách a zároveň její nejzápadněji doložené rozšíření. Pozornost vzbudil zejména kostěný prsten nalezený na ruce pohřbeného muže. Další významné nálezy kultury nálevkovitých pohárů pocházejí z polohy V Hrobech, z prostoru bývalého lihovaru, Draslovky, Bubovy pily v Tylově ulici, Kuchařovy cihelny v Plynárenské ulici, bývalé drožďárny na starokolínské silnici a od Práchovny. Střední a mladší eneolit reprezentují kultury kanelovaná a řivnáčská. Jejich nositelé budovali opevněná výšinná sídliště a v Kolíně jsou doloženi především sídlištěm v poloze V Hrobech.

4. Nálezy z mladší doby bronzové (kultura lužická a kultura knovízská)

V mladší době bronzové tvořilo Labe významnou hranici mezi dvěma kulturními okruhy, knovízsko-lužickou oblastí západních Čech a lužickou kulturou východočeského prostoru. Kolín ležel přímo na styku obou skupin, což dokládá současný výskyt nálezů obou kulturních tradic. Lužické osídlení je známé z okolí Lučebních závodů, polohy Na Vinici, lokality V Hrobech, prostoru Lešákovy továrny v Havlíčkově ulici, písečníku ve Starokolínské ulici i z centra města. Knovízské nálezy pocházejí především z polohy V Hrobech, areálu zaniklého Horského cukrovaru, Draslovky a z Plynárenské ulice, kde byly odkryty také žárové hroby. Archeologické nálezy dokládají, že území Kolína představovalo významnou kontaktní oblast mezi dvěma kulturními světy pozdní doby bronzové.

5. Nálezy z doby železné (doba halštatská)

Nejstarší dobu železnou reprezentují nálezy bylanské kultury na Šťáralce. Roku 1938 byly při stavbě sklepa u domu čp. 79 odkryty tři kostrové hroby. Další objev následoval v říjnu 2007 při rekonstrukci plynového potrubí za domem čp. 93, kde bylo nalezeno šest objektů tvořených třemi kůlovými jamami a třemi žárovými hroby. Nalezeny byly lidské kosti, keramické nádoby a bronzový náramek. Vzhledem k tomu, že obě lokality leží pouze asi osmdesát metrů od sebe, předpokládá se existence dlouhodobě využívaného pohřebního areálu z období přibližně 800–550 př. n. l.

6. Nálezy z doby keltské (doba laténská)

Keltské osídlení Kolína patří k nejvýznamnějším v celém středním Polabí. Keltské sídliště z 5.–1. století př. n. l. identifikoval již koncem 19. století Josef Ladislav Píč. Další objevy následovaly roku 1921 v Polepské ulici, roku 1940 a v roce 1997 při stavbě supermarketu v ulici V Opletkách. Ke keltskému sídlišti náleželo rozsáhlé pohřebiště, z něhož pochází žárový hrob se skleněnými korály z 5. století př. n. l. i skupiny kostrových hrobů ze 4.–3. století př. n. l. objevené v prostoru dnešního kruhového objezdu u nádraží a v Orebitské ulici.

Při výzkumu hradiště Hánín byly objeveny dvě chaty ze 3. století př. n. l. se střepy keramických nádob a bronzovým hřebenem. Roku 1994 bylo nad rybníkem Peklo nalezeno šest nádob z 2. století př. n. l., přičemž jedna byla importována z horního Porýní nebo dokonce z Galie. Mimořádný význam má depot 83 železných předmětů o hmotnosti kolem patnácti kilogramů objevený roku 1936 v prostoru dnešních Lučebních závodů. Soubor obsahoval zemědělské nástroje, součásti vozů, řetězy, zbraně i vybavení kovárny a bývá spojován s neklidným obdobím zániku keltské moci a příchodu germánských kmenů. V muzejních sbírkách se nachází také rotační žernov z 2. století př. n. l. Z dalších významných nálezů je třeba uvést zlatou keltskou minci nalezenou roku 1854, bronzovou minci kmene Leuků z roku 1868 a zlatou minci objevenou při těžbě písku na Sandberku roku 1998.

7. Nálezy z doby stěhování národů (doba římská)

Na levém břehu Labe v prostoru dnešního jezera Sandberg odkryl František Dvořák roku 1936 sídliště z pozdní doby římské. Byly zde nalezeny zahloubené chaty, hrnčířská pec a velké množství keramických střepů. Významným objevem se stalo také germánské pohřebiště odkryté v letech 1944–1946 při výstavbě již zaniklé plynárny (Plynárenská ulice). Německý archeolog Wilhelm Lung zde zdokumentoval třináct kostrových hrobů z první poloviny 5. století uspořádaných do čtyř řad. U čtyř hrobů byly zachovány zbytky dřevěných rakví. Přestože velká část pohřbů byla v minulosti vykradena, podařilo se zachránit bohatou kolekci předmětů zahrnující keramické nádoby, skleněný pohár, železné nože, kování opasků, bronzovou přezku se zvířecími hlavičkami a pazourková křesadla. Z území Kolína jsou známy i další pozdně římské žárové hroby obsahující štítové puklice, bronzové nádoby a spony.

8. Nálezy z raného středověku

V bývalé cihelně na jižním okraji města byl 16. března 1864 náhodně objeven dvojhrob knížecího páru****, který je nejvýznamnějším raně středověkým hrobovým nálezem na území Čech, dokládající existenci rodící se české aristokracie v 1. polovině 9. století, která byla v úzkém vztahu s panovníkem Východofrancké říše. Pohřbené osoby ležely ve dřevem vyložené pohřební komoře s hlavou otočenou k západu, a do záhrobí byly vybaveny neobyčejným množstvím luxusních předmětů, které nemají v českém prostředí srovnání. Vzhledem k bohatství pohřební výbavy se nejednalo o obvyklé milodary ale o znak moci, neboť přítomnost pohřební výbavy se řídila přesnými pravidly. Pohřbený velmož s manželkou tak bezpochyby patřil k nejvyšší společenské elitě tehdejších Čech, která se označovala pojmem duces (kníže). Většina objevených předmětů pochází z Franské říše a tvoří tak největší soubor karolinských památek nalezený na našem území, část je pak domácí, respektive moravské provenience. Nejpozoruhodnějším předmětem je stříbrný pozlacený kalich z konce 8. století, který je špičkovým výrobkem franckých dílen (nejbližší analogie lze nalézt v produkci dvorské dílny Karla Velikého v Cáchách), zdobený plastickou rostlinnou výzdobou. V domnění, že se jedná o kalich Prokopa Holého (viz dále), byl na počátku 70. let 19. století upravený pro bohoslužebné účely evangelického sboru v Kolíně. U kostry muže ležel dvojbřitý železný meč, jehož kalené břity byly zhotoveny z tvrdé oceli a navařeny na houževnaté a pružné ocelové nedamaskové jádro, což po technologické stránce představuje špičkovou zbraň své doby, zhotovenou na území Franské říše ve 2. nebo 3. třetině 9. století. K meči náleží soubor luxusního kování nedochovaného řemene, který patří mezi nejkvalitnější uměleckořemeslné výrobky zhotovené v karolinském rostlinném stylu v císařských dílnách počátkem 9. století. Tvoří ho trojlisté kování, přezka a dvě oválná ukončení s průvlečkou, vše vyrobené ze zlaceného stříbra, s lícovou stranou pokrytou bohatou plastickou rostlinnou výzdobou. Francké provenience jsou i bronzové, zlatem a stříbrem plátované honosné ostruhy zdobené filigránem a granulací, které sloužily k reprezentaci členů nejvyšší společenské elity při slavnostních příležitostech. Součástí hrobové výbavy je i železná sekera z konce 8. století, jejíž břit (o délce 11,5 cm) byl naplocho svařen ze železného a ocelového polotovaru. V knížecím hrobě se nacházelo také pět zlatých gombíků (není jisté, zda zdobily oděv pochované ženy, nebo zda byly alespoň některé z nich součástí oděvu muže) a zlacené, stříbrné, nebo skleněné perly, vše středoevropské provenience z 9. století. Cenným nálezem je i závěsná kaptorga ze zlaceného plechu z červené mosazi (tombaku) zdobená filigránovou výzdobou; kaptorgy sloužily u raně středověkých Slovanů jako schránky na apotropsia – předměty či látky, odvracející magickou mocí zlo. U kostry ženy byly nalezeny stříbrné zlacené bubínkové náušnice veligradského typu zdobené granulací uspořádanou do nepravidelných trojúhelníků. Kromě uvedených předmětů byly nalezeny i kování opasků ze zlaceného stříbra, amulet (zlomek slonoviny obložené zlatem), jantarová perla a několik skleněných a bronzových nádob. Vlastní hrob byl bohužel bez detailní dokumentace bezprostředně po nálezu zničen a kosti byly opětovně pohřbeny na místním hřbitově. Nález byl pod dojmem romantického myšlení 19. století nejprve zařazen do 15. století a označen za hrob husitského vojevůdce Prokopa Velikého, na základě rekonstruování okolností nálezu J. L. Píčem v roce 1892, byl hrob zařazen do období raného středověku (1. pol. 9. století). Originály nálezů patří k nejvýznamnějším pokladům ve sbírkách Národního muzea v Praze, kopie jsou v majetku Regionálního muzea v Kolíně.

Význam dvojhrobu doplňuje další nález z roku 1930, kdy byl přímo na Karlově náměstí objeven dvojhrob dvou mužů s železnými ostruhami, kováním dřevěného vědra a zlomkem skleněné nádoby. Spolu s dalšími nálezy keramických nádob, šperků a výjimečného železného třmenu zdobeného mosazí z 9. a 10. století dokládají existenci významného mocenského centra v prostoru dnešního chrámového návrší. Archeologické poznatky tak přesvědčivě ukazují, že Kolín nevznikl až jako středověká kolonizační osada, ale navázal na starší sídelní tradici sahající hluboko do raného středověku a patrně i do období vzniku českého státu.