Cesty a památky
Děkanství
Kolín, Fary
Děkanství, Kolín
Datace: 2. polovina 13. století
Sloh: gotika s pozdně gotickými, renesančními a raně barokními úpravami
Autor: neznámý
Materiál: lomový kámen, cihla, pískovec, opuka, omítané architektonické články
Majitel: Římskokatolická farnost Kolín
Děkanství při kostele sv. Bartoloměje patří k nejstarším dochovaným světským stavbám v Kolíně a představuje mimořádně cenný doklad raného vývoje města. Kamenná jednopatrová budova vznikla již ve 2. polovině 13. století v souvislosti se založením královského města a zdejší farnosti. Kostel i farář jsou pak poprvé doloženi v listině biskupa Tobiáše z Bechyně z roku 1295. K roku 1317 je připomínán plebán Mikuláš a roku 1325 plebán Konrád. Právo jmenovat kolínského faráře tehdy náleželo českému králi, který je roku 1325 postoupil Sedleckému klášteru. Když toto právo roku 1340 navrátil pod královskou svrchovanost Karel IV., objevuje se také první písemná zmínka o budově děkanství v nejstarší městské knize. Ve 3. čtvrtině 14. století prošla stavba vrcholně gotickou přestavbou a kolem roku 1500 byly doplněny nové okenní otvory a obě vstupní brány. Roku 1679 vznikl raně barokní západní trakt a současný hlavní portál. Požár města v roce 1796 si vyžádal další opravy a úpravy. Významným zásahem byla rekonstrukce roku 1912, při níž byly odstraněny mladší omítky a odkryto režné kamenné zdivo. Dne 15. března 1945 zasáhla zadní část objektu spojenecká letecká bomba a západní trakt se částečně zřítil. Rozsáhlá obnova v letech 2013–2015 poškozené části rekonstruovala a zároveň přinesla cenné archeologické a stavebněhistorické poznatky včetně objevu dosud neznámé černé kuchyně, snad ještě ze 13. století.
Budova stojí v těsném sousedství chrámu sv. Bartoloměje na Bartolomějském návrší. Jde o mohutný jednopatrový dům téměř obdélného půdorysu, vystavěný z lomového kamene a krytý vysokou valbovou střechou s taškovou krytinou. Charakteristickým znakem stavby jsou analyticky odkryté kamenné fasády bez omítek, v nichž jsou patrné jednotlivé stavební etapy od rané gotiky po novověk. Hlavní vstup v jižním průčelí obráceném k chrámu rámuje kamenný portál se světlíkem a historickou mříží z roku 1679. Na západním konci průčelí navazuje mohutná půlkruhově zaklenutá kamenná brána, zatímco druhá brána v Parléřově ulici je provedena z cihel a vznikla kolem roku 1500. Ve východním průčelí se dochovaly fragmenty velkých pozdně gotických oken s profilovanými cihlovými ostěními a zazděné vstupy do někdejších arkýřů, v nichž dnes stojí barokní sochy sv. Víta a sv. Judy Tadeáše. Do roku 2004 doplňovala soubor také socha sv. Václava, dnes uložená v městském lapidáriu. V jižní stěně se nalézá kamenná reliéfní deska z přelomu 16. a 17. století zobrazující kněze s knihou a křížem, tradičně ztotožňovaného s děkanem Hynkem z Ronova, který měl být podle místní tradice roku 1421 upálen husity před městskými hradbami spolu s mnichy z dnes již zaniklého dominikánského kláštera. Deska byla původně osazena v průčelí Kouřimské brány, zbořené roku 1844. Ve zdivu jsou dále patrné pozůstatky vrcholně gotického velkého okna z druhé poloviny 14. století, profilovaná ostění a další autentické architektonické detaily dokládající dlouhý stavební vývoj objektu.
Přestože interiér prošel v 19. století rozsáhlejší modernizací, dochovala se zde řada mimořádně hodnotných historických konstrukcí. Nejstarší část představují tři gotické sklepy pod východním křídlem, zaklenuté valenými klenbami z lomového kamene. Prostory propojují tři segmentově ukončené gotické portály s pískovcovým ostěním a v nejvzdálenější části se nachází hluboká studna vytesaná do skalního podloží s dodnes přítomnou pramenitou vodou. V přízemí a na schodišti se dochovaly další středověké konstrukce, zatímco podoba většiny obytných místností odráží úpravy 19. století. Mimořádnou pozornost si zaslouží zazděný pozdně gotický výklenkový portálek s hrotitým záklenkem, v němž je umístěna polychromovaná socha* Panny Marie Sedmibolestné. Dílo z opuky, vysoké 102 cm, vzniklo kolem roku 1660 a představuje jedinou známou památku svého druhu na Kolínsku. Její původ není znám, do roku 1940 však byla druhotně osazena v průčelí dnes již zaniklé kaple Panny Marie Sedmibolestné na Pražském předměstí. Charakter plastiky stojící na pomezí pozdní gotiky, renesančních vlivů a lidové tvorby naznačuje, že původně tvořila součást většího sousoší.
Děkanství představuje jednu z nejvýznamnějších středověkých světských staveb Kolína a společně s chrámem sv. Bartoloměje vytváří jedinečný historický celek mimořádné hodnoty. Budova dokumentuje nepřerušený vývoj farní správy od počátků královského města až do současnosti a zároveň uchovává autentické stavební vrstvy od 13. století přes vrcholnou gotiku, pozdní gotiku, rané baroko až po moderní obnovy. Výjimečná je nejen její historická kontinuita, ale také vysoká míra dochování původního kamenného zdiva, gotických sklepů a cenných architektonických detailů. Díky poloze na vyvýšené terase tvoří děkanství výraznou součást panoramatu historického jádra a spolu s chrámem představuje jeden z nejvýznamnějších symbolů duchovních, kulturních a urbanistických dějin Kolína.
Prohlášení za památku
Děkanství bylo 31. 12. 1965 zapsáno spolu se sochami a deskou Hynka z Ronova do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17688/2–741.
Fotogalerie
Zdroj informací
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.
Záhorka J.,Pařízková Červonová J.: Budova arciděkanství při kostele sv. Bartoloměje v Kolíně. Památky středních Čech, roč. 38, č. 1., str. 1 - 28. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze. 2024.
Odkaz
Mapa
Poloha
Děkanství čp. 25 stojí na nároží Brandlovy a Parléřovy ulice naproti chrámu sv. Bartoloměje.
GPS: 50°1'36.775"N, 15°12'7.322"E
Přístupnost
Nepřístupné
