Cesty a památky
domy v ulici Jaselské (Pražské předměstí)
Kolín, Městské domy, Město Kolín
1. Dvojvila čp. 227/228 "Na Hradě Quintíně"
Dvojvila „Na Hradě Quintíně“ vznikla v roce 1913 jako reprezentativní obytný dům pro dvě rodiny podle návrhu kolínských architektů Františka Záruby a Václava Dlabače ve stylu pozdního historismu s gotizujícími a romantizujícími prvky. Stavba byla součástí rozvoje vilové čtvrti v prostoru dnešní Jaselské ulice, kde vznikaly náročně pojaté domy pro zámožnější vrstvy města. Jedna polovina dvojvily po dokončení patřila Martě a Arnoštu Bauerovým. Zajímavou souvislostí je skutečnost, že Arnoštův mladší bratr si ve stejné době nechal v Libodřicích vystavět proslulou Bauerovu vilu, jednu z nejvýznamnějších staveb českého kubismu. Zatímco libodřická vila představovala radikálně moderní architekturu své doby, kolínský dům „Na Hradě Quintíně“ se vydal opačnou cestou a navázal na romantické představy o středověkých sídlech.
Mohutná stavba stojí na nároží rozlehlé zahrady a působí dojmem malého městského hradu. Nepravidelná, avšak kompozičně vyvážená hmota je obložena rustikálně opracovaným kamenným zdivem, které určuje celkový charakter domu. Fasády završuje výrazná atika s cimbuřím a systémem kamenných pilířků propojených křížovými výplněmi, inspirovaná středověkým opevněním. Pod korunou obvodových zdí probíhá pás mohutných krakorců připomínajících hradní machikulace. Nároží zdůrazňují věžovitě pojaté rizality a polygonální arkýře zastřešené valbovými střechami s keramickou krytinou. Okenní otvory mají rozmanité tvary od drobných obdélných okének až po monumentální půlkruhově zakončené okno osvětlující hlavní obytný prostor. Kamenné zábradelní zídky s geometrickými výplněmi, plasticky členěné římsy a robustní zdivo dodávají stavbě těžkopádný, avšak velmi osobitý výraz, který nemá v kolínské vilové architektuře mnoho obdob.
Interiér byl od počátku koncipován jako dvojdům se dvěma samostatnými bytovými jednotkami a odpovídajícím provozním zázemím. Vnitřní uspořádání se snažilo sladit reprezentační charakter stavby s potřebami rodinného bydlení, avšak výsledné dispoziční řešení nebylo příliš praktické a stalo se předmětem kritiky již v době vzniku domu, neboť z hlediska každodenního bydlení nebylo zcela praktické. Monumentální architektura exteriéru tak nebyla doprovázena stejně zdařilým provozním řešením.
Dvojvila „Na Hradě Quintíně“ představuje výjimečný doklad architektonického myšlení bezprostředně před první světovou válkou, kdy vedle nastupující moderny a raného funkcionalismu stále přetrvávala obliba romantických historizujících forem. V urbanistické struktuře Kolína zaujímá nezaměnitelné místo a již z dálky upoutává svou neobvykle hradní siluetou. Stavba je cenná nejen jako dílo architektů Františka Záruby a Václava Dlabače, ale také jako připomínka podnikatelské rodiny Bauerových, která zanechala výraznou stopu v architektuře Kolínska. Originální spojení obytné vily s architekturou inspirovanou středověkým hradem činí z domu jednu z nejpozoruhodnějších a nejcharakterističtějších staveb meziválečné a předválečné rezidenční zástavby města.
2. Dům čp. 250 "Žertova vila"
Vila postavená majiteli kolínské cihelny bratry Bedřichem ml. a Rudolfem Žertovými v letech 1926-27 podle projektu pražského architekta Antonína Pfeiffera, žáka Jana Kotěry, vypracovaného v dubnu roku 1926. V roce 1928 se stává jediným majitelem vily Bedřich Žert, který zde nadále bydlel se svou ženou Olgou a dětmi. Během druhé světové války části domu obsadila německá armáda, přebýval zde generál Ferdinand Schörner (zvaný též Krvavý Ferdinand). Mezi léty 1945 až 1955 rodina Bedřicha Žerta obývala část prvního patra, na základě nařízení úřadů bylo do vily postupně nastěhováno 8 dalších osob. Pro tyto účely vznikly v prostorách domu 4 tzv. bytové jednotky. V následujících letech rodina Žertových sice budovu vlastnila, ale již zde nebydlela a postupně přišla o veškerý majetek včetně cihelny. V roce 1958 pak byla vila rodině zabavena koministickým režimem, oficiálně darována (po roce 1990 byl tento akt vyhodnocen jako "darování v tísni") a dům byl převeden do majetku Federálního ministerstva obrany. To zde zřídilo sídlo Okresní vojenské správy a organizace SVAZARM (Svaz pro spolupráci s armádou). Tyto organizace zde sídlily až do roku 1991 a paradoxně díky tomu nebyl tento dům jako jediný zbořen při výstavbě nového sídliště, kterému padly za oběť všechny ostatní vily v Čechových sadech. V říjnu roku 1991 byl objekt v rámci restitucí navrácen dědicům původních majitelů, RNDr. Bedřichu Žertovi a Olze Voldanové (oba ve vile prožili dětství). V následujících letech byly provedeny nejnutnější opravy a úpravy domu, aby jeho prostory mohly být využívány ke komerčním účelům. V letech 2019-22 prošel dům zásadní rekonstrukcí, která mu vrátila původní podobu.
Honosná trojpodlažní vila postavená v klasicistních formách 19. století, inspirujících se v antice. Tomu odpovídá především symetrický půdorys stavby, trojúhelníkovitý portikus podepřený jónskými sloupy, kryjící hlavní vchod od severu, a mohutný tympanon ve štítu severního průčelí. Ve druhé polovině 20. let 20. století je taková inspirace velmi neobvyklá a není zřejmé, proč ji Pfeiffer zvolil; rozhodující roli zřejmě hrálo přání objednatelů stavby. Vila je vnitřním uspořádáním a způsobem bydlení typicky moderní – s dvěma patry spojenými schodišťovou halou, která funkčně a účelně propojuje (a zároveň odděluje) veřejné a soukromé prostory v domě, oddělením dětských pokojů, zřízení tělocvičny a existencí oddělených provozních prostorů pro služebnictvo, včetně samostatného vstupu a schodiště pro zásobování domu. Přes veškeré útrapy ve 2. polovině 20. století se dochovalo původní uspořádání místností i některé cenné detaily, jako modřínové obložení haly, dřevěné vyřezávané schodiště do 1. patra. Modernímu způsobu života odpovídala i přilehlá zahrada, kterou nechal Bedřich Žert zhotovit od specializované pražské firmy. Její velkou část zabíral bazén s lekníny a nad ním, na menší uměle navýšené skalce, stával bílý altán. Na zahradě nechybělo posezení či „dětské hřiště“ s houpačkou, kruhy, bradly a pingpongovým stolem. Zbylý prostor zaujímaly užitkové plodiny, ovocné stromy a okrasné keře a květiny.
Fotogalerie
Zdroj informací
Mejzr. M: Příběh místa a jeho lidí: vilová čtvrť Čechovy sady v Kolíně, bakalářská práce. Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Katedra kulturologie. 2013
Mapa
Poloha
Jaselská ulice byla do roku 2012, kdy byl otevřen jižní obchvat města, hlavní průtažní ulicí Kolínem. Spojuje ulici Pražskou na Pražském předměstí s křižovatkou Žižkovy a Legerovy ulice na Kouřimském předměstí a končí vyústěním do kruhového objezdu u nádraží jako pokračování Havlíčkovy ulice. Vybíhají z ní boční ulice Fügnerova, Tyršova a Štítarská.
GPS: 50°1'37.857"N, 15°11'40.971"E
Přístupnost
Nepřístupné
