Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » domy v ulici Kutnohorské (centrum)

domy v ulici Kutnohorské (centrum)

Kolín, Městské domy, Město Kolín

1. Dům čp. 31 "U tří bažantů"

Typ: měšťanský dům
Datace: první písemný doklad 1494
Sloh: gotika, pozdní baroko až rokoko
Materiál: smíšené zděné zdivo (kámen/cihla), omítky, štuk

V exponované poloze na nároží Kutnohorské a Karlovy ulice stojí jeden z nejreprezentativnějších barokních měšťanských domů** Kolína, zvaný podle domovního znamení „U tří bažantů“. Původně gotický středověký dům, připomínaný písemně poprvé roku 1494, byl při velkém městském požáru v roce 1734 těžce poškozen. Tehdejší majitel Šimon Švencner prodal vyhořelé spáleniště kolínskému staviteli Josefu Jedličkovi, který zde prakticky vzápětí provedl nákladnou pozdně barokní až rokokovou přestavbu, dokončenou v roce 1740. Tato přestavba nejlépe ze všech jeho kolínských realizací deklaruje specifický architektův rukopis. Po třech letech dům se ziskem prodal měšťanovi Ignáci Čapkovi a v 19. století ho vlastnil Josef Weissberger (1824–1872), zakladatel kolínského lihovaru. Zásadní památková obnova proběhla v letech 2012–2013.

Jednopatrový dům na téměř čtvercovém půdoryse stojí ve svažitém terénu, takže zejména při bočním pohledu je patrné sedání parteru do stoupající nivelety Karlovy ulice. Za domem se v jižním směru rozkládá dvůr, uzavřený ze západu zděnou omítanou branou s klenutým vjezdem. Brána navazuje na západní boční průčelí a je zakončena výraznou zvlněnou římsou.

Hlavní průčelí do Kutnohorské ulice je šestiosé, stejně tak průčelí do Karlovy ulice. Ačkoli je parter v hlavním průčelí novodobě upraven (dnes zejména výkladce a vstupy do komerčních provozů), vyšší partie fasád si zachovaly mimořádně bohaté pozdně barokní až rokokové tvarosloví. Přízemní okna obou průčelí rámují výrazné prvky, vedle rozvilinových štukových kartuší jsou zde i mohutné suprafenestry, které jsou zároveň součástí kordonové římsy. Každé pole má rozvilinovou kartuš s odlišným motivem, u vybraných polí se uplatňuje i mohutný klenák. V ústřední části průčelí nahrazuje rozvilinovou dekoraci výrazný štukový výjev s domovním znamením tří bažantů se dvěma drobnými hlavičkami a letopočtem 1740. Parter je dále akcentován bosovanými lizénami na bocích frontální části, na boční fasádě pak bosovaná lizéna dělí i střední úsek. Hlavní vstup je v úrovni parteru vychýlen z osy směrem k východu a je výškově dorovnáván krátkými schody, v Karlově ulici navíc průčelí navazuje na bránu do dvora. Nejbohatší dekorace průčelí je soustředěna do patra. Okenní otvory mají šambrány s uchy a bohatý štukový doprovod v parapetní i nadokenní zóně. Střídají se zde profilované segmentové nadokenní římsy a řešení s kartuší lemovanou girlandami, někde doplněnou o lambrekýny a další rokokové motivy. Vybraná okna jsou navíc zdůrazněna zalamovanou římsou a plastickým motivem maskaronu. Strany obou průčelí lemují pilastry s kompozitními korintskými hlavicemi, jejichž krycí desky jsou vysunuty až do hlavní římsy. Pětice pilastrů v patře odpovídá bosovaným lizénám přízemí. Dům je kryt mansardovou střechou s bobrovkami, členěnou pěti vikýři.

Interiéry si uchovávají cenné původní klenby. V přízemí to jsou především valené klenby, často s pětiúhelnými výsečemi (lunetami), na chodbách pak renesanční hřebínkové klenby včetně hlavní chodby, členěné do pěti polí křížové klenby s mělkými hřebínky. Tato střední komunikace pokračuje směrem k dvorku, kam vede i kamenné schodiště sklenuté křížovou hřebínkovou klenbou a stlačeným segmentem. Obytné místnosti v patře jsou plochostropé.

Dům vyniká nejen architekturou, ale i tradiční městskou funkcí, v přízemí dlouhodobě slouží obchodu (v minulosti např. prodejna „Luxus“ nebo prodejna hudebních nástrojů), zároveň však právě komerční adaptace přinesly i problematické zásahy do parteru, potlačující jeho původní podobu. Dnes je objekt součástí pohledově i památkově významné polohy v centru městské památkové rezervace a je právem hodnocen jako jedna z nejcennějších památek barokní architektury v Kolíně.

2. Dům čp. 33 "Vyletělovský" (také "U římského císaře")

Původně středověký dům*, který je ale poprvé písemně doložený až k roku 1511, z něhož se dochovaly sklepy a zdivo do výše prvního patra. V roce 1734 byl poškozen požárem a proto byl pozdně barokně přestavěn kolínským stavitelem Josefem Jedličkou pro kolínského primátora a císařského rychtáře Jana Ignáce Jindru z Orebthalu. Středový vjezd do domu zdobí portál s hlavním klenákem a dvojicí volut. První patro odděluje od přízemí silná zvlněná římsa, která je ve střední části srostlá s portálem. První patro člení čtveřice pilastrů opatřených jónskými hlavicemi s krycí deskou. Dvojice oken po stranách domu zdobí mohutné suprafenestry a v nadokenní ploše pod suprafenestrou zdobí plochu ještě štukový dekor, vrcholící uprostřed motivem mušle. Dvě sdružená okna v prostřední ose obepíná mohutná suprafenestra odlišného tvaru než u postranních oken. Parapetní oblast dekoruje štukový motiv čabraky. Nad korunní římsou se tyčí volutový štít s rozeklanou stříškou, v níž je umístěna bysta římského císaře Nera. Místo, jež je u některých domů souboru vyčleněno pro niku se sochou, zaujímá sdružené okno s dřevěnými okenicemi, po stranách doprovázené párem zdvojených pilastrů. Sokly vedle volutových křídel jsou osazeny stylizovaným květinovým dekorem. Na krajích ukončují sochařskou výzdobu kamenné vázy. Střecha domu je sedlová. V obou podlažích se dochovala původní trojtraktová dispozice vázaná na středovou chodbu, přízemí je z větší části klenuto valenými klenbami, respektive valenými s pětibokými výsečemi, v patře je střední síň rovněž zaklenuta valenou klenbou s pětibokými výsečemi.

3. Dům čp. 42 "U tří korun"

Typ: měšťanský dům
Datace: 2. polovina 13. století
Sloh: gotika, renesance, pozdní baroko
Materiál: zděný (lomový kámen, cihla), omítky

Nárožní dům* „U tří korun“ patří mezi významné měšťanské domy historického jádra Kolína, neboť si ve své hmotě i dispozici uchoval podstatné části středověké zástavby. Jeho jádro vzniklo již ve 2. polovině 13. století, kdy byl vybudován jako dvoukřídlý dům s průjezdním mazhausem. Do dnešní doby se z této nejstarší stavební fáze dochovalo zdivo až do úrovně prvního patra, klenuté sklepy s okosenými portálky i drobná gotická okénka, částečně odkrytá na boční fasádě obrácené do Rubešovy ulice. Výraznou proměnou prošel dům v polovině 16. století, kdy jej renesančně upravil zámožný kolínský soukeník Jakub Pařízek († 1563). Tuto etapu připomíná především vstupní portál s půlkruhovým záklenkem a profilovaným ostěním, původně vedoucí do mázhauzu, který byl později dispozičně rozdělen. Další zásadní přestavba následovala po městském požáru roku 1734, kdy dům získal svou dnešní pozdně barokní podobu, realizovanou nákladem Josefa Ferdinanda Velicha († 1746). Fasády domu byly opraveny v roce 1970 a upraveny po roce 1991, kdy bylo výrazně zjednodušeno původní tvarosloví gotických okének ve východním průčelí.

Současná fasáda je klasicizujícím způsobem zjednodušená, přesto si uchovává charakter barokního členění. Průčelí do Kutnohorské ulice je pětiosé a v patře členěné lizénovými rámci. Nad středním oknem se uplatňuje segmentová římsa, zatímco ostatní okenní otvory mají římsy přímé. Nad korunní římsou, krytou prejzy, vystupuje atika se dvěma výraznými vikýřovými štíty, zakončenými segmentově a doplněnými obdélnými okny. Původně byly vrcholy štítů zdobeny sochařskou výzdobou, která však byla při novodobých úpravách odstraněna. Na nároží domu se dochovala štuková kartuše s domovním znamením tří korun, podle něhož je objekt tradičně označován.

Hmotově je dům jednopatrový, nárožní a dvoukřídlý, dnes zastřešený sedlovou střechou s taškovou krytinou. Vstup je orámován portálem s kamenným profilovaným půlkruhovým zakončením. Dispozice si uchovala základní schéma středověkého domu, kde z průchozí chodby, která je pozůstatkem původního mázhauzu, vystupuje schodiště do patra, osvětlené světlíkem. Interiéry v přízemí jsou zaklenuty valenými klenbami s výsečemi, v jedné místnosti se dochovala i renesanční klenba hřebínková. Sklepy mají gotický původ a jsou klenuty valeně z lomového kamene, s charakteristickými okosenými portálky. V patře byly klenby nahrazeny plochými stropy, odpovídajícími pozdějším úpravám.

Dům je pozoruhodný nejen svým stavebním vývojem, ale i kulturní historií. Žila zde matka slavného mima Jana Kašpara Deburau a právě zde se odehrávaly i počátky ochotnického divadla v Kolíně. Josef Kajetán Tyl zde uvedl a režíroval svou hru Paní Marjánka, matka pluku. Dům tak představuje cenné svědectví jak stavebního vývoje měšťanského domu od gotiky po baroko, tak i kulturního života města. Současné využití objektu kombinuje obytnou funkci v patře s komerčními provozy v přízemí, čímž navazuje na tradiční městský způsob užívání těchto domů.

4. Dům čp. 54 "U bílého anděla"

Nárožní dvoukřídlý jednopatrový dům, který je vývojově i stavebně velmi hodnotným objektem. Fasáda z 18. století je členěna plochými šambránami a mezipatrovou římsou, západní zeď přední části domu při nároží má mohutnou šikmou přizdívku. Přibližně ve střední ose fasády do Kutnohorské ulice je situován hlavní vchod s pravoúhlým ostěním, nad kterým je pásková kartuš pro domovní znamení; původně zde byla dřevěná rokoková hlava anděla, dnes nahrazena novodobou keramickou soškou od kolínského výtvarníka Pavla Rajdla z roku 2003, odkazující na název domu. Vývojově se jedná o velmi složitý objekt, který vznikl spojením zřejmě tří domů. Gotické části se zachovaly ve sklepích a v přízemí křídla při Kutnohorské ulici. Sklepy jsou jednak klenuté valeně a dva mají původní trámové stropy s kamenným záklopem. Do jednoho klenutého sklepa se vstupuje půlkruhovým, jednoduše zkoseným portálkem. V přízemí je valeně zaklenutá komora se vstupním gotickým lomeným portálem a přilehlá úzká gotická chodba. Východní křídlo domu, přiléhající ke hradební zdi, je raně barokní, sklenuté valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi, prostory při levém nároží byly klasicistně přestavěny na počátku 19. století a mají plackové klenby. Část domu směrem do Rubešovy ulice byla přistavěna ve 2. polovině 19. století, v té době byl také dům zakryt současnou valbovou střechou. Dům stával u dnes zaniklé Horské brány a od střčeověku až dodnes sloužil jako hostinec.

5. Dvojdům čp. 41/106

Cenný historický jednopatrový nárožní dům se složitým stavebním vývojem. Skládá ze dvou popisných čísel, přičemž gotického původu je část domu podél Parléřovy ulice (čp. 106) se zachovanými valeně klenutými sklepy a s částečně dochovaným zdivem v přízemí, písemně doložený koncem 15. století. V letech 1665–1701 byl jeho majitelem Valentin Kokovský, jehož druhá manželka Kateřina z Ehrenfeldu, která se po ovdovění provdala za Matěje Lomnického († 1742), nechalal dům po požáru v roce 1734 přestavět do dnešní pozdně barokní podoby, z které se dochoval směrem do Kutnohorské ulice výrazný dvouosý rizalit s dvouarkádovým podloubím, valené klenby s pětibokými výsečemi a bohatě zdobená fasáda se štukatérskou výzdobou. Druhá část domu (čp. 41) stojí na místě hlavní hradby a byla postavena na přelomu 18. a 19. století. V rizalitu, vysazeném do Kutnohorské ulice a v přilehlé místnosti jsou plackové klenby. Dům má dvorek, který ze všech stran obíhá klasicistní pavlač. Po roce 1989 byl dům poměrně necitlivě upraven, do střechy bylo vestavěno obytné podkroví se čtyřmi, na husto vedle sebe umístěnými vikýři, které poněkud porušilo jeho původní ráz.