Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » domy v ulici Kutnohorské (centrum)

domy v ulici Kutnohorské (centrum)

Kolín, Městské domy, Město Kolín

1. Dům čp. 31 "U tří bažantů"

Původně gotický středověký dům** připomínaný již v roce 1494, který byl těžce poškozen požárem v roce 1734, a proto byl tehdejším majitelem Šimonem Švencnerem jako spáleniště prodán kolínskému staviteli Josefu Jedličkovi. Ten vzápětí podnikl nákladnou pozdně barokní přestavbu, a dům po třech letech se značným ziskem prodal měšťanovi Ignáci Čapkovi. Jak vypadal původní stav průčelí, bez novodobých výkladních skříní, lze odvodit ze situace na boční straně. Šestici oken přízemí obou stran domu zdobí mimo rozvilinové štukové kartuše také mohutné suprafenestry, které tvoří zároveň i součást kordonové římsy. Každé pole obsahuje rozvilinovou kartuš s odlišným motivem. Dvě z kartuší, druhého a pátého okna obou stran domu, zdobí mohutný klenák. V ústřední části průčelí nahradil rozvilinovou dekoraci čtvrtého pole štukový výjev s domovním znamením a letopočtem 1740. Boky přízemí frontální části zdobí bosované lizény, na boční fasádě domu je bosovanou lizenou rozdělena i střední část. První patro je v obou částech osazeno šesti okny (na boční fasádě je třetí okno liché), jež jsou zdobeny štukovým dekorem jak v parapetní části, tak v nadokenní. Navíc jsou dvě okna, druhé a páté, obohacena o architektonický prvek suprefenestry. Strany frontálního i bočního průčelí lemují pilastry s kompozitními hlavicemi, jejichž krycí desky jsou vysunuty až do hlavní římsy. Pětice pilastrů frontální i boční strany odpovídá bosovaným lizénám přízemí. Dům kryje mansardová střecha, členěná pěti vikýři. V 19. století patřil dům Josefu Weissbergerovi (1824-72), zakladatel kolínského lihovaru. Dům patří mezi nejcennější památky barokní architektury v Kolíně, opraven byl v letech 2012–13.

2. Dům čp. 33 "Vyletělovský" (také "U římského císaře")

Původně středověký dům*, který je ale poprvé písemně doložený až k roku 1511, z něhož se dochovaly sklepy a zdivo do výše prvního patra. V roce 1734 byl poškozen požárem a proto byl pozdně barokně přestavěn kolínským stavitelem Josefem Jedličkou pro kolínského primátora a císařského rychtáře Jana Ignáce Jindru z Orebthalu. Středový vjezd do domu zdobí portál s hlavním klenákem a dvojicí volut. První patro odděluje od přízemí silná zvlněná římsa, která je ve střední části srostlá s portálem. První patro člení čtveřice pilastrů opatřených jónskými hlavicemi s krycí deskou. Dvojice oken po stranách domu zdobí mohutné suprafenestry a v nadokenní ploše pod suprafenestrou zdobí plochu ještě štukový dekor, vrcholící uprostřed motivem mušle. Dvě sdružená okna v prostřední ose obepíná mohutná suprafenestra odlišného tvaru než u postranních oken. Parapetní oblast dekoruje štukový motiv čabraky. Nad korunní římsou se tyčí volutový štít s rozeklanou stříškou, v níž je umístěna bysta římského císaře Nera. Místo, jež je u některých domů souboru vyčleněno pro niku se sochou, zaujímá sdružené okno s dřevěnými okenicemi, po stranách doprovázené párem zdvojených pilastrů. Sokly vedle volutových křídel jsou osazeny stylizovaným květinovým dekorem. Na krajích ukončují sochařskou výzdobu kamenné vázy. Střecha domu je sedlová. V obou podlažích se dochovala původní trojtraktová dispozice vázaná na středovou chodbu, přízemí je z větší části klenuto valenými klenbami, respektive valenými s pětibokými výsečemi, v patře je střední síň rovněž zaklenuta valenou klenbou s pětibokými výsečemi.

3. Dům čp. 42 "U tří korun"

Nárožní dvoukřídlý středověký dům* s mazhausem z 2. poloviny 13. století, z něhož se dochovala zazděná okénka ve východním průčelí, gotické sklepy s okosenými portály a zdivo až do úrovně prvního patra. V polovině 16. století dům renesančně přestavěl bohatý měšťan (soukeník) Jakub Pařízek († 1563), tuto přestavbu připomíná půlkruhově zaklenutý renesanční vstupní portál s plochou rámovou profilací a tesaným ostěním. Po požáru v roce 1734 se dům dočkal pozdně barokní přestavby, uskutečněné nákladem tehdejšího majitele Josefa Ferdinanda Velicha († 1746). Tehdy získal dnešní fasádu s atikou a dvojicí charakteristických vikýřů, která původně nesla alegorickou sochařskou výzdobu, postupně odstraněnou při opravách v letech 1912 a 1968. Místnosti v přízemí jsou klenuté valenými klenbami s pětibokými výsečemi, jedna prostora má zachovanou hřebínkovou klenbu. Dům má zajimavou kulturní historii, žila zde matka J. G. Deburaea a hrálo se zde první ochotnické divadlo - J. K. Tyl zde uvedl a režiroval hru Paní Marjánka matka pluku. Dnes dům slouží bytovým a komerčním účelům.

4. Dům čp. 54 "U bílého anděla"

Nárožní dvoukřídlý jednopatrový dům, který je vývojově i stavebně velmi hodnotným objektem. Fasáda z 18. století je členěna plochými šambránami a mezipatrovou římsou, západní zeď přední části domu při nároží má mohutnou šikmou přizdívku. Přibližně ve střední ose fasády do Kutnohorské ulice je situován hlavní vchod s pravoúhlým ostěním, nad kterým je pásková kartuš pro domovní znamení; původně zde byla dřevěná rokoková hlava anděla, dnes nahrazena novodobou keramickou soškou od kolínského výtvarníka Pavla Rajdla z roku 2003, odkazující na název domu. Vývojově se jedná o velmi složitý objekt, který vznikl spojením zřejmě tří domů. Gotické části se zachovaly ve sklepích a v přízemí křídla při Kutnohorské ulici. Sklepy jsou jednak klenuté valeně a dva mají původní trámové stropy s kamenným záklopem. Do jednoho klenutého sklepa se vstupuje půlkruhovým, jednoduše zkoseným portálkem. V přízemí je valeně zaklenutá komora se vstupním gotickým lomeným portálem a přilehlá úzká gotická chodba. Východní křídlo domu, přiléhající ke hradební zdi, je raně barokní, sklenuté valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi, prostory při levém nároží byly klasicistně přestavěny na počátku 19. století a mají plackové klenby. Část domu směrem do Rubešovy ulice byla přistavěna ve 2. polovině 19. století, v té době byl také dům zakryt současnou valbovou střechou. Dům stával u dnes zaniklé Horské brány a od střčeověku až dodnes sloužil jako hostinec.

5. Dvojdům čp. 41/106

Cenný historický jednopatrový nárožní dům se složitým stavebním vývojem. Skládá ze dvou popisných čísel, přičemž gotického původu je část domu podél Parléřovy ulice (čp. 106) se zachovanými valeně klenutými sklepy a s částečně dochovaným zdivem v přízemí, písemně doložený koncem 15. století. V letech 1665–1701 byl jeho majitelem Valentin Kokovský, jehož druhá manželka Kateřina z Ehrenfeldu, která se po ovdovění provdala za Matěje Lomnického († 1742), nechalal dům po požáru v roce 1734 přestavět do dnešní pozdně barokní podoby, z které se dochoval směrem do Kutnohorské ulice výrazný dvouosý rizalit s dvouarkádovým podloubím, valené klenby s pětibokými výsečemi a bohatě zdobená fasáda se štukatérskou výzdobou. Druhá část domu (čp. 41) stojí na místě hlavní hradby a byla postavena na přelomu 18. a 19. století. V rizalitu, vysazeném do Kutnohorské ulice a v přilehlé místnosti jsou plackové klenby. Dům má dvorek, který ze všech stran obíhá klasicistní pavlač. Po roce 1989 byl dům poměrně necitlivě upraven, do střechy bylo vestavěno obytné podkroví se čtyřmi, na husto vedle sebe umístěnými vikýři, které poněkud porušilo jeho původní ráz.