Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » Domy v ulici Tůmova, Trojanova a Hlubočská (Štítarské předměstí - Vejfuk)

Domy v ulici Tůmova, Trojanova a Hlubočská (Štítarské předměstí - Vejfuk)

Kolín, Městské domy, Město Kolín

Štítarské předměstí tvoří samostatnou část města Kolína (Kolín VI) a vyrostlo až v období první republiky a za německé okupace. V kolíně je známé také pod místním označením Vejfuk.

1. Kolonie obytných řadových domů čp. 71 - 119

Kolonie obytných řadových domů představuje pozoruhodně dochovaný soubor městského bydlení z období německé okupace. Byla vystavěna po roce 1941 podle staršího návrhu architekta Jaroslava Fragnera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů české moderní architektury 20. století. Investorem stavby bylo město Kolín z podnětu kolínského oberlandráta (vrchního zemského rady) Dr. Herberta Eugena Eckholdta (*1906), který se snažil posílit německý vliv ve městě a zajistit kvalitní bydlení pro německé úředníky, učitele a další státní zaměstnance působící v oblasti kolínského oberlandrátu. Oficiálně však byla celá akce prezentována jako „finančně limitovaná kolonie pro nemajetné“, což mělo zakrýt její skutečné poslání. Výstavba probíhala v době válečného nedostatku stavebních materiálů i omezených investičních možností, přesto se podařilo realizovat urbanisticky promyšlený a architektonicky jednotný celek. Po skončení druhé světové války přešel obytný soubor do běžného bytového fondu města a postupně byl rozprodán do soukromého vlastnictví. Naprostá většina domů si přes dílčí úpravy, přístavby, výměny oken, novodobé zateplení nebo úpravy zahrad provedené zejména na přelomu 20. a 21. století zachovala svou původní podobu, základní hmotové řešení i dispozici.

Kolonie je tvořena souborem pravidelně rozmístěných rodinných domů situovaných podél klidných ulic s pásy předzahrádek a soukromých zahrad. Jednotlivé objekty mají jednoduchý obdélný půdorys, dvě nadzemní podlaží a vysoké sedlové střechy. Charakteristickým znakem je střídmá architektura vycházející z funkcionalistických principů, které jsou zde záměrně zmírněny tradičním pojetím venkovského domu se strmými střechami. Hladké omítané fasády jsou téměř bez dekorace a architektonický výraz stojí na proporcích hmot, rytmu okenních otvorů a jednotném urbanistickém uspořádání. Štítová průčelí orientovaná do ulic jsou členěna pravidelně rozmístěnými obdélnými okny bez výraznějšího dekorativního lemování, pouze s jednoduchými šambránami nebo hladkými ostěními. Přestože některé objekty získaly nové omítky, vikýře, přístřešky či jiné barevné řešení fasád, zůstává čitelná původní koncepce založená na opakování stejného stavebního typu. Dochované stavební plány dokládají snahu o maximálně hospodárné využití prostoru při zachování základního komfortu odpovídajícího tehdejším představám o moderním bydlení. Většina interiérů však prošla v průběhu desetiletí individuálními úpravami podle potřeb jednotlivých vlastníků, takže původní vybavení se dochovalo jen výjimečně.

Kolonie na Výfuku představuje jeden z nejlépe dochovaných urbanistických souborů bytové výstavby z období okupace v Kolíně a současně zajímavý doklad tvorby Jaroslava Fragnera mimo jeho známé reprezentativní realizace. Její hodnota nespočívá pouze v jednotlivých domech, ale především v celkové koncepci obytného celku, který propojuje architekturu, zeleň a veřejný prostor do harmonického prostředí. Soubor zároveň připomíná složité společenské a politické poměry protektorátního období, kdy architektura a bytová výstavba sloužily také jako nástroj okupační správy. Dodnes si zachovává výraznou urbanistickou identitu a představuje významnou součást stavebního a historického dědictví města Kolína.

Významnou součástí celku jsou i ulice s alejemi zeleně, živé ploty a zahrady, které vytvářejí příjemné lidské měřítko a dodávají kolonii charakter zahradního předměstí.