Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » kostel Českobratrské evangelické církve

kostel Českobratrské evangelické církve

Kolín, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely moderní

Kostel Českobratrské církve evangelické, Kolín
Druh památky: kostel
Datace: 1871
Styl: původně pseudogotika, přestavba v secesním duchu, pozdější úpravy zjednodušené a moderní
Materiál: zděná omítaná stavba

Historie farního sboru Českobratrské církve evangelické v Kolíně se začíná dne 16. května 1868, kdy bylo jeho založení schváleno příslušnými úřady. Již 6. října 1868 se konala první bohoslužba s kazatelem Janem Janatou z Chleb, a to v domě Matěje Součka (dnešní Legerova ulice čp. 87), za účasti přibližně 300 věřících.

Základní kámen vlastního kostela byl položen v květnu 1871, stavbu v pseudogotickém slohu provedl stavitel Josef Douša a již 17. prosince 1871 se zde konala první slavnostní bohoslužba. V letech 1910–1911 byl kostel výrazně přestavěn v secesním duchu. Fasády získaly bohatou secesní štukovou výzdobu a z původní stavby zůstala zachována především okna s lomeným záklenkem. Další úpravy proběhly v letech 1948–1949 podle návrhu Ing. Pavla Bareše, kdy byl kostel mimo jiné rozšířen o předsíň. Při opravě v letech 1987–1989 byla odstraněna secesní i historizující výzdoba průčelí a jižní štít byl výrazně zjednodušen. V roce 2016 prošly fasády celkovou obnovou.

Kostel je obdélná jednolodní stavba s poměrně strohým, dnes již výrazně zjednodušeným výrazem. Hlavní průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, v jehož ose se nachází vysoké okno s lomeným obloukem. Boční fasády jsou rytmizovány řadou vysokých, úzkých oken s hrotitým zakončením, která připomínají původní pseudogotické pojetí stavby. Fasády jsou dnes hladké, bez výraznější plastické výzdoby, členěné pouze jednoduchými profilacemi okenních ostění a korunní římsou. Na východní straně ke kostelu přiléhá přístavek předsíně z poloviny 20. století, který se hmotově připojuje k hlavní lodi. Celkový výraz stavby je dnes klidný a střídmý, s jemnými odkazy na historizující architekturu.

Vnitřní prostor tvoří široká, světlá jednolodní síň s emporou (kruchtou) v čele. Prostor je zaklenut plochým stropem a osvětlen vysokými okny, která propouštějí rozptýlené světlo. Současná podoba interiéru je výsledkem úpravy z roku 2004 podle návrhu výtvarnice Barbory Veselé. Ta výrazně zasáhla do uspořádání bohoslužebného prostoru – prostor před kruchtou byl nově vymezen stěnou a liturgické místo bylo posunuto blíže k věřícím. Dominantou interiéru je jednoduchý, moderně pojatý bohoslužebný prostor. Před nově vytvořenou stěnou stojí stůl Páně (oltářní stůl) a ambon (kazatelna, řečniště), oba navržené autorkou v soudobém tvarosloví. Jejich střídmá forma zdůrazňuje protestantské pojetí bohoslužby, zaměřené na slovo a společné shromáždění. Empora v čele prostoru nese varhanní skříně, které doplňují liturgický rámec bohoslužby hudební složkou. Lavice uspořádané v pravidelných řadách orientují pozornost věřících k bohoslužebnému centru. Po obvodu sálu probíhá výrazná římsa, která prostor horizontálně člení, a doplněno bylo nové závěsné osvětlení s jednoduchými svítidly. Na stěnách se v jemném rytmizování modrých a zelených linií objevuje výtvarný motiv evokující hudební a zpěvní tradici sboru. Na čelní stěně i nad vstupem jsou umístěny biblické nápisy, připomínající ústřední roli Písma v evangelické liturgii.

Zařízení kostela je převážně novodobé. Z původního vybavení se dochovaly především varhany z roku 1878 od firmy Mölzer z Kutné Hory. Ty byly v roce 1950 přestavěny Janem Tučkem a disponují dvěma manuály a 23 rejstříky. V roce 1993 byla elektrifikována pneumatická traktura a hrací stůl byl přemístěn do lodi kostela. V letech 2024–2025 prošel nástroj celkovou restaurací, kterou provedl varhanář Petr Fišer. Z mobiliáře dále vynikají jednoduché lavice, jednotně řešené v tlumeném barevném tónu, a novodobé liturgické prvky navržené jako kompaktní součást interiéru. Pamětní deska v interiéru připomíná zakladatele a první starší sboru z roku 1868, mimo jiné Josefa Sixtu, Josefa Doušu, Jana Linka, Jakuba Rychlíka či Antonína Blechu. Prvním farářem byl Dr. Čeněk Dušek (ve službě 1869–1918).

Kostel představuje pozoruhodný příklad vývoje evangelické sakrální architektury od historizující pseudogotiky přes secesní úpravu až po pozdější zjednodušené a moderní zásahy. Přestože výraz stavby byl postupně redukován, dochovala si architektonickou čistotu a funkční prostorové řešení. Interiér po úpravě z počátku 21. století citlivě spojuje tradici s moderním liturgickým pojetím a zároveň důstojně připomíná dlouhou hudební a sborovou tradici kolínských evangelíků.

Českobratrský evangelický sbor spadající pod Poděbradský seniorát, bohoslužby se konají každou neděli v 9:30 hodin.