Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » smuteční obřadní síň

smuteční obřadní síň

Kolín, Funerálie, Hřbitovní kaple

Smuteční obřadní síň, Kolín
Druh památky: funerální architektura
Datace: 1957–1958
Autor: Ing. arch. Karel Polívka
Materiál: železobeton, omítané zdivo, kámen, dřevo, sklo

Soutěž na obřadní síň s krematoriem pro nový městský hřbitov v Kolíně byla vyhlášena již roku 1943 a patřila k nejprestižnějším architektonickým soutěžím své doby. Zúčastnila se jí řada předních architektů, mimo jiné Josef Hlaváček (I. cena), Emanuel Hruška (II. cena), Rudolf Junker (III. cena), dále Jindřich Krise, Daniel Knotek, Ivan Sonnenschein, Jan Gillar, Josef Bradáč, Jiří Gočár, Stanislav Semerád, Josef Kittrich a Emanuela Kittrichová či Gustav Paul a František Čermák. Všechny návrhy byly ovlivněny nastupujícím monumentalismem. Vzhledem k finanční situaci města a stavebnímu útlumu v době protektorátu však projekt realizován nebyl.

Potřeba obřadní síně znovu vyvstala v 50. letech 20. století. Projekt ve stylu sorela vypracoval pro Státní projektový ústav v roce 1956 Ing. arch. Karel Polívka, který navrhl řešení zahrnující i krematorium, plánované k realizaci ve druhé stavební etapě. V letech 1957–1958 byla postavena pouze vlastní obřadní síň, zatímco krematorium nebylo nikdy realizováno. V letech 2020–2022 prošla budova celkovou úpravou podle projektu Ing. Martina Outlého. Úpravy zahrnovaly modernizaci zázemí i částečnou obnovu architektonických prvků při zachování původního výrazu stavby.

Obřadní síň je situována ve východní části hřbitova a tvoří dominantu jeho vstupního prostoru. Současně představuje architektonické zakončení průhledové osy vedené přístupovou ulicí Ke hřbitovu. Projekt zahrnoval komplexní řešení celé této části hřbitova, včetně hlavní brány, vrátnice a komunikací. Budova je železobetonové konstrukce a svou hmotou působí přes použitý materiál překvapivě lehce. Tento efekt je dosažen především vysokou sedlovou střechou s výrazným sklonem a předsazeným sloupovým ochozem, který obíhá hlavní část objektu a vytváří krytý nástupní prostor. Rytmus hranolových pilířů ochozu výrazně modeluje průčelí a zároveň opticky odlehčuje hmotu stavby. Štít hlavního průčelí je pojat jako výrazný trojúhelný akcent, v jehož ploše je osazena 200 cm vysoká pískovcová socha Smutek* od sochaře Vladimíra Kýna. Plastika doplňuje střídmý výraz stavby a zdůrazňuje její pietní funkci. Výplně otvorů mají jednoduchý, avšak výtvarně promyšlený charakter. Prosklené plochy dveří a oken jsou opatřeny geometrickým dekorem tvořeným pravidelnou sítí šikmých linií, motivicky sjednocujícím exteriér i interiér.

Interiér obřadní síně je členěn do tří základních prostorů, přičemž vstupní část je otevřena až do krovu vysoké střechy a vytváří působivý vertikální prostor. Hlavní obřadní sál je řešen jako podélný prostor se symetrickým uspořádáním lavic z dubového masivu. Dominantním prvkem je vysoký strop se systémem lomených pásů a kleneb, které sledují tvar střechy a vytvářejí rytmickou, vzhůru směřující kompozici. Boční stěny jsou členěny úzkými okenními otvory s mléčným sklem a geometrickým dekorem, který propouští rozptýlené světlo. Čelní stěna je řešena střídmě s využitím kamenného obkladu, před nímž je umístěn katafalk. Prostor doplňuje řečnický pult a soustava jednoduchých svítidel, jejichž tvarosloví navazuje na strohou estetiku celé stavby. Zásadní proměnou při poslední rekonstrukci bylo nové světelné řešení. Velkoplošné podhledy s integrovaným LED osvětlením vytvářejí měkké, rovnoměrné světlo, které zdůrazňuje architekturu prostoru. Spolu s novými lavicemi a mobiliářem z dubového dřeva tvoří výrazný prvek současné podoby interiéru.

Smuteční obřadní síň v Kolíně představuje citlivě a kompozičně vyváženou stavbu a kvalitní ukázku funerální architektury druhé poloviny 50. let 20. století. Patří k ojedinělým realizacím tohoto typu ve stylu socialistického realismu (sorely), v nichž se spojuje monumentalita s neobvyklou lehkostí architektonického výrazu. Hodnota objektu spočívá nejen ve vlastní architektuře, ale i v jeho urbanistickém významu jako dominanty vstupní části hřbitova. Citlivá modernizace z počátku 21. století potvrdila trvalou kvalitu původního návrhu a umožnila jeho další plnohodnotné využívání.