Cesty a památky

Kolínsko » Kounice » kostel sv. Jakuba Většího

kostel sv. Jakuba Většího

Kounice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely moderní

Kostel sv. Jakuba Většího, Kounice
Druh památky: sakrální stavba
Datace: gotický původ (nejpozději 14. století)
Sloh: gotika, baroko, empír
Materiál: pískovec, cihelné a smíšené zdivo, omítané konstrukce, dřevěné krovy a prvky interiéru
Typ: objekt občanské vybavenosti
Majitel: městys Kounice

Podle tradice a místní pověsti stál kostel v Kounicích již ve 12. století, písemně je však doložen až roku 1350 ve farním děkanátu Kouřimském a v roce 1352 je uváděn jako farní kostel, jehož patrony byli Zdeněk, Jan a Jiří z Kounic, tehdy psaných také z Konic. Ze starší středověké stavby se dochovala především mohutná západní hranolová věž, která měla podle místní tradice i obranný charakter. Při opravě roku 1988 bylo pod mladší omítkou odkryto středověké pískovcové kvádříkové zdivo. Starší kostel prošel podle dochovaných stavebních částí přestavbou v 16. století, v letech 1622–1761 je uváděn pouze jako filiální a roku 1769 byla věž snížena o jedno, patrně dřevěné patro, přičemž její dnešní výška včetně zvonového patra odpovídá dochovanému historickému stavu. Na jaře roku 1834 byl starý kostel kromě věže zbořen, 28. května téhož roku byl položen základní kámen nové lodi a v letech 1834–1836 vznikla podle návrhu lichtenštejnského stavitele Ing. Matyáše Čermáka nynější empírová stavba, slavnostně vysvěcená 6. listopadu 1836 českobrodským vikářem Antonínem Ettlem. Kostel sv. Jakuba Většího se stal 1. ledna 2005 filiálním kostelem Římskokatolické farnosti Český Brod v Kolínském vikariátu, Zastupitelstvo městyse Kounice usnesením č. 21/2025 dne 29. prosince 2025 schválilo přijetí kostela jako dar do svého vlastnictví. Samotná smlouva byla podepsána v Kounicích dne 22. dubna 2026, Arcibiskupství pražské ji schválilo 24. dubna 2026. Něstys nezískal bezplatně pouze budovu, ale i poměrně rozsáhlé vybavení kostela (oltáře, kazatelnu, křtitelnici, varhany, lavice, zvony, obrazy, křížovou cestu a další mobiliář), na druhou stranu Římskokatolická církev nepřišla o možnost kostel užívat k bohoslužbám a ponechala si nad jeho budoucím využitím významnou kontrolu prostřednictvím služebnosti a předkupního práva.

Kostel stojí na návsi v centru historického jádra Kounic a svým objemem tvoří důležitou dominantu obce. Jedná se o orientovanou jednolodní obdélnou stavbu s půlkruhově ukončeným presbytářem a dvěma nižšími pravoúhlými přístavky sakristie a oratoře po stranách. Do západního průčelí je začleněna čtyřpatrová neomítnutá pozdně gotická hranolová věž z pískovcových kvádrů s jednoduchým vstupním portálem, drobnými gotickými střílnovými okénky s kamenným hrotitým neprofilovaným ostěním, segmentově ukončenými okny zvonového patra a profilovanou podstřešní římsou. V hlavním průčelí je pod polokruhovým oknem osazen klasicistní portál a po stranách vstupu jsou patrné zazděné či upravené výklenky. Zdivo věže výrazně kontrastuje s hladšími omítanými empírovými fasádami lodi, jejíž průčelí i boční fasády zdobí omítkové kvádrování, sokl, profilované římsy a velká půlkruhová lunetová okna. Kostel kryje sedlová střecha s taškovou krytinou, u věže zvalbená, přístavky mají valbové střechy a věž završuje vysoká plechová báň prohnutého tvaru s osmibokou horní částí, makovicí a kovaným dvojitým křížem.

Interiér je řešen jako prostorná jednolodní síň s klidným empírovým výrazem, členěná mohutnými polopilíři, profilovanými římsami a širokými plochami omítkové rustiky. Loď je sklenuta českou plackou s lunetami mezi pásy, po stranách s úzkými valenými klenebními úseky, staženými železnými kleštinami. Presbytář má valenou klenbu přecházející v půlkruhovém závěru do konchy, v závěru prolomené oknem. Podlaha presbytáře je o stupeň zvýšena a v kostele se dochovala pískovcová dlažba i pálené dlaždice pod lavicemi. Prostor pod věží tvoří plochostropá předsíň s fabionem, kůr je vysunut přibližně o 1,5 metru do lodi, má pravoúhlý půdorys, dvojité konzoly, římsově členěnou poprsnici a dřevěnou podlahu. Přístup na kruchtu a do věže vede po točitých schodech, z nichž dolních 15 stupňů je pískovcových a další dřevěné; nad kůrem je rub valené klenby a ve zdivu věže se uplatňují starší gotická okénka, segmentové výklenky a průchod na půdu. Půlkruhová lunetová okna v lodi vyplňují vitráže od Jana Veselého z roku 1910, které na fotografiích vnášejí do jinak střídmého světle omítaného prostoru barevný akcent.

Z mobiliáře kostela vyniká hlavní oltář v pseudorománském stylu z roku 1877 od řezbáře G. Kubeše s oltářním obrazem sv. Jakuba od V. Zapletala, restaurovaný v roce 2019. Křížová cesta byla pořízena roku 1866 tehdejším farářem Františkem Jandou. Z původního barokního vybavení se dochovala mimořádně hodnotná dřevěná socha sv. Jakuba Většího*** v životní velikosti z roku 1719, připisovaná Ferdinandu Maxmiliánu Brokofovi nebo jeho dílně; původně byla umístěna na konzole v lodi, dnes se nachází v depozitáři Arcibiskupství pražského. K dalším cenným dílům patří plastika takzvané Kounické madony** od neznámého autora z poloviny 18. století, uložená dnes ve sbírkách Regionálního muzea v Kolíně. Dále se dochoval svršek někdejšího barokního oltáře s obrazem Růžencové Panny Marie jako pomocnice duší v očistci z počátku 18. století, barokní dřevořezby sv. Víta a sv. Václava, postranní oltáře Panny Marie Lurdské a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova z 19. století a sochy sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého. Na kůru se nacházejí původní varhany z roku 1907 od Jindřicha Schiffnera ze Cvikova.

Ve věži visí dva zvony. Starší renesanční zvon* o váze 300 kg z roku 1570 odlil pražský zvonař Brikcí z Cimperka a na jeho plášti je český nápis připomínající donátora Jáchyma Vachtla z Pantenova: UROZENÝ VLADYKA PAN JÁCHYM VACHTL Z PANTENOVA A NA KONICÍCH JAKOŽTO MILOVNÍK NÁBOŽENSTVÍ KŘESŤANSKÉHO A KOSTELA SV. JAKUBA V KONICÍCH DAL JEST TENTO ZVON PRO POCTIVOST A NÁKLADEM VŠECH OSADNÍCH K TÉMUŽ KOSTELU NÁLEŽEJÍCÍCH UDĚLATI SKRZE BRIKCÍHO ZVONAŘE V NOVÉM MĚSTĚ PRAŽSKÉN LÉTA PÁNĚ 1570. Druhý, menší zvon pochází z roku 1996, váží asi 50 kilogramů a jmenuje se Jan Maria Vianney podle francouzského světce a arského faráře sv. Jana Maria Vianneye (1786–1859), patrona farních kněží.

Památková hodnota kostela spočívá ve spojení středověké věže s kvalitní empírovou architekturou 30. let 19. století, doplněnou cennými movitými památkami od renesančního zvonu přes barokní sochařská díla až po vybavení 19. a počátku 20. století.