Cesty a památky

Kolínsko » Limuzy » tvrz (hamfestní dvůr)

tvrz (hamfestní dvůr)
*

Limuzy, Tvrze, Tvrze dochované

Tvrz byla zřejmě postavena po roce 1592 rytířem Arnoštem Ichtricem z Ichtric, který toho roku koupil od blíže neurčeného Bartoloměje Sládka poddanskou usedlost v Limuzích. Tu v roce 1607 osvobodil Zikmund Smiřický ze Smiřic (majitel škvoreckého panství) od všech robot a platů vůči vrchnosti, čímž se usedlost stala hamfestním dvorem. Podle Ichtriců se dvoru říkalo Ichtricovský, později zkomoleně do češtiny Jetřichovský. Krátce po Arnoštově smrti prodala 3. dubna 1623 tvrz i dvůr vdova Anna Ichtricová, rozená ze Šebířova, hejtmanovi černokosteleckého panství (kolem roku 1615 byl hejtmanem kolínského panství) rytíři Adamu Jindřichovi Podmokelskému z Prostiboře († 1625) a jeho manželce Barboře z Gerstorfu, která majetek prodala v roce 1628 hejtmanu škvoreckého panství rytíři Albrechtu Helebrantovi Lukavskému z Lukavice († 1648) a jeho manželce Polyxeně Zbyňkové z Letošic. Majitelkou limuzské tvrze a dvora se po dosažení plnoletosti jejich posledního potomka stala v roce 1658 dcera Ludmila Maxmiliána Lukavská († 10. 8. 1686), která se kolem roku 1645 provdala za rakouského rytíře Matyáše Adalberta z Bloensteina († 24. 12. 1653) a po jeho smrti pak podruhé za císařského radu Jana Petra Hoberga z Hennersdorfu. Přestože ani s druhým manželem v Limuzích nesídlili, rozšířili dvůr 24. dubna 1661 o zpustlý grunt Slavíkovců ze Slavíkova (doložený poprvé v roce 1617 za Adama Slavíkovce ze Slavíkova). Na tvrzi se pak trvale usídlil kolem roku 1665 její syn z prvního manželství Martin Albrecht z Bloensteina s manželkou a nevlastní sestrou Annou Kateřinou, rozenou Hobergovou z Hennersdorfu (v roce 1671 byl v tuklatském kostele pokřtěn jejich syn Maxmilián Leopold). Novou majitelkou limuzské tvrze a dvora se stává 10. března 1681 Barbora Terezie Laiterová z Tannenberka, manželka hejtmana černokosteleckého panství Leopolda Lorence Laitera z Tannenberka († 1685), která se zde po jeho smrti usadila se svým druhým manželem rytířem Augustinem Františkem Longechem. Z neznámých důvodů manželé tvrz i s veškerým vybavením a zařízením dvora prodali 24. dubna 1693 rytíři Rudolfu Felixovi Měnickému z Červeněvsi († 1700), po jehož smrti zde trvale žila jeho vdova Alžběta Měnická z Gerstorfu († 3. 1. 1718) s novým, o 20 let mladším manželem Martinem Andrličkou († 23. 1. 1713). Dne 12. září 1719 ovšem prodal Jan Václav Měnický, syn Alžběty a Rudolfa Felixe, limuzský majetek důchodnímu písaři škvoreckého panství Martinu Antonínu Doubravovi. Ten sice celý dvůr důkladně přestavěl a vzhledem k vynaloženým finančním prostředkům přestavěl i starší tvrz na pohodlnější obydlí, ale dne 30. října 1735 prodal celý majetek v Limuzích majitelce kosteleckého a Škvoreckého panství Marii Terezii Savojské, která ho změnila na jeden ze svých vrchnostenských dvorů.

Tvrz poté ztratila svou obytnou funkci a s největší pravděpodobností byla ve 30. letech 18. století přestavěna na barokní sýpku, obklopenou budovami hospodářského dvora. Dnes je to dvoupatrová budova krytá sedlovou střechou ukončenou štíty, členěnými lizénani a vrcholícími trojúhelnými nástavci. Ležatá obdélná okna jsou rámována pískovcovými ostěními s profilovanou lištou, vstupní portál na východní straně má pískovcové ostění s ušima. Polozapuštěný suterén je dvoulodní, zaklenutý renesančními křížovými klenbami na hranolové pilíře.

Dispoziční řešení limuzského dvora se od ostatních lichtenštejnských dvorů na zdejším panství liší. Areál o tvaru nepravidelného lichoběžníku tvoří na jihu kravín s chlévy zakončenými na východě obytným domkem s okny do návsi. Západní stranu tvoří k severu vysunutá stodola se zaniklou bránou v západní ohradní zdi. Na severní straně stojí dvě obytné budovy, upravené novodobě na tři obytné jednotky, u kterých stávala směrem do návsi brána, zbořená v roce 1958. Uprostřed areálu stojí volně sýpka, vzniklá pravděpodobně přestavbou bývalé tvrze, která převyšuje ostatní budovy bývalého dvora. Vlastní sýpka je typickou ukázkou tohoto druhu hospodářských staveb.

Prohlášení za památku

Sýpka byla jako jediná součást bývalého dvora zapsána 23. 11. 1987 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 21477/2–3423.

Fotogalerie

Pohled na špýchar od jihozápadu (2009)Štít špýcharu (2009)Okno špýcharu (2009)Limuzy-erby pánů Ichtryce z Ichtryc, Slavíkovce ze Slavíkova, Nykláska ze Žitenic a Měnického z Červeněvsi (Jan Psota)Limuzy-erby pánů Podmokelských z Prostiboře, Lukaveckých z Lukavce, Hrušovských z Hrušova a Hobergů z Hennersdorfu (Jan Psota)Limuzy-erb Lorence Leopolda Laitera z Tannenbergu (Jan Psota)Limuzy-erb rytířů z Bloensteina (Jan Psota)Limuzy-situační náčrt sýpky a dvora s pozemkem podle Císařského otisku stabilního katastru z roku 1841 (Jan Psota)

Zdroj informací

Mrvík V. J., Psota J.: Neznámý hamfesní dvůr v Limuzích. Studie a zprávy, historický sborník pražského okolí 5/2015. SOkA Praha a Oblastní muzeum Praha-východ 2016.

Mapa

Poloha

Bývalý hamfesní dvůr se sýpkou čp. 5 se rozkládá na západní straně návsi.

GPS: 50°3'33.956"N, 14°47'19.835"E

Přístupnost

Nepřístupné

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK