Cesty a památky

Kolínsko » Plaňany

Plaňany

Území dnešních Plaňan patří k nejstarším souvisle osídleným oblastem Kolínska. Archeologické nálezy dokládají přítomnost člověka již od mladší doby kamenné, k čemuž přispívala mimořádně úrodná půda v nivě Výrovky a výhodná poloha na významné obchodní trase spojující Prahu s východními Čechami a Moravou. Na tuto prastarou komunikaci navázala středověká trstenická stezka, později císařská silnice a nakonec moderní dopravní síť. Již v 10. století zde proto vznikla osada s církevním centrem, o jehož významu svědčí nálezy staršího zdiva pod románským kostelem, odkryté při archeologickém průzkumu v roce 1937. První písemná zmínka o obci, tehdy uváděné pod názvem Plaňasy, pochází z roku 1222, kdy byla spojována s Holačem z Plaňas, kastelánem olomouckého hradu.

Ve středověku vystřídaly Plaňany řadu majitelů. Po další doložené zmínce z roku 1318 o Janu ze vsi Plaňasy se obec objevuje v držení několika šlechtických rodů a její vývoj byl opakovaně ovlivňován válečnými událostmi. V letech 1421 a 1424 byla vypleněna husitskými vojsky. Roku 1448 získal Plaňany vyšehradský purkrabí Jan z Rabštejna, odpůrce Jiřího z Poděbrad, jehož majetek byl při tažení poděbradské jednoty na Prahu zpustošen. Po nástupu Jiřího z Poděbrad na trůn přešlo panství do rukou Jana Hanykéře mladšího ze Semína, zámožného podnikatele v kutnohorském hornictví, povýšeného do rytířského stavu. Od jeho dědiců koupil Plaňany roku 1530 Beneš Mírek ze Solopysk, jehož rod zde setrval až do pobělohorských konfiskací.

Právě období vlády Mírků ze Solopysk představovalo jednu z nejvýznamnějších etap v dějinách obce. Plaňany tehdy hospodářsky rostly, objevily se na Crigingerově mapě Čech z roku 1569 a získaly postavení lokálního správního a obchodního střediska. Roku 1604 byly císařem Rudolfem II. povýšeny na městečko se znakem a právem výročního trhu, přičemž právě v této době se ustálila i dnešní podoba názvu obce. Po porážce stavovského povstání byl majetek Mírků zkonfiskován a roku 1624 jej získal kníže Karel I. z Lichtenštejna. Plaňanské panství si však nadále zachovalo určitou samostatnost až do roku 1716, kdy bylo připojeno ke kosteleckému panství. Třicetiletá válka znamenala další těžkou ránu, když obec zpustošila švédská vojska, a vojenské průchody zasáhly Plaňany také během sedmileté války.

Urbanistická struktura Plaňan se vyvinula podél historické dopravní osy v otevřené zemědělské krajině Středolabské tabule. Jádro sídla dodnes tvoří rozlehlé náměstí s navazující uliční sítí a souborem historických staveb, mezi nimiž vyniká zejména původně románský kostel Zvěstování Panny Marie, jedna z nejcennějších středověkých památek Kolínska. Poloha na významné cestě a v úrodném kraji předurčila Plaňany k roli místního hospodářského centra, což se odráželo v rozvoji řemesel, obchodu i zemědělství. Výjimečné postavení obce potvrdily také modernizační impulzy 19. a počátku 20. století. Na přelomu let 1863 a 1864 zde vznikl jeden z prvních českých sborů dobrovolných hasičů v tehdejším Rakouském císařství a roku 1909 byla uvedena do provozu první obecní elektrárna na Kolínsku, která zajistila elektrifikaci celého městečka.

Po zrušení patrimoniální správy se Plaňany od roku 1850 staly samostatnou obcí v politickém okrese Kolín. Ve druhé polovině 20. století došlo k několika správním změnám. Roku 1964 byly k Plaňanům připojeny obce Blinka, Hradenín a Žabonosy, v roce 1976 také Zalešany a Přebozy. Další reorganizace následovala v roce 1990, kdy byla k Plaňanům přičleněna obec Poboří, zatímco Žabonosy, Zalešany a Přebozy se osamostatnily. Dne 10. října 2006 byl obci navrácen historický status městyse.

Plaňany představují jedno z nejvýznamnějších historických sídel centrální části Kolínska. Jejich význam vyrůstal z mimořádně příznivé polohy na důležité komunikační trase, z funkce správního a hospodářského centra rozsáhlého okolí i z bohaté stavební a kulturní tradice. Díky dochovaným památkám, dlouhé kontinuitě osídlení a řadě průkopnických počinů v novodobých dějinách zůstávají Plaňany významným regionálním střediskem a jednou z historicky nejpozoruhodnějších obcí Podlipanska.

Osobnosti

Václav Würfel (* 6. 5. 1790 Plaňany - † 23. 4. 1832 Vídeň, Rakousko) - hudební skladatel, klavírista a pedagog, od roku 1815 žil ve Varšavě, kde mimo jiné vyučoval hru na klavír Frederyka Chopina, v závěru života byl kapelníkem vídeňského divadla u Korutanské brány.

Karel Hodinář (* 3. 1. 1835 Záboří u Strakonic - † 10. 1. 1931 Plaňany) - katolický kněz, působící od roku 1896 v Plaňanech, jako regionální historik lsepsal v roce 1912 spolu s ředitelem školy Václavem Klímou Kroniku města Kostelce nad Černými Lesy.

Bedřich Bernau (* 22. 8. 1849 Praha - † 2. 1. 1904 Plaňany) - historik českého pohraničí, redaktor cukrokrovarnického magazínu Prager Zuckermarkt a od roku 1882 správce cukrovaru v Plaňanech. Z polštiny přeložil v roce 1871 román Sewerina Goszczyńského Zámek Kaňovský.

Alois Kryf (* 1. 5. 1865 Plaňany - † 1. 3. 1912 Plaňany) - český statkář a politik přelomu 19. a 20. století, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, patřil mezi zakladatele spolku po výstavbu pomníka Jana Husa v Praze; od roku 1891 převzal správu zemědělského statku v rodných Plaňanech a byl také starostou místního Sokola.

Emil Lustig (* 28. 6. 1883 Plaňany - † 17. 1. 1962 Stockholm, Švédsko) - významný představitel československého družstevního hnutí, v letech 1911-38 ústřední ředitel Velkonákupní společnosti konzumních družstev v Praze. Během 2. světové války spolupracoval s čs. exilovou vládou v Londýně, po únoru 1948 byl nucen emigrovat do Švédska, kde pracoval v ústředí švédských družstev.

Bohumil Kvasil (* 14. 2. 1920 Plaňany - † 30. 10. 1985 Praha) - radiotechnik, fyzikální elektronik a elektrotechnik, vysokoškolský pedagog, odborný publicista a od roku 1976 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Původ názvu

Název obce Plaňany je podle Antonína Profouse odvozen od její polohy na pláních, tedy na otevřeném rovinatém území. Jde o jméno vzniklé z označení obyvatel sídlících „na pláni“ či „na pláních“, přičemž ve středověku vedle sebe dlouhodobě existovaly tvary Plaňany a Plaňasy. Podoba Plaňasy vznikla z praslovanského lokálu Plaňanech prostřednictvím staršího tvaru Plaňan-sъ a následně pronikla i do dalších pádů; kolísání mezi oběma variantami pak často souviselo s jazykovou a písařskou praxí jednotlivých zapisovatelů. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech Planan (1222), Planas (1225), Planan (1226), de Planani (1318), Planyass (1346), Planass (1352), Planas (1367, 1399), Planyass (1405), v Plaňasech (1519), Planiasy (1541), Plaňany (1543), v Planiasech (1572), na Planiasych (1591), Planiany (1592), Planiassech (1623), Planiany (1654), v Plaňanech (1677), Planian (1788), Planiany (1788), Planiany (1844) a od roku 1850 již ustáleně jako Plaňany. Vývoj názvu tak dokládá především proměny pravopisné podoby a střídání forem Plaňany a Plaňasy, zatímco jeho původní význam i základní jazykový kořen zůstaly po celou dobu zachovány.

Znak a vlajka obce

Znak byl obci udělen v roce 1604 císařem Maxmiliánem II. v souvislosti s jejich povýšení na městečko. Tvoří ho bílý štít se zeleným trávníkem v dolní části, z kterého vyrůstají dva topoly přirozené barvy. Vlajka byla obci udělena podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 29. května 2007, jejím autorem je heraldik Stanislav Kasík, a tvoří ji dva vodorovné pruhy, bílý a zelený, do bílého pruhu vyrůstají ve střední části dva zelené topoly s šedými kmeny. Znak městyse souvisí s tradovaným lidovým označením "Plaňany nad lindami", v češtině se jako linda označuje topol bílý (Populus alba); v některé literatuře se stromy mylně interpretují jako lípy, což vzniklo chybným ztotožněním slova linda s německým die Linde = lípa.

Administrativní údaje

Plaňany jsou dnes samostatným městysem, jehož součástí sou obce Blinka, Hradenín a Poboří. Katastrální výměra činí 13,84 km² a žije zde 1 947 stálých obyvatel (1. ledna 2025).