Cesty a památky

Kolínsko » Ratenice » kostel sv. Jakuba Většího

kostel sv. Jakuba Většího

Ratenice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní

Kostel filiální, Ratenice
Patrocinium: sv. Jakub Větší
Datace: 3. čtvrtina 13. století, batokní úpravy
Sloh: původně pozdně románský tribunový kostel, později barokně a klasicistně upravený
Materiál: pískovcové kvádry, lomový kámen, cihla, omítané zdivo

Kostel sv. Jakuba Většího v Ratenicích patří mezi nejstarší a zároveň stavebně nejzajímavější sakrální stavby Kolínska. Jeho jádro tvoří původně výstavný pozdně románský tribunový kostel z 3. čtvrtiny 13. století, který se ve značné míře dochoval ve zdivu dnešní stavby. Charakter odkrytého zdiva z velkých pískovcových kvádrů i zjištěný profilovaný sokl vstupního portálu řadí stavbu do tzv. vinecké skupiny. Podle posledních průzkumů měl ratenický kostel ve své románské fázi přibližně podobu dochovaného kostela stejného zasvěcení ve Vroutku na Lounsku. Stavebníkem kostela byl šlechtický rod Stillfriedů, respektive Štilfrýdů, který sídlil na místní tvrzi. Kostel a tvrz přitom tvořily jeden celek.

První písemná zpráva o kostele pochází z roku 1352, kdy je připomínán v souvislosti s odváděním desátků. Roku 1386 vznikl spor o patronátní právo nad ratenickým kostelem, z čehož vyplývalo i právo podávat návrh na obsazení fary. Jako patroni jsou tehdy uváděni Mikeš Vrbík z Tismic, Bleh z Peček, Rejnart a Václav Štilfrýd z Ratenic a Čeněk z Dobřeně. Na přelomu 15. a 16. století zanikla v Ratenicích fara a kostel se stal filiálním. Další zprávy pocházejí z roku 1520, kdy Ratenice patřily spolu s podacím právem ke kostelu Janu mladšímu Radimskému ze Slavkova, a z roku 1524, kdy Eliška ze Střížkova odkázala ve své závěti podací právo ke kostelu v Ratenicích svým vnukům Janovi a Burianovi. V roce 1651 je kostel, stále jako filiální, připomínán v soupisu katolických věřících na cerhenickém panství, který nechal pořídit Vilém Oldřich Střela z Rokyc. V letech 1695–1698 byla věž opatřena novou šindelovou střechou a v letech 1698–1700 postavil zednický mistr Anders Ficena ze Sadské novou sakristii, schodiště na kůr a síňku pod kruchtou. Roku 1725 opravil věž mistr Matěj Pán, který její šindelový plášť pobyl plechem natřeným na červeno.

Na přelomu let 1777 a 1778 se zřítil presbytář, znovu byl vystavěn až v roce 1783. Další těžkou ranou se stal požár 25. července 1811, po němž kostel zůstal dvanáct let v troskách. Počátkem června 1823 byla zahájena obnova, při níž byly až po úroveň oken lodi ubourány horní partie kostela a znovu vystavěny. Současně vznikla nová sakristie v ose presbytáře a věž dostala nynější zvonovitou helmici. Opravy byly dokončeny v září téhož roku. Kostel byl znovu opraven v roce 1936. Fasády byly obnoveny v letech 2005–2006 a v roce 2008 získal objekt dnešní okrový nátěr.

Kostel je dnes prostou, orientovanou, jednolodní stavbou s obdélnou lodí a lehce protáhlým, segmentově až půlkruhově uzavřeným presbytářem. V jeho ose navazuje sakristie. Západní průčelí předstupuje mohutná třípatrová věž zakončená zvonovou mansardovou helmicí s makovicí a dvojitým křížem, zesílená masivní přizdívkou a dvojicí opěráků v nárožích. Na severní straně je k věži přisazeno polygonální (osmiboké) vřetenové schodiště.

Loď má po dvou oknech na severní i jižní straně, opatřených štukovými rámy s vysazeným klenákem. V jižní stěně jsou zazděné dveře s valeným obloukem, na severní straně dveře s pískovcovým ostěním a štukovým hladkým rámem, nad jehož středem je vztyčený kříž. Presbytář má po jednom okně na severní a jižní straně, provedeném stejně jako okna lodi; při závěru jsou po stranách pilastry s čabrakovým motivem. Sakristie připojená k východu má z východu dveře s pískovcovým ostěním přetaženým maltou, ze severu okno s mříží osazené do otvoru bývalých dveří a z jihu menší obdélné okénko s mříží v místě přístavku.

Pod omítkou se dodnes dochovalo kvádrové románské pískovcové zdivo lodi a věže původního kostela, a to až do výše oken. Na severním i jižním boku lodi byl objeven pozdně románský kamenný sokl s oblounem. Na západní straně rohu lodi, přiléhajícím k věži, je zazděno obroušené kamenné gotické žebro a několik středověkých opracovaných kamenů bylo druhotně použito do hřbitovní zdi.

Fasády jsou jednoduché, členěné soklem a podstřešními římsami. Sokl je vyšší na věži, opěrákách i schodišti. Podstřešní římsy jsou profilované, na sakristii je římsa fabionová a vysazená. Věž je na nárožích zvýrazněna širokými hladkými pásy nad opěráky; opěráky mají na čelních stranách vpadlá obdélná pole a jsou kryty velkými pískovcovými deskami. V západním průčelí se nacházejí dveře s ostěním z červeného pískovce a s překladem z pískovce bílého. Nad nimi je segmentově zaklenuté okno na kůr, jehož spodní římsa je rovněž z bílého pískovce. Další ostění z červeného pískovce jsou místy překryta maltou. Okna zvonice jsou segmentová, vyzděná z cihel; pod nimi probíhá v omítce hladký plastický pás.

Interiér kostela svou dispozicí i hmotou stále připomíná pozdně románský původ stavby. Rozměry lodi činí 10,8 × 7,7 metru; při tloušťce zdiva 1,4 metru má tedy loď světlou šířku pouhých 4,9 metru, což dobře vypovídá o mohutnosti románských stěn. Okna jsou segmentově zaklenutá se segmentovými záklenky. Triumfální oblouk je valený a mírně stlačený. Presbytář je sklenut plackou a v závěru konchou se třemi lunetami; dělící pas spočívá na pilastrech s pravoúhlými, římsovitými hlavicemi, které se opakují i při triumfálním oblouku. Pod věží v přízemí je prostor s valenou klenbou a plochým výklenkem v západní stěně.

Na západní straně lodi je do tělesa věže vkomponována původní románská tribuna, později upravená na kruchtu. V přízemí je valeně podklenutá, v patře se do lodi otevírá lehce stlačeným pasem. Kruchta sahá po západní hranu západních oken lodi. Zvlášť cenným detailem je její kovaná secesní mřížka s dekorací ptáků ve větvích s plody, dobře patrná i na fotografii. Do prostoru podvěží je prolomen valený oblouk. Místnost v podvěží je plochostropá, s odsazeným fabionem a oblým severozápadním rohem; podlaha je zde dřevěná. Ve západní stěně se nachází segmentové okno. V severní stěně jsou vyřezávané secesní dveře s nápisem frakturou OPRAVENO / L. P. 1912, po stranách s rozvilinami.

Strop lodi je plochý, s fabionem nad římsou, uprostřed je štukový rám s plastickými ozdobami a páskovou štukovou výzdobou. V rámu se nachází nástropní malba Nanebevzetí Panny Marie z roku 1912 od Adolfa Liebschera, dnes stále dobře čitelná. Směrem k presbytáři je v kartuši umístěn mariánský monogram. V presbytáři je ve štukovém medailonku obraz Krista z roku 1912, rovněž od Adolfa Liebschera.

Výrazným prvkem interiéru je keramický obklad presbytáře do výše asi 1,5 metru, tvořený zelenými a tmavě zelenými glazovanými dlaždicemi, což dodává prostoru charakter lehce secesního zásahu z počátku 20. století. Podlaha v podvěží je snížena o jeden stupeň proti terénu, ale zůstává ve stejné úrovni jako podlaha lodi. Nacházejí se zde glazované dlaždice s ornamentem, zatímco v lodi jsou glazované dlaždice bez ornamentu. Podlaha presbytáře je zvýšena o dva stupně a vydlážděna barevnými secesními glazovanými dlaždicemi. V plochostropé sakristii je podlaha dřevěná, ve východní části s volně kladenými dlaždicemi. V osmibokém přístavku na severní straně věže se nachází dřevěný šnek, nahoře otevřený. Vstup na kruchtu je snížen o dva stupně a před dveřmi je cihlová podlaha. Do prostoru pod zvonicí se vystupuje po čtyřech cihlových stupních. Prostor pod zvonicí má v jižní stěně malý výklenek, snad zazděné okénko, ve východní stěně nízký otvor na půdu s dřevěnými dvířky. Půda má cihlovou podlahu a krov je hambalkový.

Hlavní oltář je pseudorománský z roku 1870. Jeho ústřední obraz, zhotovený Josefem Hellichem, zobrazuje sv. Jakuba s andělem a zároveň zachycuje i vyobrazení ratenického kostela. Po stranách stojí sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha od řezbáře Eduarda Veselého. Kazatelna pochází rovněž z roku 1870 a představuje kvalitní historizující práci. Na dřevěných deskách jsou namalováni sv. Cyril a Metoděj a sv. Jan Nepomucký. Při jižní stěně se nachází boční oltář s obrazem Krista od Adolfa Liebschera z let 1912–1913. Na hudebním kůru stojí varhany z roku 1913, které vyrobila firma Antonín Melzer z Kutné Hory. Součástí prostoru kruchty je i mimořádně hodnotná secesní mřížka s ptačím a rostlinným dekorem, která patří k nejpůsobivějším detailům interiéru.

Původní zvony z počátku 18. století byly zničeny při požáru roku 1811, nové ulil v roce 1823 pražský zvonař Karel Bellmann. Z nich se dochoval jediný zvon o průměru 62 cm, opatřený reliéfem světce a českým nápisem: POSLAUCHEYTE HLAS MUG KDÝŽ WÁS WZBUZUGU K MODLENJ. NEDOPUSTJ HOSPOZDIN OHEŇ K WASSEMU KVILENJ. SKRZE OHEŇ ZNIČEN ANNO MDCCCXI ZNOWA LITÝ W PRAZE OD KARLA BELLMANNA ANNO 1823. K vybavení kostela dále patří malovaná okna, v presbytáři jsou v okenních kružnicích kruhové figurální medailonky, v severním okně sv. Josef a v jižním Panna Maria, křížová cesta a další drobnější liturgické zařízení. Celek interiéru dnes působí velmi jednotně díky úpravám z let 1912–1913, které spojily starší architekturu s novou malířskou a secesně laděnou výzdobou. Přestože se současná podoba kostela navenek hlásí spíše ke klasicistně upravenému venkovskému chrámu, ve své hmotě, zdivu i v zachované tribuně ukrývá mimořádně cenné pozdně románské jádro.

Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Pečky v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají každou neděli v 9:40 hodin.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Jakuba Většího byl 3. května 1958 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 23154/2–2979.

Zdroj informací

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha, str. 222. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1980.

Žižka J.: Střípky ze stavebních dějin kostelů v Tuklatech a Ratenicích na Kolínsku, Památky středních Čech 1/2018, str. 39 - 42. NPÚ - ÚOP středních Čech Praha, 2018.