


Kostel (filiální), Starý Kolín
Patrocinium: sv. Ondřeje
Datace: gotický původ (před rokem 1267), barokní přestavba 1739–1740
Sloh: gotika, baroko (nesantiniovská barokní gotika)
Typ: sakrální stavba
Materiál: smíšené zdivo (lomový kámen, cihelné zdivo), omítané
Původně raně gotický kostel byl vysvěcen na den sv. Ondřeje roku 1267, což je zároveň první písemná zmínka o jeho existenci. Stavebníkem kostela byl zřejmě český král Přemysl Otakar II., neboť podací právo a patronát ke kostelu náležely českým králům, a to až do roku 1826. Přímé zakladatelské listiny se nedochovaly, nicméně královský patronát nasvědčuje významu stavby již v době jejího vzniku.
Gotická perioda kostela
Přesnou podobu původní gotické stavby neznáme. Dodnes se z ní dochovalo pouze zdivo věže do výše prvního patra, které je rozeznatelné v hmotě současného kostela. Podle popisu Dvorského stavebního úřadu z 18. století se jednalo o poměrně drobnou stavbu s krátkou lodí o rozměrech přibližně 10 × 7 metrů, zaklenutou dvěma poli křížové klenby a zakončenou hlubokým pětibokým presbytářem. Na severozápadní straně byla připojena obdélná sakristie a před západním průčelím se zvedala vysoká věž. K blíže neznámým renesančním stavebním úpravám došlo na přelomu 14. a 15. století, což dokládají základy opěráků, odkryté při opravách v roce 2024. Poslední zmínka o kostele ze středověku se vztahuje k roku 1440, kdy je doložena oprava stavby. Není však jasné, zda šlo o nápravu škod způsobených husitskými válkami, nebo o běžný stavební zásah vyvolaný stářím objektu. Roku 1662 se kostel připomíná v souvislosti se změnou správy, přestal být farním kostelem a byl připojen pod správu děkanství v Kolíně, v roce 1681 ale byla místní fara opět obnovena.
Barokní přestavba
Od roku 1730 plánovala pražská konzistoř zásadní barokní přestavbu kostela, jehož stav již zřejmě neodpovídal liturgickým ani technickým požadavkům doby. Autorem prvních návrhů byl architekt Antonín Haffenecker, jehož dva projekty jsou uloženy v Archivu Pražského hradu, ve fondu Dvorního stavebního úřadu. První návrh počítal s barokní věží přistavěnou k jižnímu bočnímu průčelí, tento projekt však nebyl schválen (důvod zamítnutí není znám). Druhý návrh navrhoval otočení orientace kostela s presbytářem k západu a počítal s užitím zbytků gotické stavby, ovšem právě změna orientace stavby byla důvodem k jeho odmítnutí. Další nerealizovaný návrh vytvořil Kilián Ignác Diezenhofer, jeho signovaný projekt se rovněž dochoval v archivu Pražského hradu, ve fondu Dvorního stavebního úřadu. Autora konečné podoby kostela však neznáme. Schválen byl nepodepsaný návrh, který konzistoř odsouhlasila roku 1739. Stavba byla téhož roku zahájena a dokončena byla zřejmě již roku 1740.
Podle řady architektonických detailů se uvažuje o autorství hradního stavebního písaře Johanna Heinricha Dinebiera. Jelikož se však na realizované stavbě uplatňuje významná část architektonického slovníku ze zamítnutého Diezenhoferova návrhu, autorství Kiliána Ignáce Diezenhofera nelze zcela vyloučit. Výsledná podoba kostela představuje ojedinělý příklad nesantiniovské barokní gotiky, tedy barokní interpretace gotických forem, která se v českém prostředí objevuje jen výjimečně.
Pozdější stavební úpravy
Roku 1761 kostel vyhořel a následně byl opraven kolínským stavitelem Josefem Jedličkou, který věž opatřil pro sebe typickou barokní bání. Za působení faráře Karla Huška byla roku 1871 věž zvýšena o druhé pseudogotické patro a současně nově zastřešena. V roce 1905 proběhla rozsáhlejší oprava stavby, během níž byl pořízen nový oltář Panny Marie Lurdské, kostel byl vybaven dodnes funkční elektroinstalací, byla provedena nová vnitřní výmalba a na podlahu položeny cementové dlaždice od starokolínské firmy Aloise Pospíšila. Generální obnova kostela byla zahájena roku 2019 a je plánována jako dlouhodobý proces rozdělený do několika etap. V roce 2020 byl opraven sanktusník, na jehož trámku byl zápis o opravě Václavem Dobiášem z Ovčár roku 1874 a v báni byla nalezena listina o opravě křížku v roce 1931 klempířskou firmou pana Františka Rosy z Ovčár. Do konce roku 2022 byla provedena rekonstrukce krovů a výměna střešní krytiny za bezazbestové eternitové tašky. Roku 2022 akademická malířka Hana Slavíková restaurovala nástěnný medailon se sv. Ondřejem nad jižním vstupem do kostela. V roce 2023 bylo provedeno odvlhčení zdiva, při němž byly odkryty základy opěráku z přelomu 14. a 15. století, dosud neznámého z písemných pramenů. V roce 2026 byla zahájena oprava věže díky podpoře z Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR.
Architektonický popis
Kostel je vystavěn na půdorysu kříže s protáhlou podélnou lodí o délce 25,5 m a šířce 5,73 m, kterou protíná kratší příčná loď o délce 20 m a šířce 4 m. Obě ramena příčné lodě jsou po stranách středového čtvercového křížení zakončena polygonálně, stejně jako presbytář, navazující v prodloužení podélné lodi. Před západním průčelím stojí vysoká hranolová věž o délce strany 7,2 m, jejíž spodní partie představují dochovaný relikt původní gotické stavby. Mezi severním chórem příčné lodi a delším ramenem podélné lodi je vložena sakristie s oratoří v patře. Exteriér kostela je řešen střídmě, hladké stěny člení pouze nárožní lizény, okna jsou hrotitá, bez kružeb, čímž podtrhují gotizující výraz barokní stavby.
Interiér, výzdoba a zařízení
Podélná loď je sklenuta dvěma poli křížové klenby, jejichž žebra dosedají na nástěnné pilastry a sbíhají se v hladkých svornících. Prostor nad křížením lodí je sklenut kupolí, oba chóry příčné lodi a presbytář jsou zaklenuty šestidílnou paprsčitou žebrovou klenbou. Vstupní prostor pod věží je sklenut plackou, sakristie má valenou klenbu s lunetami. Na kupoli je freska Apoteózy sv. Ondřeje, lehká iluzivní malba z poloviny 18. století, která byla bohužel nekvalitně přemalována roku 1859. Celkovou vnitřní výmalbu provedl v roce 1905 Jan Vysekal z Kutné Hory. V presbytáři se nachází zděný rokokový sanktuář* s bohatě prohýbanou menzou, římsou a štukovým štítem.
Převážná část zařízení kostela pochází z roku 1905 a je řešena v pseudogotickém stylu, dodala ho dílna Petra Buška ze Sychrova. Ze staršího vybavení vynikají obrazy* na bočních oltářích. Na epištolní straně je to obraz sv. Jana Nepomuckého, který zpovídá královnu Žofii od Josefa Tulky z roku 1879 a na evangelijní straně obraz sv. Václava od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1870. Významnou památkou je také velký barokní krucifix nad křtitelnicí, pocházející z doby kolem roku 1730. Nad vstupem do sakristie je umístěna memoriální deska o rozměrech 60 × 120 cm z roku 1740 s latinským nápisem připomínajícím barokní přestavbu kostela, obnovená roku 1859 a znovu roku 1905 Janem Vysekalem: VNI DEO TRINO EXCELSO ET DIVO AND REAE APOSTOLO EXI VIT SACRATA HAEC AEDES SUB SUMMO PONTIFICE BENEDICTO (X)IV ROMANUS. JMP(ERATOR) CAROLO REGE BOEM(IAE) ET HUNG(ARIE) PATRONO REGIAE BOEMAE CAMERAE PRAESIDENTE F(RANCISCO) LEOPOLDO S(ACRI) R(OMANI). COMITE DE STERNBERG A PRIORI FABRICA POST 440. AN ITERATO FUNDAMENTAIITE REAEDIFICATA (český překlad: Ke cti Boha trojjediného a sv. Ondřeje, byla tato svatyně za časů papeže Benedikta XIV, císaře Karla VI., krále českého a uherského jako patrona, za Františka Leopolda hraběte ze Šternberka jako prezidenta královské komory, když od prvotní stavby uplynulo přes 440 let, od základu nově přestavěna). Pod deskou je přidán nápis o její opravě: JOH(ANN) WYSEKAL A(NNO) D(OMINI) 1905. Na kruchtě jsou pseudogotické varhany z roku 1901 z dílny Jana Tučka, opravené v roce 2020 římskokatolickou farností Kolín díky financím z grantového programu NAKI.
Ve zvonovém patře věže původně visely tři zvony ulité po požáru v roce 1779 jedním z nejvýznamnějších zvonařů působících v českých zemích ve 2. polovině 18. století Janem Jiřím Kühnerem (1727 -1789). Po rekvizici v roce 1916 se dochoval pouze jeden z nich o váze 250 kg a s průměrem 70 cm. Kolem koruny je opatřený latinským nápisem: IOHAN GEORG KÜHNER GOSS MICH IN PRAG ANNO 1779. Do zvonové stolice je ještě zavěšen cimbál věžních hodin z roku 1937. V sanktusové vížce visí 7 kg vážící zvonek s letopočtem 1762, ulitý jako náhrada za zvony zničené při požáru v roce 1761.
Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Kolín Kolínského vikariátu. Bohoslužby se konají každou sobotu od 15:00 hodin v období zimního času a v 17:00 hodin v období letního času. Prohlídku areálu kostela sv. Ondřeje si můžete objednat u paní Blanky Lickové Doubravové na telefonu 604 857 780.
Kostel sv. Ondřeje byl spolu s ohradní zdí, výklenkovými kapličkami a márnicí zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR 3. května 1958 pod číslem 40130/2–853.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1980.
Rišlink V., Jouza L.: Baroko na Kolínsku I. Regionální muzeum Kolín 2001.
Stejskalová V.: Josef Jedlička a jeho synové, magisterská diplomová práce, Olomouc 2008.
Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 241 a 281. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.