CESTYAPAMATKY.CZ

Přírodní rezervace Dománovický les byla vyhlášena ONV Kolín 1. ledna 1989 ve východní části lesního komplexu, pokrývající mírně zvlněná úbočí Dománovického vrchu (263 m. n. m.) na rozloze 74,89 ha. Důvodem ochrany je lesní porost přirozeného dubohabrového lesa (54 % území) s menším podílem doubrav (15 % území) a s výskytem vzácných druhů živočichů a rostlin. Území leží na jihovýchodním okraji Východolabské tabule v místě jejího styku se Středolabskou tabulí, podloží tvoří svrchnokřídové sedimenty – slíny, místy překryté slabou vrstvou hrubšího štěrku a písků. Přírodní rezervace je součástí evropsky významné lokality Dománovický les.

Žluťucha jednoduchá svízelovitá (Thalictrum simplex subsp. galioides) je nejvzácnější rostlina, které kvete v Dománovickém lese a jeho těsném okolí (loučka u jihovýchodního okraje části zvané Bažantnice), chráněná jako kriticky ohrožený druh (C1), který roste podle posledních nálezů pouze na dvou místech na Moravě (Dúbrava u Hodonína a u Malé Vrbky v Malých Karpatech) a dvou v Čechách (Džbán a právě Dománovický les). Rostlina je jedovatá, dorůstá výšky 30 – 100 cm a kvete od května do srpna.

Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) je jedním z nejkrásnějších druhů naší flóry, chráněný jako silně ohrožený druh (C2), který v ČR roste pouze na 76 místech. Vytrvalá a dlouhověká orchidej z čeledi vstavačovitých, která může žít i několik desítek let (známé jsou i stoleté trsy) a poprvé vykvete až po 10 až 12 letech. Kvete v květnu a červnu, opylení obstarává hmyz (většinou samotářské včely). Rozmnožuje se buď generativně velmi drobnými semeny, která dozrávají v tobolkách, nebo vegetativně rozrůstáním trsů pomocí podzemních oddenků. Klíčení semen není možné bez přítomnosti symbiotických hub. V Dománovickém lese jsem v roce 2011 napočítal 150 trsů této krásné rostliny.

Vstavač nachový (Orchis purpurea) je naší nejvyšší orchidejí (vstavačovité), chráněný jako silně ohrožený druh (C2). Až 90 cm vysoká vytrvalá bylina se světle zelenými přízemními listy. Velké, husté květenství je nejdříve kuželovité, později široce válcovité, složené z velkých květů. Vnější a vnitřní okvětní lístky tvoří přilbu, která je špinavě nachově hnědočervená, s tmavými fialovými až černými tečkami a čárkami. Pysk je bělavý nebo světle červený, hluboce trojdílný s postranními úkrojky odstálými a úzce čárkovitými. Prostřední úkrojek se pozvolně rozšiřuje a je zakončen dvěma srdčitě vykrojenými laloky, mezi nimiž je krátký zoubek. Kvete v květnu, plody jsou válcovité tobolky.

Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) je léčivá rostlina, chráněná jako ohrožený druh (C3), její sběr je přísně zakázán! Vytrvalá chlupatá bylina z čeledi hluchavkovitých, která dorůstá výšky 20 až 60 cm. Kvete v květnu a červnu, velké pyskaté květy s horním pyskem celistvým a dolním trojcípým jsou obvykle bílé s prostředním cípem dolního pysku růžovým, vzácně celé bílé nebo celé růžové.

Okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) je jeden ze tří druhů rodu Cephalanthera rostoucích u nás (viz okrotice červená v sousedním Žiželickém lese), chráněná jako jako ohrožený druh (C3). Přestože tato krásná lesní orchidej obsahuje chlorofyl nezbytný k fotosyntéze, množství uhlíkatých látek potřebuje doplňovat pomocí symbiotických hub žijících v kořenech a okolí kořenů, na kterých je plně závislá po celou dobu svého vývoje. Jakou roli hrají v tomto soužití stromy či keře není dosud uspokojivě objasněno, je však zřejmé, že okrotice je na blízko rostoucí dřevině rovněž nějak závislá, a proto je také její ochrana značně problematická, závislá především na zachování přirozené dřevinné skladby a ochraně biotopů v oblastech jejího výskytu. Kvete v květnu až červenci.

Mařinka barvířská (Asperula tinctoria) je středně vysoká vytrvalá bylina, chráněná jako jako ohrožený druh (C3). Roste roztroušeně na slunných travnatých stráních, ve světlých lesích a v křovinách, zvláště v teplejších polohách na vápnitých půdách. Od středověku se používala jako zdroj růžového a červeného barviva. Kvete v červnu a červenci.

Hlístník hnízdák (Neottia nidus avis) je naší nejběžnější orchidejí (vstavačovité), chráněný jako vzácnější druh vyžadující zvláštní pozornost (C4). Je to vytrvalá, 20 až 60 cm vysoká nezelená bylina, zcela zbavená funkčního chlorofylu – není schopna fotosyntézy a je proto celý svůj život závislá na soužití s určitými druhy hub (tzv. mykorhize), které získávají živiny formou symbiózy s kořeny listnatých stromů, především buku. Květenství je 7 až 15 cm dlouhé, květy jsou žlutohnědé a kvete od května do června.

Hnědásek osikový (Euphydryas maturna) je jedním z našich nejpestřejších motýlů s rozpětím křídel 35 až 42 cm, kriticky ohrožený druh na pokraji vyhynutí. Ještě v polovině 20. století obýval většinu rozsáhlejších nížinných lesů v České republice, jeho poslední malá populace přežívá (nebo již možná přežívala) pouze právě v Dománovickém lese, kde byl objeven po několika desetiletích, která byl již za vyhynulého považován. Jeho populace však nadále rychle klesá i na tomto posledním místě výskytu: v roce 2006 bylo napočítáno 150 hnízd s housenkami, v roce 2009 již jen 13 hnízd a v roce 2010 byl zjištěn pouze jeden žijící samec; v roce 2011 zatím nebyl výskyt zaznamenán. Za úbytek hnědásků osikových jsou zodpovědené majitelky lesa, které bohužel nepřistoupily na výraznou změnu hospodaření v lese, spočívající v plošném kácení starších stromů, ani na jednání o odkup pozemků Ministerstvem životního prostředí. Motýl má totiž velmi vyhraněné nároky na prostorovou a věkovou strukturu svých biotopů – může přežívat pouze tehdy, je-li na jeho lokalitách stálá nabídka po většinu dne osluněných pasek a světlin s mladými jasany a zároveň dostatečná nabídka nektaronosných křovin a bylin, přičemž světliny od sebe musí být vzdáleny maximálně 300 metrů, v ideálním případě propojené sítí cest a průseků, aby přeletující samice vždy našly dostatek míst s podmínkami vhodnými pro kladení.

Roháč obecný (Lucanus cervus) je největší evropský brouk. Samice kladou vajíčka do trouchnivějících kmenů, klád a pařezů, vývoj je v našich podmínkách víceletý (3 – 5 let), larvy se živí trouchnivějícím dřevem. Dospělí brouci se obvykle líhnou již na podzim a přezimují v kukelních komůrkách, v přírodě se objevují od května (výjimečně v teplých letech již od konce dubna) do srpna, maximum výskytu spadá do června a července. Přes den je brouky možné nalézat na kmenech a v korunách stromů, pozdě odpoledne a večer (při teplém počasí) létají v korunách stromů.