Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » radnice

radnice

Kolín, Radnice

Radnice v Kolíně je jednou z nejkrásnějších radnic českého "venkova".

Radnice, Kolín
Datace: gotický původ, renesanční přestavba, novorenesanční přestavba (1887–1889), rozšíření (1898–1900), dostavba dvorního traktu (1970)
Architekti: Jan Vejrych, Jan Zeyer, Antonín Hlaváček, Radim Dejmal
Sloh: gotika, renesance, novorenesance, socialistický brutalismus
Typ: administrativní budova, sídlo městské správy
Materiál: smíšené zdivo (cihly, lomový kámen)

O existenci městské správy ve městě máme písemné záznamy již od poslední třetiny 13. století a známe dokonce i jména tehdejších královských rychtářů – prvním doloženým rychtářem byl roku 1270 Jindřich. Již v této době zde fungovala městská kancelář, o čemž svědčí dochovaná jména jejích úředníků, Gerharda (notarius coloniensis) a Mikuláše (skriptor). Z roku 1277 pochází rovněž nejstarší, dnes již částečně poškozená městská pečeť s velkým gotickým štítem s českým korunovaným lvem, nad nímž se nacházejí dva draci se spletenými krky, po stranách pak hradba z kvádrů se dvěma věžemi, zakončenými cimbuřím. V opisu, provedeném gotickou majuskulou, je uveden latinský text, obíhající celý znak. Roku 1327 povolil král Jan Lucemburský zřízení rychty, kterou v roce 1371 potvrdil i císař Karel IV. Rychta se nacházela uprostřed severní strany náměstí (dnešní domy čp. 73 a 74) a setrvala zde až do roku 1494.

Radnice na konci 15. století

Dne 6. února 1494 uzavřeli konšelé pod vedením purkmistra Ondřeje kupní smlouvu s Janem Dobřenským z Dobřenic, od něhož zakoupili tzv. Kolerovský dům, připomínaný v jeho majetku již roku 1396. Jednalo se o třípatrový kamenný měšťanský dům, který se stal jádrem vyšší, západní části dnešní radnice (tak zvaná stará radnice). Po renesanční přestavbě na přelomu 15. a 16. století zde byla zřízena radní a soudní síň, městská kancelář i těžké vězení, označované v pramenech jako „Dusík“, kterému se však – z dnes již neznámých důvodů – také říkalo „Čuba“. Přestože Kolín postihlo v průběhu staletí několik ničivých požárů, budova radnice byla ušetřena a v renesanční podobě se dochovala až do poloviny 19. století. Tehdy ji tvořila prostá třípatrová stavba s věží uprostřed střechy.

Přestavba radnice ve 2. polovině 19. století

Rozvoj Kolína v důležité průmyslové centrum 2. poloviny 19. století (Český Manchester) vedl obecní zastupitelstvo, vedené purkmistrem Vojtěchem Formánkem, k rozhodnutí o radikální přestavbě radnice. Dne 29. dubna 1886 byla vypsána anonymní soutěž, z níž vzešel vítězný návrh s mottem „Čech v české Čechům slavný“. Autorem projektu byl architekt Jan Vejrych, jenž na jejím dopracování spolupracoval s kolínským stavitelem Janem Klecanským a volně se inspiroval renesanční radnicí v Plzni. Samotnou přestavbu provedl kolínský stavitel Josef Karabáček se stavbyvedoucím Václavem Müllerem v letech 1887–1888. Tesařské práce provedli Josef a František Novotní, měděnou báň věže zhotovil kovář František Lingr. Kolaudace přestavěné radnice proběhla v dubnu 1889.

Rozšíření radnice na konci 19. století

Na východní straně sousedil s radnicí gotický měšťanský dům s hostincem čp. 77, který byl roku 1750 za primátora Petra Antonína Pokorného přestavěn kolínským stavitelem Josefem Jedličkou na kasárna. Vojenská posádka jej obývala do roku 1864, poté odešla do Hradce Králové a objekt postupně chátral, příležitostně se zde hrálo divadlo a zájem o ní projevil Sokol, který ji chtěl přestavět na sokolovnu. Nevyužívanou budovu nakonec v roce 1884 získalo město, ale až v prosinci 1897 byla vypsána veřejná anonymní soutěž na její přestavbu a připojení ke starší části radnice radnici. Zvítězil opět návrh Jana Vejrycha s mottem „Co dobře umíš, toho se drž, co podnikneš, tím vynikneš“ koncipovaný tak, aby obě části radnice tvořily jednolitý celek. Vlastní realizaci přestavby kasáren a dostavby severního traktu s novým sněmovním sálem v patře a sídlem Městské spořitelny v přízemí provedl od srpna 1898 do září 1899 kolínský stavitel Jan Sklenář pod vedením pražského architekta Jana Zeyera (bratra básníka Julia Zeyera), protože Vejrych se odmítl na stavbě angažovat z důvodu malého honoráře. Dokončená stavba rozšíření radnice byla zkolaudována v roce 1900.

Stavební úpravy ve 20. a 21. století

Jako první následovala přístavba dvoukřídlého administrativního traktu, která v letech 1914–1915 uzavřela malé vnitřní nádvoří. Stavbu provedl kolínský stavitel Josef Král podle návrhu Antonína Hlaváčka. Roku 1926 se z radnice odstěhovala Městská spořitelna do nové budovy na protilehlém roku Karlova náměstí. V témže roce byly provedeny drobné úpravy související s uvolněním prostor po spořitelně a současně byly čelní fasády obou částí radnice restaurovány stavitelem Josefem Hátlem, sgrafita a malby obnovil akademický malíř František Rubeš. V roce 1959 následovala další oprava fasád, provedená Okresním stavebním podnikem Kolín prostřednictvím Českého fondu výtvarných umění za dozoru Státní památkové péče. Stavbyvedoucím byl Antonín Vodička, klempířské práce provedl Karel Vokoun z Kolína, zlatnické práce Dagmar Tichá z Prahy, malířskou a sgrafitovou výzdobu restaurovali akademičtí malíři Jiří Josefík, Jiří Toroň, Jan Mehl a Miroslav Hrdina z Prahy a Josef Pýcha z Kolína. Štukatérské práce a opravy soch provedl akademický sochař František Pešek. Roku 1969 bylo zbořeno severozápadní křídlo, jehož místo zaujalo v letech 1970-1973 na západní straně prosklené schodiště nově vybudovaného Městského společenského domu a na severní straně nové kanceláře Městského úřadu, postavené podle projektu architekta Radima Dejmala. Tím byl stavební vývoj radnice (zatím) ukončen.

V letech 1978-79 byla vyměněna břidlicová krytina střech za současnou měděnou a současně byly provedeny drobné opravy fasád. V letech 2023-24 byla provedena společností Akant art z Prahy zásadní oprava fasád (při ní byla napravena nedůsledná oprava z 90. let 20. století), přičemž radnici byl navrácen původní vhled, při kterém dosavadní bílou barvu nahradila béžově fialová, odlišná od všech barev fasády použitých při předchozích rekonstrukcích, ale respektující původní barevnost z roku 1899. Tato oprava získala ocenění "Památka roku 2024" ve Středočeském kraji.

Exteriér stavby

Budovu radnice tvoří západní (vyšší) křídlo původního středověkého Kolerovského domu, k ní přiléhající nižší východní křídlo (bývalá kasárna) se sněmovním sálem a dvoupatrový severní trakt, uzavírající malé vnitřní nádvoří. Jižní průčelí obou křídel radnice je do náměstí sjednoceno novorenesanční sgrafitovou omítkou podle návrhu Jana Vejrycha, který osobně vedl práce na jejím provedení pouze na západním křídle na jaře roku 1888, na pořízení sgrafit na východním křídle (kasárna) v červnu roku 1899 dohlížel Jan Zeyer.

Západní křídlo tvoří hranolová třípatrová budova, kterou zdobí pod střešní římsou mezi okny pět nástěnných obrazů, jejichž náměty z dějin Kolína navrhl historik Josef Vávra a na jaře roku 1888 je vymaloval akademický malíř Adolf Liebscher. Představují (od leva): Přemysl Otakar II. dohlíží na stavbu hradeb (1261), Karel IV. pokládá základní kámen k přestavbě chrámu sv. Bartoloměje (1360), Husitská vojska pod vedením Prokopa Holého dobývají Kolín (1427), Král Václav IV. potvrzuje Kolínu stará privilegia (1391), Drancování Kolína Švédy pod vedením maršála Torstensona za třicetileté války (1623). Mezi prostředními okny v prvním patře je ozdobná reliéfní deska s nápisem: OBNOVENO ROKU MDCCCLXXXVII a nad ní zavěšená štuková kartuše se znakem Kolína. Průčelí pak vrcholí renesančním štítem s nápisem: RADNICE, po jehož stranách jsou malby na zlaceném měděném plechu představující české krále Přemysla Otakara II. a Jiřího z Poděbrad rovněž od Adolfa Liebschera. Nad štítem se zdvíhá hranolová věž opatřená hodinami od čáslavského hodináře Karla Adamce z roku 1887 a kovaným zábradlím od kolínského mistra Jana Mojžíše. Ve věži visí dva hodinové cimbály zvonového tvaru, jeden je z roku 1695 s latinským nápisem: SIT NOMEN DOMINI BENEDICTVM IN SAECVLA ANNO 1695, druhý z roku 1697, opatřený reliéfy andělíčků, Panny Marie s Ježíškem a latinským nápisem: CVSTODIAT DOMINVS DOMVM ET OMNES HABITANTES IN EA SVB PROTECTIONES SACERRIMVS TRINITATIS ET BEATAE VIRGINIS MARIAE MORANTES ET IN SE SPERANTES NON DESERENTVR ANNO DOMINI 1697. Po stranách věže jsou alegorické romanticky pojaté sochy z hořického pískovce Síly (Bivoj) na levé straně a Moudrosti (Kazi) na pravé straně od akademického sochaře Josefa Maudera z roku 1877; zajímavostí je, že se jedná o jeho první sochařskou realizaci na veřejné budově. Severní (zadní) stěna západní části budovy, viditelná z radničního nádvoří, byla odkryta v roce 1915, kdy bylo lomové zdivo očištěno a nově vyspárováno, přičemž byly odkryty i gotické portály hrotitých oken, průchodů na pavlače a zazděného průjezdu do dvora ze 14. století. Na této stěně je umístěna plaketa Jana Kašpara Deburau, který se narodil v bývalých kasárnách, dnes novější východní křídlo radnice.

Východní křídlo tvoří dvoupatrová protáhlá budova původních kasáren a dostavěné části se sněmovním sálem. Do náměstí se otevírá arkýřem a nad ním renesančním štítem, který nese sochu rytíře Rolanda od Vilíma Amorta, na konzole na nároží rizalitu je osazena alegorická socha Spravedlnosti od Ludwiga Wurzela. Na průčelí je umístěna pamětní deska padlým legionářům.

Interiér stavby

Chodby a jednotlivé místnosti opatřil malířskou a štukovou výzdobou v roce 1898 František Ludvík Duchoslav podle návrhů Jana Vejrycha, které do detailu rozkreslil Jan Zeyer. Slavnostní čtyřramenné schodiště* od pražské firmy Bratranci Ducháčkové na Královských Vinohradech spojuje přízemí s chodbou v 1. patře, vedoucí ke sněmovnímu sálu, a chodbou ve 2. patře, vedoucí ke galerii. Podpírají ho mramorové sloupy a doplňuje tepané zábradlí od kováře Karla Kuby (bratra malíře Ludvíka Kuby). Pod schodištěm se nachází busta významného kolínského fotografa Josefa Sudka od Stanislava Hanzíka (1931 - 2021) z roku 1972. Sněmovní sál** (dnes obřadní síň) v 1. patře se dochoval v původní podobě a je unikátní ukázkou historizujícího prostoru konce 19. století, kde se první zasedání konalo 3. dubna 1900. Dekorační malby stěn, výmalbu a zlacení trámového stropu a dřevěného obložení provedl František Ludvík Duchoslav, umělecké zámečnické práce Karel Kuba, dubové vyřezávané dveře jsou od truhláře Antonína Baumgartla z Prahy, tapetování francouzskými tapetami provedl Wolfgang Bösefleischner z Prahy, parkety položil Otakar Skřivan z Prahy a nábytek dodala firma Hrabák z Kutné Hory. Dne 13. listopadu 1900 byla u východní stěny sněmovního sálu odhalena busta* Františka Palackého (čestné občanství mu bylo uděleno již 15. září 1861) z bílého kararského mramoru od Antonína Poppa (v letech 1977-90 byla nahrazena bustou Klementa Gottwalda, po kterém byl i sál v té době pojmenován). Západní stěnu sněmovního sálu měl podle původního návrhu Jana Zeyera zdobit obraz od malíře Václava Brožíka, nakonec ale byl zvolen kolínský rodák Václav Radimský, který vytvořil velkolepý impresionistický triptych*** "Kolín ve třech denních dobách", vyplňující dnes celou čelní stěnu sálu. Malíř byl k jeho namalování vyzván již v roce 1907, ten v roce 1909 předložil konkrétní představu díla, ale městská rada jeho návrh schválila až v roce 1912. Dá se předpokládat, že obrazy vznikly v období let 1912-14 (dva krajní jsou signovány a datovány 1914, prostřední obraz není ani datován, ani signován), ale v obřadní síni byly pověšeny až na počátku roku 1926 a následně Václavem Radimským na místě dokončeny, následně byla 18. listopadu 1926 uzavřena mezi malířem a městem smlouva o díle. Jedná se o ojedinělé mistrovské dílo, dochované na místě, pro které bylo vytvořeno, a mající přímou historickou spojitost s městem Kolínem. Obrazy jsou namalovány olejem na plátně. Levý obraz měří 300 x 200 cm a zobrazuje podzimní odpoledne v rybářské čtvrti pod železniční tratí u Podzámeckého mlýna s jezem na Labi, malován je zřejmě z lávky vedoucí na Kmochův ostrov. Prostřední obraz má rozměry 300 x 400 cm a zobrazuje pohled na město těsně před západem slunce od severovýchodu uprostřed léta. Nad městem, upadajícím do podvečerního klidu, se vznášejí pohádkově zbarvená vysoká oblaka, silueta chrámu sv. Bartoloměje se jemně rozplývá v předivu slunečních paprsků a odráží se na lehce zčeřené hladině Labe, u jehož břehu máchá žena prádlo a opodál pluje loď ještě pracujících pískařů. Pravý obraz o rozměrech 300 x 200 cm zobrazuje pohled na město s Labem od severozápadu, z jemného jarního ranního oparu na něm vystupují věže chrámu sv. Bartoloměje a silueta zámku. Triptych byl restaurován Petrem Brodským a Jiřím Barešem v roce 2019. Uprostřed stropu sálu visí velký měděný lustr ve stylu české renesance, dodaný až při úpravě sněmovního sálu v roce 1931. Poslední oprava sálu, při které byly odstraněny necitlivé zásahy a doplňky z 2. poloviny 20. století, se konala v roce 2015, při které byly sálu navrácena jeho původní historická podoba. Zasedací místnost* v přízemí původně sloužila jako dvorana Městské spořitelny, je vyzdobena nástropními obrazy a 5 metrů dlouhým panoramatickým obrazem* Kolína z roku 1908 od významného kolínského fotografa a malíře Františka Krátkého.

Radnice je dnes sídlem městského úřadu Kolín, městského lapidária a radniční galerie.

Prohlášení za památku

Radnice je památkově chráněna od 3. 5. 1958, do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR je zapsána pod číslem 26365/2–740.

Triptych "Kolín ve třech denních dobách" v obřadní síni byl 24. 6. 2015 zapsán do Ústředního seznamu movitých kulturních památek ČR pod číslem 105650.