CESTYAPAMATKY.CZ

NPP Kopičácký rybník byla vyhlášena v roce 2007 na území o rozloze 8,3 hektaru k ochraně společenstev rostlin a živočichů vázaných na vodní biotopy Kopičáckého rybníka včetně přiléhajících litorálních porostů a navazujících slatinných luk. Lokalita je součástí národní přírodní rezervace Kněžičky (Žehuňská obora a Žehuňský rybník).

Území náleží do teplé klimatické oblasti a leží na horním plató Hradčanské kuesty, v pramenné oblasti Dlouhopolského potoka. Geologickým podkladem jsou druhohorní slínovcové sedimenty, na nichž se vytvořily pelické černozemě a čtvrtohorní slatinné sedimenty.

Volná vodní hladina Kopičáckého rybníka má rozlohu okolo 2,5 hektaru a je místem, které využívá k rozmnožování několik druhů žab, mezi nimi skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Pokud rybí obsádka umožňuje rozvoj vegetace vodních rostlin, pokrývají větší část rybničního dna parožnatky, zejména Chara hispida. Tento druh najdeme také v tůňkách na slatinné louce.

Porosty pobřežního pásma (litorální porosty) Kopičáckého rybníka tvoří převážně rákos obecný (Phragmites australis), místy orobinec širokolistý (Typha latifolia) a skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris). V podrostu rákosu se vyskytují ostřice, například ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus). Nejzajímavější, jak botanicky, tak zoologicky, jsou oka velmi řídkých rákosin s roztroušeným výskytem vysokých ostřic. Hladina vody zde v jarním období dosahuje jen několika desítek centimetrů a na podzim klesá pod půdní povrch. Najdeme zde drobnou ostřici pozdní (Carex viridula) a také nejvzácnější rostlinu Kopičáckého rybníka rdest trávolistý (Potamogeton gramineus), který dnes roste v České republice na méně než deseti lokalitách. V tomto biotopu byl také v roce 2008 znovu pro Českou republiku objeven drobný evropsky významný měkkýš svinutec tenký (Anisus vorticulus). Početně zastoupené jsou zde vážky, jichž bylo zaznamenáno 13 druhů.

Slatinná louka s dominantní pěchavou slatinnou (Sesleria uliginosa) patří svou rozlohou (okolo 4 hektarů) k nejrozsáhlejším v České republice. Zaznamenáme zde několik typických drobných ostřic – ostřici Davallovu (Carex davalliana), ostřici prosovou (Carex panicea), ostřici plstnatou (Carex tomentosa), ostřici Hostovu (Carex hostiana) a ostřici chabou (Carex flacca). Na slatinnou louku je rovněž vázána bohatá populace nevelkého evropsky významného plže vrkoče útlého (Vertigo angustior) a celé společenstvo měkkýšů je hodnoceno jako reliktní, mající blízký vztah k formacím označovaným jako polabské pralouky. Před vyhlášením NPP byla slatinná louka udržována pouze pastvou zvěře chované v oboře, takže se snížil výskyt některých rostlinných druhů, například hadilky obecné (Ophioglossum vulgatum) nebo prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Z tohoto důvodu jsou po vyhlášení NPP louky udržovány i kosením, aby se udržela původní skladba rostlin.

Společenstva vázaná na biotop rybníka jsou výrazně ovlivňována početností a druhovým složením rybí obsádky. Rybí obsádka, tvořená převážně kaprem, omezuje rozvoj ostatních složek ekosystému nejen vyžíracím tlakem, ale vzhledem ke slínovcovému podloží i silným zákalem vody v důsledku rytí dna. Negativně je ovlivněna jak vegetace ponořených a vzplývavých vodních rostlin, tak společenstva obojživelníků, jejichž larvy se v tomto prostředí vyvíjejí, i ptáků, kteří v zakalené vodě obtížně nacházejí potravu. Na druhou stranu při absenci rybí obsádky dochází k silnému zarůstání rybníka pobřežními rákosinami. Proto je nutné neustále hledat optimální složení a početnost rybí obsádky tak, aby na jedné straně byla umožněna co nejvyšší diverzita všech forem života na vodní prostředí vázaných, na straně druhé byl zároveň trvale zachován biotop rybníka, a hledat i další prostředky, které umožní tento cíl naplnit.

NPP Kopičácký rybník tvoří enklávu bezlesí uvnitř lesního komplexu Žehuňské obory a je veřejnosti celoročně nepřístupná.