Cesty a památky

3. - 4. 8. 2016 Šuhajova Koločava a Siněvir

Od zámku v Karpati pokračujeme do Nižní Voroty (ukrajinsky Нижні Ворота, 101 km z Užhorodu), kde z hlavní silnice odbočujeme do Volovce (ukrajinsky Воловець, 101 km z Užhorodu), kde překračujeme trať Čop - Lvov a kam se dá i od nás dostat pohodlně vlakem. Tady už je terén pěkně kopcovitý a tak další kolometry do Mezihoří (ukrajinsky Міжгір'я/Mižhírja, 150 km od Užhorodu) už tak rychle neutíkají. Poslední část do Koločavy (ukrajinsky Колочава, 173 km od Užhorodu) již zase vede údolími říček Volovec a Terebla. Pokud bych odečetl zastávky cestou, trvala nám jízda z Užhorodu necelé 3 hodiny.

V Koločavě (631 m. n. m.) se ubytováváme v bývalé Četnické stanici (Корчма в Колочаве Четніцка станиці), která je pro našince ideálním místem, protože se zde domluví česky a navíc je tu levno (noc za 185 Kč). Navštěvujeme dřevěný kostel sv. Ducha z roku 1795, kde jsou i hroby českých četníků, zastřelených Nikolou Šuhajem (Микола Шугай). Dále nemůžeme minout muzeum Ivana Olbrachta v bývalé škole, českou školu (Музей «Чеська школа»), skanzen Stará ves (Музей архітектури і побуту «Старе село») a hřbitov s hroby Nikoly Šuhaje (zastřelený 1921), jeho ženy Eržiky (zemřela v roce 1987) a dcery Anny (nar. 1921), která prožila celý život v Koločavě a zemřela v roce 2006.

Z Koločavy jsme si také udělali krátký výlet k Siněvirskému jezeru (ukrajinsky Синевирське озеро/Siněvirske ozero), které leží v národním přírodním parku Siněvir (національний природний парк Синевир), pouhých 30 kilometrů od Koločavy. Autem jsme za 40 minut dojeli přes Siněvirskou Polianu na parkoviště v Krásném (845 m. n. m.) a dál jsme ještě 40 minut stoupali až k jezeru (1 015 m. n. m.) přibližně 3 km daleko. Jezero je největší v Ukrajinských Karpatech a zároveň největší a nejvýše položené horské jezero na Ukrajině. Má rozlohu 4,2 ha, průměrná hloubka je 10 m a maximální až 22 m. Jezero vzniklo sesuvem, uprostřed je malý ostrov. K jezeru se také váže pověst, podle které měl být Vir mladý a chudý horal, který se zamiloval do krásné dívky jménem Siň. Její rodiče však lásce nepřáli a nechali mladého horala zabít. Siň potom na jeho hrobě tak dlouho plakala, až naplakala celé jezero vody. Ostrov, který je uprostřed jezera, má být zbytkem mohyly Virova hrobu. V současnosti stojí u jezera dřevěná plastika od I. V. Brovdiho a M. M. Sanina, zobrazující Siň a Vira jako horalku a pastevce.

.