Cesty a památky

Kolínsko » Hradešín » kostel sv. Jiří

kostel sv. Jiří

Hradešín, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Bezesporu jeden z nejzajímavějších kostelů Kolínska, který již přes 900 let tvoří neodmyslitelnou dominantu celého okolí. Vzhledem k tomu, že na této drobné stavbě lze pozorovat všechny historické stavební slohy, jedná se o jednu z nejvýznamnějších památek středověkých Čech, jejíž gotická část zajímavým způsobem rozvíjí prvky vyspělé tvorby dvorských hutí druhé poloviny 14. století. Tato ojedinělá památka zatím čeká na odpovídající historické zhodnocení, opravu a zájem turistů.

Počátky kostela jsou spojeny s rozvojem raně středověkého osídlení regionu a s ním souvisejícím upevňováním a šířením křesťanství. Nejstarší období dějin kostela není bohužel dokumentováno žádnými písemnými doklady. Dle provedeného výzkumu je však zřejmé, že na počátku 12. stol. byl v Hradešíně založen zeměpanský dvorec, jehož součástí byla jednoduchá románská rotunda sv. Jiří, jediná zděná část areálu (viz kreslená rekonstrukce od Vladimíra Rišlinka). Když v pol. 13. století přesídlila šlechtická rodina z Hradešína do nového hradu ve Škvorci, byl kostel změněn na farní, nicméně si zachoval původní pevnostní funkci, neboť byl obehnán palisádou s příkopem a valem. První písemná zmínka o kostele je až z roku 1367, v souvislosti s uvedením kněze Františka z Lípy. V 60. letech 14. století byl kostel na objednávku Olbrama Menharta ze Škvorce, otce pozdějšího pražského arcibiskupa Olbrama ze Škvorce, goticky rozšířen. Původní románská rotunda byla rozšířena přístavbou nové lodi, přibližně čtvercového půdorysu a protáhlého presbytáře s polygonálním závěrem, což dokládá i hambalkový krov presbytáře, který byl dendrochronologickým průzkumem datován do let 1359-60. Slohově vyspělá architektura přístavby poukazuje na stavební královskou lucemburskou huť. Z této doby se také dochoval zlomek okenní vitráže*** z východního okna, dnes uložený ve sbírkách Národního muzea v Praze.

Po roce 1421 se kostel sv. Jiří stal utrakvistickou svatyní, kterou byl po celou dobu následujících dvou staletí. Po roce 1462 nechal nový majitel škvoreckého panství a zakladatel rodu Škvoreckých z Klinštejna, Čeněk (zemřel v roce 1469 a je v kostele pohřben), opevnit kostel novým pozdně gotickým opevněním, které se sestávalo z mohutné hradební zdi se střílnami (viz kreslená rekonstrukce od Vladimíra Rišlinka). Na jižní straně umožňovala vstup do areálu na koso postavená hranolová brána, jejíž obranné horní podlaží sloužilo zároveň jako zvonice (zde byl původně zavěšen pozdně gotický zvon Jakub z roku 1494, dnes umístěný v nové barokní zvonici). Další úpravy provedli v roce 1557 noví majitelé panství, Smiřičtí ze Smiřic, za kterých byla přistavěna na jižní straně předsíň. Poslední doložený protestantský kněz David Havel Žlutický se připomíná v roce 1620 a první katolický farář, polský cisterciák Stanislav Bernatovič, zde působil jmenovitě roku 1630. Během třicetileté války byl kostel poškozen. Později se zde duchovní správu vykonával uhříněveský a od 60. let 17. století sluštický farář. K obnově farnosti došlo až v roce 1734 z iniciativy Marie Terezie Savojské, kdy byl kostel po delší době důkladněji opraven, byla nově zastřešena loď (dendrochronolický průzkum krovu lodi potvrzuje polovinu 18. století), přistavěna sakristie, samostatně stojící zvonice a dnes nedochovaná výklenková kaple sv. Jiří. Poslední stavební úpravy pocházejí z let 1989-90, kdy byl postaven pseudogotický přístavek schodiště na kruchtu. V roce 1897 byl zrušen hřbitov kolem kostela a Janem Křovákem ze Škvorce byla provedena necitlivá oprava a snížení středověké hřbitovní zdi, při které došlo i na zboření gotické vstupní brány a kaple sv. Jiří. v roce 2010 byly opraveny krovy předsíně a sakristie.

Do areálu kostela se vstupuje pilířovou bránou z roku 1897, která je v místech zaniklé věžové brány. Na ni navazuje okružní hřbitovní zeď, původně gotická hradba se střílnami, které se zazděné dochovaly dodnes. Vpravo od brány je ve zdi kamenná kazatelna. Při pohledu na kostel je patrný jeho složitý stavební vývoj, který probíhal za všech stavitelských slohů od 12. do 19. století. Nejstarší částí stavby je torzo románské rotundy, z níž se dochovala loď kruhového půdorysu, vybudovaná z pečlivě opracovaných kamenných kvádrů. Na jejím průčelí je dodnes patrný zazděný vstupní románský portál a původní okénko s půlkruhovým záklenkem. Ve 14. stol. byla ubourána apsida a místo ní přistavěna gotická kostelní loď, rotunda je prolomená dvojicí čtvercových oken na severní i jižní straně. Severní okno bylo výrazně upraveno při barokní přestavbě v 18. století, jižní okno si uchovalo původní dřevěné ostění s vloženou mříží. Loď byla původně kryta vysokou valbovou střechou, na jejímž hřebenu byla štíhlá sanktusová vížka, která však zanikla za třicetileté války a byla nahrazena dnešní nízkou střechou; na původní zastřešení upomínají pouze dva vysoké štíty, z nichž západní si uchoval autentický lichoběžníkový tvar. Presbytář osvětluje čtveřice gotických oken, z nichž si původní podobu uchovala dvě okna ve východním a jihovýchodním bloku polygonu. Unikátní je nejenom původní kamenná kružba ve východním okně, ale především původní gotické kované mříže pilovitého tvaru, osazené v obou oknech. Zevně presbytáře jsou opěráky a dodnes ho kryje strmý valbový krov středověkého typu. Na jižní straně se ke gotické lodi připojuje renesanční předsíň z 16. století, jejíž průčelí vrcholí trojúhelníkovitým štítem, na němž je osazena pískovcová deska s memoriálním nápisem: SLOWO PANYE ZUSTAWA NA WIEKY 1557. Do předsíně se vstupuje širokým vchodem s půlkruhovým záklenkem a její prostor uzavírá původní renesanční klenba s lunetami. Předsíň chrání přístup ke gotickému vstupnímu portálu do kostelní lodi, který si uchoval původní bohatě profilované ostění ze 70. let 14. stol. K jižní stěně lodi kostela dále přiléhá barokní sakristie z roku 1734. Ve vnější stěně kostela jsou vsazeny renesanční náhrobníky, původně z kostela, pískovcový epitaf hradešínského faráře Josefa Šimka († 14. 9. 1813) a pískovcový epitaf jednadvacetiletého Vincenta Nívalda († 14. 4. 1826), syna hradešínského sedláře Antonína Nívalda. Do vnější západní stěny sakristie je vsazen epitaf Alžběty Hájkové († 24. 11. 1830) z šedého mramoru.

Kostelní loď dnes uzavírá rovný strop, který nahradil původní složitější konstrukci se středovým sloupem (jednalo se buď o gotickou žebrovou klenbu nebo záklopový trámový strop). Na západní straně se do lodi otevírá prostor někdejší románské rotundy, který v patře obsahuje barokní hudební kruchtu, na jejímž místě se v pozdějším středověku nacházela soukromá oratoř pro šlechtické patrony kostela (pány ze Škvorce). Oratoř osvětluje velké obdélné okno, jehož plochu původně dělil do čtyř částí středový kamenný kříž. Na východní straně se loď otevírá hrotitým triumfálním obloukem do presbytáře, který se zachoval v původní podobě. Je sklenut dvěma poli těžké gotické žebrové a paprsčité klenby, spočívajících na kalichovitých (jehlancových) konzolách. V jižní stěně presbytáře se nachází původní gotické sedile (výklenkové sedadlo pro kněze) s hrotitým obloukem ostění, nad kterou bylo původně kruhové gotické okno, později zazděné a dodnes patrné v podstřeší sakristie. V jeho ploše je druhotně vsazen pozdně renesanční litinový nápisový náhrobník Evy Čejkové z Olbramovic a její dcery Anny Aleny (obě † 17. 3. 1638) s erby Čejků z Olbramovic a Rejnalů ze Strašic a českým nápisem: LETHA 1638 17. MARTJ VMŘELA VROZENA PANJ EWA REYNALOWA ROZENA CZEYKOWA Z OLBRAMOWICZ VROZENEHO A STATEČNEHO RYTIŘZE PANA GYLGIHO REYNALA Z STRASSICZ HEYTMANA PANSTWI SSKWORZECZKEHO A WSSECH PANSTWI G(EHO) M(ILOSTI) WYSOCZE OSWICZENEHO OPPAWSKEHO A KRNAWSKEHO KNIŽETE W CŽECHACH FORSSTMISTRA MANŽELKA A ANNA ALENA CZERA GEHO. TUTO GEGICH TIELA SPOLU POCHOWANA GSAU A WESELEHO ZMRTWYCH WZKŘZISSENJ SE WSSEMI WYWOLENIMJ BOŽIMJ OCŽEKAWAGY. JOB j9 KAP: WIM ZIE WYKUPITEL MUG ZIW GEST A ZIE W DEN NEYPOSLEDNEGSSI NAD PRACHEM SE POSTAWJ A NEŽ BY KUŽI MAU CŽERWJ Y WSSECZKO TIELO ZWRTALY A WSAK WŽDY W TIELE SWEM VZŘZIM BOHA. GANJJ KAP: GA GSEM WZKŘZISSENI Y ŽIWOT KDO WIEŘZI WE MNIE TEN PAK Y VMŘZEL ŽIW BUDE. Původně kryl vchod do hrobky v dlažbě kostela, kde bylo zřízeno několik šlechtických hrobek užívaných až do 18. století. Jejich vchody byly v 19. stol. zazděny a náhrobní desky odstraněny. Jeden z náhrobníků patřil Janu Čenkovi Škvoreckémuo z Klinštejna († 8. - 10. 5. 1469), opatřený nápisem: LETA PANIE MCCCCLXIX PRZED BOŽIM WSTAUPENIM UMŘZEL PAN JAN CZENKA SSKWORECZKY Z KLINSSTEINA PROSTE ZA NEG PANA BOHA.

Kostel je v současnosti vybaven ne příliš kvalitním mobiliářem, pořízeným ve 2. pol. 19. století. Hlavní oltář je poněkud rozpačitě působící montáží, vzniklou spojením několika starších řezbářských prací, jejíž jádro tvoří edikulový nástavec raně barokního oltáře z 2. pol. 17. stol. Na jeho pozadí byla (v obrácené poloze!) připevněna dvě rozměrná rozvilinová křídla s motivem akantu z doby kolem roku 1700. Celek doplňuje barokní tabernákl z 18. stol. a historizující obraz sv. Jiří z roku 1870. Ostatní části zařízení kostela pocházejí z roku 1850 a do Hradešína byly převezeny v roce 1864 ze zrušené kaple sv. Cyrila a Metoděje v Praze – Karlíně. Mimo to pochází z kostela cínová křtitelnice z roku 1739, dnes uložená v depozitáři Pražského arcibiskupství. Na kruchtě jsou varhany z roku 1864 od pražského varhanáře Karla Vocelky.

Prohlášení za památku

Kostel sv. Jiří je spolu s areálem, bývalým děkanstvím a kaplí sv. Jana Nepomuckého zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32096/2–726.

Zdroj informací

Podlaha A.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském. Praha 1907.

Podlaha A.: Posvátná místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl I., Vikariáty: Českobrodský, Čemokostelecký, Mnichovický a Prosecký. Praha 1907.

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 1. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia 1977.

Rišlink V., Jouza L., Valentová J.: Gotika na Kolínsku. Regionální muzeum Kolín 1998.

Černochová J.: Průzkum podstřeší sakristie a předsíně kostela sv. Jiří v Hradešíně. Památky středních Čech číslo 2/24, str. 72-74. Praha 2009.

Kutil J.: Nápisy okresu Kolín, diplomová práce, str. 100 a 183. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. 2012.

Varhany a varhanáři v České republice.

Zvláštní poděkování panu Vladimíru Rišlinkovi za poskytnutí vlastních kreslených hmotových rekonstrukcí kostela ve 12. a 15. století.