Cesty a památky

Kolínsko » Hradešín

Hradešín

V místních pověstech se traduje, že na místě dnešní obce stával hrad Sedešín, který měl roku 753 založit přemyslovský kníže Nezamysl na počest narození svého syna Mnaty. Tato tradice však vychází z pověsti zaznamenané až v 18. století hradešínským farářem a historické bádání ji dnes spojuje spíše s jinou lokalitou nedaleko Roudnice nad Labem. Skutečné počátky Hradešína sahají do raného středověku. Archeologické nálezy dokládají osídlení zdejšího návrší již v pravěku, zatímco samotná ves pod původním názvem Radešín vznikla nejpozději na počátku 12. století v souvislosti s významnou obchodní komunikací známou jako Trstenická stezka. Právě tehdy zde vznikl i zeměpanský dvorec s románskou rotundou sv. Jiří, která dodnes tvoří nejstarší část zdejšího kostela. Nejstarší zprávy o osobě vladyky Jarka Radešínského a jeho vystoupení proti zlickému knížeti Radslavovi rovněž náležejí spíše do oblasti legendárních tradic. První spolehlivě doložená písemná zmínka o obci pochází až z roku 1352.

Ve 14. století patřil Hradešín rodu Olbramoviců, s nímž byl roku 1385 připojen ke škvoreckému panství. Tehdy obec prožívala období rozkvětu, které se promítlo i do velkorysé gotické přestavby kostela sv. Jiří. V 15. století se majetkové poměry zkomplikovaly a ves byla rozdělena mezi několik vlastníků. Část drželi Hostynští ze Stěžova, část Čeněk z Klinštejna a právo k místní krčmě náleželo Svitáčkům z Landštejna na Tuchorazi. Roku 1560 vykoupil jednotlivé podíly Jaroslav Smiřický ze Smiřic a obec opět sjednotil pod správou škvoreckého, respektive později černokosteleckého panství. Následující staletí sdílel Hradešín osudy rozsáhlého dominia, které po Smiřických převzali Lichtenštejnové. Součástí vrchnostenské správy zůstal až do zrušení patrimoniálního systému v polovině 19. století.

Nejvýznamnější vývojové období obce souviselo s její polohou na strategicky významném návrší mezi Prahou, Kouřimskem a Kolínskem. Dominantou sídla se stal kostel sv. Jiří, jehož stavební vývoj od románské rotundy přes gotickou přestavbu až po renesanční a barokní úpravy odráží hospodářský i duchovní význam lokality. Kostelní areál byl navíc opevněn a v nelehkých dobách plnil také obrannou funkci. Přestože Hradešín nikdy nepřerostl rámec zemědělské vesnice, díky své poloze a farnímu významu představoval důležité centrum širšího okolí.

Urbanistická struktura obce se dodnes soustřeďuje kolem vyvýšeného hřbitovního a kostelního areálu, který vytváří výraznou krajinnou dominantu širokého okolí. Hradešín leží v nadmořské výšce téměř 400 metrů a představuje nejvyšší bod na trase mezi Prahou a Kolínem. Díky poloze na otevřeném hřbetu se od kostela sv. Jiří otevírají mimořádně rozsáhlé výhledy směrem k Praze, Českému středohoří, hoře Říp, Bezdězu, Ještědu, Jizerským horám i Krkonoším. Charakteristickým rysem krajiny je spojení historické zástavby, zemědělsky využívaných ploch a výrazného návrší s kostelní dominantou, která je viditelná z velké části severozápadního Kolínska i sousedního Českobrodska.

Po zrušení patrimoniální správy roku 1850 se Hradešín stal samostatnou obcí. Do správní reformy roku 1960 náležel k okresu Český Brod, následně byl začleněn do okresu Kolín, jehož součástí je dodnes. Ve 20. století si obec zachovala převážně venkovský charakter, avšak díky blízkosti Prahy se postupně proměnila také v atraktivní rezidenční lokalitu. Z novodobých zajímavostí stojí za zmínku natáčení exteriérů k televiznímu filmu Silák a strašidla, natočeného v roce 1999 na motivy pohádky Václava Říhy Nebojsa. Scénář napsala spisovatelka Martina Drijverová a režisérka Vlasta Janečková obsadila do role tetičky skvělou Hanu Maciuchovou, jako Jura se představil Jiří Racek a Lidku hraje Magdalena Chrzová.

Hradešín představuje jednu z historicky nejcennějších obcí západní části Kolínska. Jeho význam spočívá především ve výjimečně zachovaném souboru historických památek, v návaznosti na starobylé komunikační trasy a v mimořádné poloze na výrazném návrší mezi Prahou a Kolínem. Přestože se jedná o relativně malou vesnici, po staletí plnila roli lokálního duchovního a správního střediska a dodnes patří k nejvýraznějším kulturně-historickým dominantám širšího regionu.

Osobnosti

Alois Richard Nykl, PhDr. (* 13. 12. 1885 Radlice, hájovna Kachní Louže - † 5. 12. 1958 Evanston, Ilinois, USA) - český polyglot, arabista, profesor orientálních řečí na University of Chicago, cestovatel a člen českého národního hnutí v USA, překladatel koránu do češtiny; v letech 1920-38 opakovaně pobýval na hradešínské hájovně "Niklovna", kde byl jeho otec penzionován.

Hrouda Jaroslav (* 4. 8. 1902 Hradešín - † ?) - vojenský kapelník, hudební pedagog a skladatel působící od roku 1916 v Polsku, intenzivně šířil českou klasickou hudbu v Polsku a navazoval česko-polskou spolupráci v oblasti vojenské hudby.

Psota Jan ml. (* 30. 8. 1983 Hradešín) - regionální historik Českobrodska, kronikář a velký propagátor památek regionu. Je také autor mnoha odborných prací, spoluautor informačních panelů několika naučných stezek v okolí a organizátor kulturního života v okolních obcích.

Původ názvu

Podle Antonína Profouse je název obce odvozen od osobního jména Radeša (Radesja), patrně zakladatele nebo držitele zdejšího opevněného dvorce, přičemž původní podoba místního jména zněla pravděpodobně Radošín ve významu „Radešův dvůr“. Historické prameny zachycují vývoj názvu v podobách Radossin (1358), Radossin (1367), Radessin (1373, 1386), Radessyn (1352), Radyossyn (kolem 1405), Radossin a současně první doložené Hradešín (1418), dále v Radešíně (1462), w Radessinie (1542), Radessyn (1654), Radessyn, Hradessyn (1713), Hradeschin, Hradessin (1788) a Hradessin (Hradessjn) (1844). Profous uvádí, že z několika doložených tvarů byl původní tvar Radošín, který se pravidelným jazykovým vývojem proměnil v Raděšín, Radešín a nakonec Hradešín, který byl kodifikován v roce 1921 a od té doby se již nezměnil. Vývoj názvu obce tedy spočíval především ve změnách hláskové a pravopisné podoby, zejména v kolísání počátečních písmen r a h, zatímco základ odvozený od osobního jména Radeša zůstal po celou dobu zachován.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 31. května 2005 usnesením č. 54 schválen znak a prapor obce, jeho autorem je heraldik Stanislav Kasík. Znak tvoří modrý štít, kde je na zeleném návrší volná zlatá zeď se stříbrnou branou s otevřenými dřevěnými vraty přirozené barvy na černých závěsech, ve kterých je červený heroldský kříž, a za zdí vyčnívající rotunda s černým románským oknem, po stranách se zastřešenými apsidami, vše zlaté a kvádrované, střechy červené, prostřední se zlatým křížem. Prapor tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a zelený, v poměru 4:1. V modrém pruhu je žlutá volná zeď s bílou branou s hnědými otevřenými vraty na černých závěsech, v bráně červený středový kříž. Za zdí vyčnívá rotunda s černým románským oknem, po stranách se zastřešenými apsidami, vše žluté a kvádrované, střechy červené, prostřední se žlutým křížem. Jedná se o tak zvané mluvící znamení, kde modrá barva symbolizuje nebe nad návrším, znázorněným zelenou barvou, na kterém stojí románská rotunda, vyjadřující nejstarší dějiny obce, které nejsou zaznamenány písemně, a opevnění obrannou funkci kostela v období středověku. Kříž v otevřené bráně symbolizuje sv. Jiří, kterému je místní kostel zasvěcen