Cesty a památky

Kolínsko » Klášterní Skalice » cisterciácké opatství s kostelem Panny Marie

cisterciácké opatství s kostelem Panny Marie
***

Klášterní Skalice, Kláštery

Pozůstatky kláštera jsou památkou na nejvýznamnější počin české architektury lucemburského období ve venkovském prostředí.

Nejmladší cisterciácký klášter ve střední Evropě založil v roce 1357 příbuzný pánů z Pardubic, biskup Mindenský (město v Prusku, dnes Německo), probošt vyšehradský, kancléř císaře Karla IV. a pozdější magdeburský arcibiskup, Dětřich (Theodorik) z Portic. Klášter byl nazván At Graciam beatae Virginis a položení základního kamene se dne 13. října 1357 osobně zúčastnil císař Karel IV. a olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi, což poukazuje na jistě velkolepé a nám dnes neznámé plány s tímto klášterem. Význam skalické fundace potvrzuje i skutečnost, že Dětřich z Portic současně založil i klášterní hrad Šember a kromě císaře a tehdejšího pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic ji potvrdil i papež Inocenc IV. Prvních 12 řeholníků, vedených opatem Mikulášem, přišlo do Skalice ze sedleckého kláštera a jejich počet se měl postupně rozrůst na 50. Nadějný rozkvět kláštera, který církevní hodnostáři i panovníci obdařili mnoha privilegii, nenarušila ani příhoda z roku 1366, kdy tu byl přepaden a zardoušen opat Martin. Zvýšený stavební ruch přinesl na přelomu 14. a 15. století do Skalice opat Matěj, který pro klášter získal další velkou finanční podporu od krále Václava IV., což dokládá listina z 8. listopadu 1400. Díky ní se mohl především rozšířit konvent, aby se v něm mohlo usadit oněch padesát mnichů, pro jejichž uživení Václav IV. zvýšil královské nadání o tři sta kop grošů ročně. Neimpozantnější stavbou kláštera byl chrám Milostné Panny Marie, na jehož stavbě se účastnila huť Matyáše z Arrasu, uvolněná z budování chrámu sv. Víta na Pražském hradě po příchodu Petra Parléře.

Dne 18. dubna 1421 byl celý areál kláštera zničen husity a jeho majetek zapsal císař Zikmund městu Kouřim. Král Jiří z Poděbrad později zastavil zbořený klášter Janu z Vojslavic, ale až v roce 1481 nechal Vilém Zub z Landštejna klášter obnovit a opat Jan, dosazený opět ze Sedlce, přebral zpět proto tak podruhé ukončuje svou činnost v roce 1533; budovy i chrám byly tehdy ponechány svému osudu.

V roce 1690 byl klášter z iniciativy sedleckého opata Jindřicha Snopka podruhé obnoven. Původní klášterní budovy však byly již zcela zpustlé a proto byl vystavěn ze zbytků východního a křídla klausury prostý dvoukřídlý konvent, na který navázala barokní kaple Zvěstování Panny Marie, vzniklá při bývalém jižním rameni transpetu zaniklého chrámu, s největší pravděpodobností s využitím zdiva původní sakristie. Kaple byla sklenutá kříži do pásů a vyzdobená ornamentální malbou. Existence kláštera však opět neměla dlouhého trvání, za josefínských reforem byl klášter v roce 1783 definitivně zrušen. Nevyužívané budovy koupil v roce 1819 měšťan Jiří Dörfel, který konvent upravil na zámek, bývalá klášterní kaple se stala kaplí zámeckou a její průčelí bylo pseudogoticky upraveno. V roce 1840 byly odstraněny dosud stojící pozůstatky kláštera a v nadcházejících letech byl areál převážně hospodářsky využíván, zejména poté, co zdejší statek získal v roce 1872 kníže Jan z Lichtenštejna. V majetku Lichtenštejnů pak zůstal zámek až do pozemkové reformy v roce 1924, kdy byl přeměněn na zemědělské družstvo. V letech 2009–11 byl opraven a staticky zajištěn dochovaný pilíř chrámu a zbytek refektáře se zazděným oknem.

Vzhledem k tomu, že v průběhu staletí své existence byl klášter neustále devastován, nelze dnes původní podobu bezpečně rekonstruovat. Z roku 1807 se dochoval obraz od Aleše Vincence Pařízka, zachycující mohutné zříceniny kláštera, který je východiskem k určitým hypotézám o jeho podobě. Jádro kláštera tvořila rozlehlá čtyřkřídlá dispozice, obklopující ústřední rajský dvůr. Ve východním křídle byla kapitulní síň a jižní stranu zaujímalo skriptorium a refektář, který by mohl být podle dochovaných proporcí jednou z největších prostor v Čechách v době vlády Karla IV. Celou severní část objektu uzavíral kostel Panny Marie, který měl nebývale velkolepé rozměry – jednalo se o síňové pětilodí (výška střední lodi musela činit nejméně 30 metrů) s presbytářem a a s příčnou lodí, dlouhou 40 metrů. Vyloučit ani nelze hypotézu, že pětilodí mělo katedrální dispozici s vysokým síňovým chórem, který obíhal ochoz s bočními kaplemi. Každopádně byl kostel projektován jako největší gotický kostel v Čechách.

Z kláštera se dodnes dochovalo pouze deset metrů vysoké torzo (původní výška byla až 30 metrů) mohutného, bohatě profilovaného gotického pilíře z červeného pískovce, prokazatelně dílo huti zemřelého Matyáše z Arrasu (v 19. století zde stálo ještě 12 pilířů) a fragmenty západní zdi příčné lodi s výběhy žebrové klenby chóru. Z konventu se v budově zámku dochovala vysoká gotická místnost s žebrovou klenbou (vedle barokní kaple – původně zřejmě armarium, neboli knihovna) a zazděné veliké gotické okno s výběhy žeber klenby na budově stodoly (zřejmě pozůstatek fraterie, neboli tzv. sálu bratří, který obvykle sloužil jako skriptorium, případně pozůstatek refektáře). Z barokního období se dochovala zpustlá kaple Zvěstování Panny Marie, vzniklá přestavbou bývalé sakristie, na jejíž jižní stěně je pod omítkou patrný zbytek tympanonu se zbytky červené polychromie nad původním vstupním portálem. V kouřimském muzeu je uložen opukový svorník (výška 42 cm, průměr 47 cm, vyobrazení anděla, zbytky původní polychromie), který pochází z nedochované chrámové klenby (druhotně byl do doby přenesení do muzea zazděn do zdi u domu čp. 3); jedná se o vynikající kamenickou práci z roku 1410. Druhý podobný svorník je v majetku Národního muzea V Praze. V kouřimském muzeu je také vystaven model kláštera ve 14. stol.

Prohlášení za památku

Zbytky kláštera a zámku jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17574/2–733.

Fotogalerie

Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, kaple Zvěstování P. Marie a pilíř zaniklého chrámu (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, celkový pohled (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, pilíř klášterního kostela a kaple Zvěstování Panny Marie (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, spodní část pilíře a zbytky západní zdi příčné lodi (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, profilace pilíře (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, kaple Zvěstování Panny Marie (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, kaple Zvěstování Panny Marie od jihu (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, zbytek tympanonu portálu na kapli Zvěstování Panny Marie (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, interiér kaple Zvěstování Panny Marie (2007)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, klenba sálu knihovny (2007)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, okno zaniklého skriptoria nebo refektáře (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, okno zaniklého skriptoria nebo refektáře (2019)Klášterní Skalice - cisterciácké opatství, svorník s andělem ze zaniklého kostela (2007)Klášterní Skalice - rekonstrukce v muzeu v Kouřimi (Vladimír Ryšlink)Klášterní Skalice - zbytky klášterního kostela, obraz A. V. Pařízka z roku 1807Klášterní Skalice - půdorys zámku a zbytků kláštera, současný stav

Zdroj informací

Tůma J.: Paměti osad na Kouřimsku. Nakladatelství J. L. Bayer Kolín, 1915.

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.

Rišlink V., Jouza L., Valentová J.: Gotika na Kolínsku. Regionální muzeum Kolín 1998.

Mapa

Poloha

Klášter stojí nad středem obce na svahu mělkého údolí nad pravým břehem říčky Kouřimky (Výrovky), v jeho blízkosti prochází zelená turistická značka Pečky – Kouřim.

GPS: 50°1'22.550"N, 14°59'6.580"E

Přístupnost

Volně přístupné

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK