Cesty a památky

Kolínsko » Klučov » zámek (zaniklý)

zámek (zaniklý)

Klučov, Zámky, Zámky zaniklé

Tvrz v Klučově je archeologickými nálezy doložena již ve 13. století, kdy ji založil některý příslušník zemanského rodu pánů z Klučova. V roce 1420 získal Klučov Vilém Kamýcký ze Lstiboře, a jelikož byl příznivcem Zikmundovy strany, byla tvrz v roce 1421 obležena a dobyta Pražany. Jelikož Vilém uzavřel s vítězi příměří, klučovské zboží mu zůstalo, a tak na tvrzi sídlil až do roku 1478, kdy ji odkázal Petrovi Kamýckému ze Lstiboře. K roku 1504 je tvrz vzpomínána v památné knize staroměstského špitálu sv. Pavla jako majetek Jana Kamýckého ze Lstiboře, ten ji však v roce 1540 prodal Michalovi Slavatovi z Chlumu, majiteli kosteleckého panství, ke kterému byl Klučov následně připojen. Klučovská tvrz přestala sloužit jako panské sídlo, ale krátce po roce 1547 byla za nového majitele kosteleckého panství, Jaroslava Smiřického ze Smiřic, přestavěna zřejmě podle plánů Ulrica Aostalliho (?) na renesanční zámek, který Smiřičtí občas využívali jako příležitostné venkovské sídlo.

Podle dochovaného popisu ve Zlaté knize stál zámek na ostrově, obklopený vodním příkopem, přes který byl přístupný po padacím mostě, ústícím do klenuté brány. Na bránu navazoval na jižní straně jednopatrový obytný palác s kuchyní a komorami v přízemí a s deseti panskými pokoji v prvním patře. Všechny byly dlážděné, vytápěné kachlovými kamny nebo krbem, vybavené samostatným záchodem (secretem) a s okny a dveřmi s kamennými ostěními. Do jednotlivých místností byl vstup možný z dlážděné pavlače nesené kamennými sloupy, na kterou se vstupovalo z roulehlého mazhausu s dřevěným malovaným stropem. Pavlač byla zdobena bohatě malovanou mříží s erby pánů ze Smiřic. Na jižní stěně obytného křídla (směrem k hospodářskému dvoru) byly mezi okny v 1. patře namalovány sluneční hodiny. Zbylé strany nádvoří zámku uzavírala částečně zeď, na ktrerou navazovala pekárna s chlebovou pecí, klenutá stáj pro 6 koní a prozní stavení s komorami, třemi sklepy a šatlavou. Uprostřed nádvoří byla studna s váhou a jedním okovem. V bezprostředním okolí zámku vznikla architektonicky koncipovaná zahrada, jejíž okrasnou zeď rovněž navrhl Ulrico Aostalli (?), a nedaleko sad a vinice. Po roce 1622 za vlády královského místodržícího knížete Karla z Lichtenštejna zámek zpustl, neboť lichtenštejnové již o něj neměli zájem. Zpráva z roku 1661 hovoří o zpustlém zámku se střechou na spadnutí, kde je obyvatelná pouze jedna místnoist v patře. Úplná zkáza byla završena v roce 1766, kdy vydala patrimoniální správa černokosteleckého panství příkaz k demolici zámku. Demolice byla provedena v roce 1782.

Při archeologickém průzkumu v letech 1955-57 (J. Kudrnáč a O. Strettiová) byly z tohoto renesančního zámku objeveny nepatrné části renesančního zdiva a středověká keramika ze 13. století. Ze zaniklého zámku se dochoval oválný ostrůvek o maximálním rozměru 58 x 32 metry, obklopený bahnitým vodním příkopem o šířce 6 - 22 metrů, původně napájeným z říčky Šembery, která teče 40 metrů opodál. Areál obklopuje dnes již pouze neúplně zachovaná renesanční zahradní zeď, členěná na vnitřní straně čtrnácti nikami s půlkruhovými záklenky.