Cesty a památky

Kolínsko » Kojice » kostel sv. Petra a Pavla

kostel sv. Petra a Pavla

Kojice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Kostel v Kojicích je jednou z nejlépe dochovaných románských staveb na Kolínsku.

Raně románský kostel z konce 12. století (1187–90), upravený v 1. polovině 13. století. Poprvé je písemně doložen v listině z 9. února 1363, kdy byl se souhlasem sedleckého opata jmenován zdejším knězem Hynek ze Zvířetic. V 2. polovině 15. století byl kostel znovu upravován, z té doby se dochoval v jižní stěně gotický pravoúhlý profilovaný portál ve výši panské tribuny a přístavba sakristie. V 18. století byla přistavěna k sakristii jižní boční loď a předsíňka před vchodem, dále byla zvětšena okna a také nově zastřešena věž cibulovou bání a fasády byly sjednoceny barokní omítkou. Dne 18. září 1825 kostel vyhořel při požáru vsi a shořela i dřevěná zvonice, která stála v místech dnešního obecního úřadu (školy). Částečné opravy se kostel dočkal až v roce 1873 podle návrhu akademického malíře Josefa Schweila, ale důkladně byl opraven až v letech 1926–27 památkovým úřadem v Pardubicích. Při této opravě byl vyměněn rákosový strop za dnešní trámový, položena cihlová dlažba, odstraněna kazatelna a oratoř s kruchtou byly doplněny dřevěným zábradlím. V roce 1965 byla při opravě kostela sejmuta z románské části kostela vnější barokní omítka, čímž došlo k obnažení románského kvádříkového zdiva. V roce 1999 byl kostel opětovně pokryt omítkou (mezi fotografiemi jsou snímky před opravou v roce 1999).

Drobná obdélná dvoulodní stavba s apsidou ve východní stěně severní lodi, věží nad západním průčelím severní lodi a úzkou jižní boční lodí se sakristií v závěru. Románská část kostela je postavena z kvádrového pískovcového zdiva, apsida je členěna čtyřmi lizénami a ve východní stěně prolomena románským půlkruhovým oknem. V severní stěně lodi jsou dvě románská okna z 13. století s půlkruhovými záklenky a na východní a západní straně věže jsou zbytky podvojného románského okénka. Barokní jižní loď je postavena z cihel, sakristie z lomového kamene.

Severní románská loď (9,10 x 6,62 m) je uzavřena dřevěným trámovým stropem a od apsidy, zvýšené o jeden schod, je oddělena dvakrát odstupňovaným, půlkruhově zaklenutým triumfálním obloukem (šířka 4,5 metru) s náběžní římsou. Apsida je sklenuta konchou s románským oknem v hluboké špaletě a sakristie gotickou křížovou klenbou bez žeber. V západní části lodi je vložena unikátní kamenná románská panská tribuna (hloubka 1,74 m), upravená v 18. století na varhanní kruchtu, kterou prostupuje dvojice pískovcových pilířů, nesoucích hranolovou věž. Na kruchtu se vstupuje pravoúhlým gotickým portálem z 15. století. V kostele se dochovaly zbytky nástěnných maleb** z různých období. Z románských maleb z doby po roce 1200 se dochoval na severní stěně lodi fragment obrazu donátora, klečícího před Madonou, s vyobrazením místní tvrze dvě hlavy na jižní stěně apsidy s torzálně zachovaným nápisem (dochovaly se pouze písmena CCH) a dekorativní ornament ve špaletě východního okna apsidy. Na severní stěně u vítězného oblouku je vysoká postava sv. Kryštofa s Ježíškem na levém rameni, pocházející z 60. – 70. let 13. století. Na tribuně se dochovala malba ženské postavy s dlouhými vlasy a korunkou na hlavě z počátku 16. století. V roce 1965 restauroval malby akademický malíř Otakar Číla.

Zařízení kostela je jednotné, pseudorománské z roku 1873. Autorem návrhu hlavního oltáře s obrazem sv. Petra a Pavla je Josef Scheiwl, autor celkové nové úpravy kostela. Ve věži byly původně zavěšeny dva zvony ulité v roce 1834 z roztavené zvonoviny čtyř zvonů (1494, 1512, 1599 a 1751) zničených při požáru zvonice v roce 1825; zvony byly rekvírovány za 2. světové války a již se do Kojic nevrátily.

Dnes filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Týnec nad Labem Kutnohorsko-poděbradského vikariátu. Bohoslužby se v kostele nekonají.