Cesty a památky

Kolínsko » Kolín » hotel Savoy (bývalý)

hotel Savoy (bývalý)

Kolín, Ostatní stavby, Hospody a hotely

Hotel (obchodní a hotelový dům) Savoy, Kolín
Datace: 1935–1936
Stavebník: Alois Erhart (1874–1938)
Autor: Lev Veletovský
Sloh: funkcionalismus
Materiál: zdivo, železobeton, omítka

Hotel Savoy vznikl především na místě domu čp. 62, sousední dům čp. 61 (jehož číslo popisné nakonec získal celý Savoy) byl ke stavbě hotelu připojen. Původní dům čp. 61 vlastnil od roku 1890 Čeněk Křička, který ale požádal 1. 11. 1892 o jeho zboření a stejný den předložil ke schválení projekt na stavbu nového dvoupatrového domu, který se ve své hmotě zachoval dodnes. Stavba byla provedena v následujícím roce a od roku 1894 byl dům schválen k obývání. V roce 1924 již byl v majetku Aloise Erhara (1874–1938), pocházejícího z rodiny vodňanského tkalce, který se vyučil v obchodě se střižním zbožím v Českých Budějovicích Na podnět Františka Kmocha se přestěhoval do Kolína, kde se brzy zapojil do společenského života, zpíval v sokolském kvartetu a aktivně působil v místní jednotě Sokola. Zpočátku pracoval v textilním obchodě jako účetní a aranžér, postupně však vybudoval vlastní prosperující prodejnu textilu provozovanou v přízemí domu. V roce 1927 nechal opravit novorenesanční štít. Sousední dům čp. 62 patřil na konci 19. století Janu Možíšovi a od roku 1902 v něm provozoval svou pekárnu František Punčochář. Později byl v majetku kolínského stavitele Františka Záruby, který se v roce 1927 bránil plánům na jeho zboření, k němuž nakonec došlo v roce 1931.

Projekt na stavbu Erhartova obchodního domu na místě již zbořeného domu čp. 62 byl Aloisem Erhartem zadán v lednu 1932 kolínskému staviteli Lvu Veletovskému s pevnou dobou dodání do 15. 4. 1932. Následoval sice výběr zhotovitele stavby, kterou ale zpozdila pozdní realizace dnešní Mostní ulice, vedoucí od již zprovozněného Masarykova mostu. Geometrický plán předmostí s novou ulicí vypracoval rovněž Lev Veletovský, který ho předal městské radě 6. 12. 1932. Během následujících tří let byly pouze vyhloubeny základy zvažovaného obchodního domu, na počátku roku 1935 byl autor návrhu Lev Veletovský požádán o jeho částečné přepracování. Podle upraveného zadání se nově mělo jednat již o Erhartův obchodní a hotelový dům. Možná proto byl v minulosti výsledný projekt připisován Josefu Gočárovi, který tehdy dohlížel na úpravy zálabského předmostí a v Národním technickém muzeu se skutečně v sekci Architektura pozůstalosti Josefa Gočára dochoval jeho náčrt studie obchodního domu Erhart s hotelem z roku 1927. Kolínský stavitel Lev Veletovský se tedy nejspíše tímto starším Gočárovým návrhem inspiroval, ačkoliv se výsledná podoba od Gočárova návrhu zásadně odlišuje.

Upravený projekt obsahoval v přízemí pouze obchodní prostory, v prvním patře pak kavárnu nebo restauraci či hotelový společenský prostor. Ve druhém a třetím patře byly situovány hostinské pokoje hotelu. Do podzemí byla situována velká, dobře větraná místnost určená pro hotelový bar (později zvaný Jáma). Budova byla navržena v lichoběžníkovém nároží ulic Rubešovy a Mostní (tehdy Tusarovy), přičemž její čelní plocha měla tvořit pohledově významnou součást prostoru městského předmostí. Celkové řešení stavby bylo s ohledem na její účel hodnocené tehdejším tiskem jako promyšlené a funkční a po architektonické stránce jako další důležitý krok v urbanistickém rozvoji města. K novostavbě byl na jižní straně (v Rubešově ulici) připojen dům rodiny Erhartovy čp. 61 a oba domy byly vnitřně propojeny.

Stavbu realizoval kolínský stavitel Bedřich Král, ale ačkoliv byl termín na její dokončení úředně stanoven na 15. listopadu 1935, nakonec byla v prosinci téhož roku otevřena pouze obchodní část v přízemí. Celý obchodní a hotelový dům byl zcela dokončen až v létě roku 1936, po kolaudaci se konalo slavnostní otevření 5. prosince 1936. Ubytovací část byla pojmenována Hotel Savoy a měla kapacitu 29 pokojů a 36 lůžek. V té době se jedinou majitelkou domu stala Ludmila Bidlová, později Králová (dcera již v té době nemocného Aloise Erharta), které svůj podíl odprodala její starší sestra Vlasta Dlabajová (rozená Erhartová). Na její jméno také byla dne 4. září 1936 schválena hostinská živnost. Za druhé světové války nesl v letech 1940–1945 hotel název Hotel Viktoria. Během spojeneckého bombardování Kolína dne 18. března 1945 byly přízemí a první patro poškozeny tlakovou vlnou. Po roce 1945 byl hotelu navrácen jeho původní název Savoy.

Po roce 1948 byl Savoy znárodněn a od roku 1949 začleněn pod stejným názvem do národního podniku Československé hotely, kde mu byla přidělena kategorie B. Prodejní prostory v přízemí převzal národní podnik TEP, zaměřený na prodej textilu. V roce 1963 posloužila hotelová restaurace jako kulisa pro natáčení známého filmu Miloše Formana Černý Petr. V letech 1979–1982 prošel objekt rozsáhlou opravou a rekonstrukcí interiérů, při níž byla ubytovací kapacita zvýšena až na 85 lůžek zapojením domu rodiny Erhartovy plně do komplexu hotelu. Během přestavby byl dům zbaven Křičkova novorenesančního průčelí včetně štítu, původní výzdobu připomíná již jen pod korunní římsou dodnes dochovaný obloučkový (arkádový) vlys, tvořený řadou drobných slepých arkádek. Restauraci tehdy provozoval národní podnik Restaurace a jídelny (RaJ).

V restituci po roce 1989 byl dům roku 1990 navrácen Ludmile Králové, rozené Erhartové. Ta objekt nejprve pronajala podnikateli Emanuelu Mrázkovi z Úval a roku 1993 jej prodala České spořitelně. Od ní budovu v roce 2004 odkoupil Ing. Jaroslav Kubíček, majitel kolínské stavební společnosti KURS, který ji vlastní dosud. Následně byly bývalé hotelové pokoje přestavěny na byty, zatímco obchodní prostory v přízemí nadále slouží drobnému maloobchodu a pohostinství (k roku 2026 mj. kavárně).

Architektonicky je dům výraznou ukázkou funkcionalismu a zároveň urbanistickou dominantou vstupu do historického jádra Kolína ze směru od Zálabí. Monumentální čtyřpatrová stavba je charakteristická dynamickou kompozicí hmot, již akcentuje zejména převýšené nároží, horizontální pásové okno v prvním patře a zaoblené nárožní balkony. Tyto prvky spolu se strohou fasádou zřetelně odrážejí principy moderní architektury meziválečného období a podtrhují význam objektu v kontextu dobového stavebního vývoje města.

Je pouze velká škoda, že se na stavebním úřadu v Kolíně nedochovaly původní plány stavby, neboť ty byly podle záznamu z roku 1949 na stavebním úřadu vydány německým okupačním úřadům (již nebyly vrácena ztratily se) a jejich kopii musela v roce 1952 vydat paní Ludmila Králová státní bezpečnosti (jejich další osud není znám). Ve Státním okresním archivu Kolín se pouze v archivním fondu Okresního úřadu Kolín z let 1850-1945 (1948) zachovala složka nesignovaných stavebních plánů Obchodního domu s hotelem datovaných červnem 1936 (tedy až z doby dokončování stavby). Pouze na prvním listě je razítko a podpis kolínského stavitele Bedřicha Krále. Dle datace je zřejmé, že se nejedná o původní plány, ale plány vyhotovené až k výše uvedenému živnostensko-právnímu schválení živnosti pro Ludmilu Bidlovou, které proběhlo v září 1936.