Cesty a památky

Kolínsko » Kostelec nad Černými lesy » pivovar

pivovar

Kostelec nad Černými lesy, Industriál, Muzea a galerie, Pivovary

V roce 1489 byl za Jindřicha ze Smržova Černý Kostelec povýšen na město a mezi získané výsady patřilo i právo várečné. Roku 1558, kdy zdejší panství koupili Smiřičtí, již v Kostelci fungoval panský pivovar, sladovna a v blízkosti i chmelnice. Dějiny tohoto panského pivovaru jsou pak po celé období úzce spojeny s majiteli černokosteleckého panství, kterým patřil. Třicetiletou válku přežil pivovar, na rozdíl od města, téměř bez úhon. Ale rozsáhlý požár v roce 1657 zasáhl velkou část Kostelce i s pivovarem. Výroba piva však byla brzy obnovena a rekonstrukce pivovaru po požáru dokonce pomohla ke jejímu dalšímu zvyšování. Za doby vlády Marie Terezie Savojské v letech 1712-72 panství prosperovalo a došlo i k přestavbě pivovaru. Zároveň, jak stoupala poptávka po pivu, přestával pivovar pokrývat poptávku i při plném provozu a situaci nevyřešilo ani zřízení dalšího sladového humna v zahloubeném přízemí v sýpce pod hospodářským dvorem. Další ničivý požár postihl pivovar v roce 1836, kdy mu podlehla také velká část hospodářského dvora a vinopalna.

Pivovarský provoz při dvoře již nebyl obnoven a na současném místě byl v letech 1836-37 postaven zcela nový pivovar, který byl svou kapacitou navržen jako největší v tehdejším Kouřimském kraji. Pivovarský areál tvoří tři bloky budov ve tvaru písmene U, otevřených do dvora k oktogonálnímu žentourovému mlýnu**. Ten byl vystavěn v letech 1837-41 stavitelem Janem Ripotem podle projektu Ing. Čermáka. Jedná se o jediný dochovaný objekt sladového mlýna s žentourovým pohonem v ČR a zároveň jde o největší známou konstrukci krovu kryjícího žentour v českých zemích a zřejmě i na světě. Uprostřed byl koňský žentour o průměru 17 metrů a v sedmi okolních přístavcích bednárna, sklad šrotu, kůlna na vozy, kůlna na dříví, kropárna, kravín a koňská stáj. Žentourový mlýn byl v období socialismu určen k dožití a jeho záchrana započala roku 2002 spojeným úsilím Ministerstva kultury a nových vlastníků společnosti Dej Bůh štěstí s.r.o. V čelním průjezdném křídle pivovaru byly situovány bytové jednotky a správní oddělení, část suterénních humen, které navazovaly na spilku. Na pravé straně průčelí tvoři dominantu hvozd, ke kterému přiléhá sladovnické křídlo s humny, valečkou a půdami. V pozdější době byly k tomuto křídlu přistavěny provozy bednárny a stáčírny. Na čelní křídlo z levé strany navazuje provoz varny s kotelnou a komínem, který tvoří dominantu levé části čelního křídla. Za vanou navazuje prostor dvojice chladících štoků v podstřešním prostoru, pod nimi spilka a v suterénu ležácké sklepy. Závěr křídla tvoří rozměrná lednice, ze které byly zásobovány ledem i hostince.

V 80. letech 19. století měl pivovar v nájmu Jindřich Österreicher a od roku 1883 zde sládkoval Václav Budil. Za jejich éry přesahoval pivovar roční výstav 20 000 hektolitrů a ke konci 19. století dosáhl své maximální kapacity. V letech 1896-98 prošel pivovar velkou rekonstrukcí, kdy byl instalován parní stroj a parostrojní zařízení, varna zvýšila kapacitu na 72 hektolitrů a před 1. světovou válkou dosahoval výstav 25 000 hektolitrů. Válečná léta znamenala citelné snížení výroby a nedostatek surovin, takže rekonstrukcí dosažená maximální kapacita 30 000 hl byla využívána často pouze z 5 %, ale pivo se vařit nepřestalo. V roce 1924 prodali Lichtensteinové pivovar nově ustanovené akciové společnosti Hostinský pivovar a sladovna v Kostelci nad Černými lesy, jejímiž akcionáři byli vesměs hostinští z okolí, čímž měl pivovar zajištěn odbyt. Výstav brzy dosáhl předválečné úrovně a za provozu byl postupně modernizován. V letech 1931-32 proběhla kompletní rekonstrukce varny, která pak sloužila až do ukončení provozu.

Druhá světová válka způsobila nedostatkem výrobních surovin zastavení provozu v roce 1945 a po válce se akciová společnost Hostinský pivovar a sladovna dostala pod státní správu. Dne 1. ledna 1949 byl pivovar zestátněn a o rok později z něj byl vytvořen komunální podnik Pivovar města Kostelce nad Černými lesy. Od roku 1951 pivovar patřil pod národní podnik Středočeské pivovary a o dva roky později pod národní podnik Polabské pivovary. Rokem 1958 se stal pivovar opět součástí Středočeských pivovarů, národního podniku se sídlem ve Velkých Popovicích.

V roce 1951 převzal sládkování v Kostelci nad Černými lesy František Bílek, který se ve zdejším pivovaře vyučil a za války získal praxi jako totálně nasazený v německých pivovarech. Díky jeho schopnostem a novým technologickým zařízením, jako umělé chlazení spilek a ležáckých sklepů, se kvalita černokosteleckého piva stala vyhlášenou v celém kraji. Vzrůstající výstav v roce 1968 přesáhl 50 000 hektolitrovou hranici. Ještě v roce 1968 se černokostelecký pivovar stal samostatným závodem a proběhla rozsáhlá investice do modernizace výroby. Došlo k výměně dřevěných ležáckých sudů za ocelové tanky, byla nainstalována myčka sudů a proběhla výměna dřevěných transportních sudů za hliníkové. Přestože pivovar prošel touto modernizací a o pivo, zejména lahvové, byl velký zájem, byl provoz shledán – pravděpodobně účelově – prodělečným a jeho výroba měla být postupně utlumována. Byla zrušena stáčírna, ale pivovar vařil dál.

V polovině 70. let 20. století nestačily pivovary v českých zemích pokrývat poptávku. Černokostelecké pivo se ze sklepů převáželo do Velkých Popovic, kde se filtrovalo, stáčelo a expedovalo. I přes složitý převoz piva z Kostelce, kdy se vařilo pouze světlé osmistupňové a desetistupňové pivo, byl v roce 1977 zaznamenán nejvyšší výstav, který činil 62 650 hektolitrů. V roce 1986 z důvodů velké poruchovosti varny byl její provoz postupně odstavován. Aby bylo využito volné kapacity spilky a sklepů, byla sem dovážena velkopopovická mladina. Dne 3. června 1987 byla v černokosteleckém pivovaru svařena poslední várka, spilka a sklepy pak sloužily pro potřeby velkopopovického pivovaru do konce roku 1992. Roku 1994 ukončila provoz i sladovna.

Pivovarské objekty se sladovnou převzalo v roce 1995 město, ale dlouho nevyužívané objekty bez dalšího využití a oprav rychle chátraly. V roce 2001 pivovar zakoupili dva nadšenci, Milan Starec a Tomáš Vodochovský, kteří založili společnost „Dej Bůh štěstí“ a ti se rozhodli vrátit kostelcký pivovar na mapu pivovarů České republiky. Současně bylo díky jejich zájmu o pivovarskou historii v roce 2018 po zapsání veškerých sbírek do Centrální evidence sbírek muzejní povahy(CES) zřízeno Národní muzeum pivovarnictví***, shromažďující exponáty a technologie zrušených a zavřených pivovarů z celé České republiky. Celková výstavní plocha muzea činí 4 000 m², vystaveno je 34 technologických celků a informace o 4000 zmapovaných pivovarech.

Prohlídka pivovaru (koncipována jako cesta výroby českého piva):

Lahvárna pivovaru - dnes návštěvnické centrum, videoprojekce o historii černokosteleckého pivovaru a o záchraně exponátů a technologií ze zrušených pivovarů.
Sladovna velké humno - proces sladování hečmene a technologie, které se používaly ke klíčení sladu, pivovarské vozíky, sladovnické náčiní, mechanizace sladování a nádrž na vlhčení zrna, tzv. náduvník.
Sladovna malé humno - pozdně renesanční kamenný náduvník ze zbouraného pivovaru v Červeném Záhoří a vzduchový pístový kompresor, který sloužil k provzdušňování máčeného ječmene.
Schodiště sladovny - transportní technologie sladu v pivovaru a stále funkční fukar značky Alois Gracias z Brna-Žabovřesk (1930).
Sladovnický hvozd - z roku 1873, proces hvozdění ječmene a funkční historické odkličovací stroje na slad, tzv. odkličovačky. V roce 2023 byla na komín umístěna repasovaná tzv. sladovnická bába ze zrušené sladovny v Benátkách nad Jizerou.
Sladovnická půda - zde se usušený a odkličkovaný slad nechal uležet a dozrát.
Šrotovačka (nadvarní) - pivovarské technologie, které většinou bezprostředně předchází vaření mladiny, šroťák na slad, elevátor pro transport sladu a předehřívač vody, funkční čističky na ječmen, které sloužily při příjmu zrna ke sladování.
Strojovna umělého chlazení - stroje, které sloužily v chladovém hospodářství pivovaru, obří čpavkový chladicí kompresor vyrobený firmou Českomoravská Kolben & Daněk v roce 1936.
Podvarní - technologie čerpadel a exponát kompresoru Bosch, vyrobený firmou Linde s motorem z plzeňské Škodovky, zachráněný v roce 2004.
Kotelna - parní stroj od firmy Novák & Jahn z roku 1903 a stojatý parní kotel z roku 1921 s přetlakem 8 atmosfér.
Varna - postavená společně s původním pivovarem v letech 1839-41, modernizována firmou Františka Vaníčka v letech 1932-33. Její vyjímečnost spočívá v tom, že se zde zachoval přímý otop dřevem, velikost varny v kombinaci s touto technologií drží světový unikát.
Chmelárna - skladování chmele a používání chmele v pivovarnictví.
Chladící štoky a sprchový aparát - systém chlazení piva, sestava funkčních vzduchových kompresorů, vrátek a původní transmise, které jsou napojené na starší rozvody od parního stroje.
Spilka - technologie kvašení piva v otevřených kádích.
Sklepy - ležení a zrání piva, technologie chlazení pomocí ledování a ochutnávka černokosteleckého piva.
Pivovarská dvůr - bednárna a výroba pivovarských sudů, žentourový mlýn a expozice funkčního elevátoru na led.

Prohlídky Národního muzea pivovarnictví se konají v období květen až září v sobotu, časy prohlídek v 11:00 a 13:00 hodin a v neděli ve 13:00 hodin, v měsících červenec a srpen navíc i v pátek, prohlídka v 16:00 hodin. Prohlídka trvá 90 minut a vstupné stojí pro dospělé s ochutnávkou piva 250 Kč a pro důchodce a děti od 6 let 190 Kč.

Prohlášení za památku

Oktagonální mlat pivovaru byl zapsán 23. listopadu 1987 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 27144/2–3444 a ke dni 21. 2. 2018 byla památková ochrana rozšířena na celý areál pivovaru včetně technického vybavení.