Cesty a památky

Kolínsko » Kounice » sochy strážných mouřenínů

sochy strážných mouřenínů

Kounice, Sochy a sousoší

Sochy strážných mouřenínů, Kounice
Druh památky: dvojice zámeckých strážních soch
Datace: 1718–1719
Sloh: vrcholné baroko
Materiál: pískovec (dnes kopie)
Majitel: Castle Kounice s.r.o.

Dvojice monumentálních pískovcových soch stojí na pilířových sloupech brány do zámeckého areálu v Kounicích a patří k nejvýznamnějším dílům barokního sochařství ve středních Čechách. Vznikly v letech 1718–1719 na objednávku hraběte Václava Morzina, tehdejšího držitele panství, a jejich autorem je Ferdinand Maxmilián Brokof, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů vrcholného baroka. Zobrazení mouřenínů jako strážců sídla nebylo náhodné, neboť vycházelo z heraldické symboliky rodu Morzinů, v jejichž erbu jsou vyobrazeny postavy mouřenínů. Dílo zároveň souvisí s bohatou sochařskou výzdobou Morzinského paláce v Praze a představovuje reprezentativní součást vstupu do kounického zámku.

Sochy v nadživotní velikosti o výšce přibližně 235 a 245 centimetrů jsou umístěny na samostatných kamenných podstavcích. Obě figury vystupují jako ozbrojení strážci připravení chránit panské sídlo. Jeden z mouřenínů drží oválný štít s erbovním motivem a zaujímá obranný postoj, druhý je vybaven toulcem se šípy a gestem zdvižené ruky působí, jako by právě zahlédl příchozího návštěvníka. Mohutná těla jsou natočena do prostoru a vzájemně spolu vytvářejí působivou kompozici, která rámuje přístupovou cestu vedoucí k hlavní bráně zámku.

Vrcholně barokní charakter plastik se projevuje výraznou dynamičností, dramatickými gesty i šroubovitým pohybem figur. Brokof zde mistrovsky spojil anatomickou modelaci svalnatých těl s bohatě propracovanými detaily výstroje a oděvu. Mouřeníni jsou oděni do stylizovaných péřových suknic, čelenek a plášťů upevněných řemeny, jejichž záhyby podporují dojem pohybu. Pozoruhodné jsou rovněž štíty s reliéfní výzdobou, toulce a další dekorativní prvky, které dokládají mimořádnou kvalitu kamenosochařského provedení. V průběhu 18. století byly sochy opatřeny světle šedozeleným nátěrem, který sjednocoval jejich vzhled a zvýrazňoval jejich dekorativní účinek v zámeckém prostředí.

Kouničtí mouřeníni náleží mezi nejcennější sochařské památky regionu a jsou považováni za jedno z vrcholných děl Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Z důvodu ochrany byly originály v roce 1965 přeneseny do sbírek Národní galerie v Praze a od roku 1969 jsou na místě instalovány jejich věrné kopie. Přesto si zachovávají svůj mimořádný výtvarný účinek a spolu se zámkem vytvářejí nezaměnitelnou dominantu historických Kounic. Připomínají dobu vrcholného rozkvětu panství za Morzinů a představují jedinečné spojení vrcholného umění, rodové symboliky a reprezentace šlechtické moci.