Cesty a památky

Kolínsko » Malotice » fara (bývalá)

fara (bývalá)

Malotice, Fary

Fara (bývalá), Malotice
Datace: 1856
Sloh: pozdní klasicismus s novorenesančními prvky
Materiál: zděné zdivo z kamene a cihel, vápenné omítky, dřevěný krov, pálená střešní krytina
Majitel: Římskokatolická farnost Kostelec nad Černými lesy

Dějiny malotické fary jsou úzce spjaty s vývojem zdejší církevní správy. Existence farnosti je doložena již ve středověku, neboť roku 1309 je připomínán místní farní kostel sv. Matouše. Nejstarším dosud známým farářem je Václav, uváděný roku 1389, po něm následoval Petr z Litoměřic, doložený v letech 1389–1395. V období husitských válek fara zanikla a kostel byl následně spravován jako filiální ze Zásmuk. Obnovení samostatné duchovní správy přinesl až rok 1787, kdy byla v Maloticích zřízena lokálie. Prvním lokalistou se stal Vít Prossil z Litomyšle, bývalý řeholník ze zrušeného Sázavského kláštera, který zde působil do roku 1796 a zanechal výraznou stopu také v interiéru kostela. Další významnou osobností byl farář Václav Straka, jenž od roku 1836 vedl nové farní knihy v českém jazyce navzdory úřednímu požadavku používat němčinu nebo latinu.

Roku 1856 byla lokálie povýšena na samostatnou farnost a jejím prvním farářem se stal Jan Schelinger. Právě za jeho působení byla vystavěna současná budova fary, která nahradila starší nevyhovující budovu a stala se správním i duchovním centrem místní farnosti. Po zrušení malotické farnosti v roce 2005 objekt ztratil svůj původní účel a dnes slouží k obytným účelům.

Fara je patrovou obdélnou budovu vystavěnou na obdélném půdorysu, krytou nízkou valbovou střechou. Hlavní průčelí je obráceno do návsi a vyznačuje se pečlivě komponovanou symetrií. Fasády člení nárožní lizény, průběžné kordónové římsy a profilovaná korunní římsa. Přízemí je horizontálně pásováno a jednotlivá okna mají jednoduché profilované šambrány, zatímco v patře jsou okna doplněna výraznějšími nadokenními římsami. Nad střední osou průčelí se zvedá dekorativní štítový nástavec se stylizovaným reliéfem a kamenným křížem, který zdůrazňuje původní církevní funkci stavby. Vstup je umístěn ve střední ose a zvýrazněn kamenným portálovým rámováním s nápisem FARNÍ ÚŘAD. Celek působí důstojně a reprezentativně, aniž by překračoval stavební měřítko běžné venkovské fary druhé poloviny 19. století.

Interiér si přes pozdější úpravy zachoval základní provozní uspořádání farní budovy. V přízemí se nacházely kancelářské a hospodářské prostory sloužící správě farnosti a každodennímu provozu, zatímco patro bylo určeno především k bydlení faráře a případně kaplana. Jednotlivé místnosti byly řazeny podél středové komunikační osy a osvětleny velkými obdélnými okny. Historická dispozice odpovídala požadavkům venkovské fary 19. století, která spojovala reprezentativní funkci s obytným a hospodářským zázemím. V průběhu 20. století byl interiér přizpůsobován měnícím se potřebám obyvatel, základní prostorové členění objektu však zůstalo zachováno.

Malotická fara představuje významnou součást historického obrazu obce a jeden z nejdůležitějších dokladů jejího církevního a kulturního vývoje. Společně s kostelem sv. Matouše vytváří výraznou architektonickou dominantu severní části návsi a připomíná období, kdy byly Malotice samostatnou farností s vlastním duchovním životem. Budova zároveň dokládá obnovu místní církevní správy v 19. století a její postavení v rámci širšího regionu Zásmucka. Svou polohou, hmotou i charakteristickou pozdně klasicistní architekturou patří k nejhodnotnějším historickým stavbám obce a tvoří neoddělitelnou součást její urbanistické i kulturní identity.