Cesty a památky

bojiště bitvy u Kutné Hory

Nebovidy, Bitvy

Území mezi Nebovidy a Hlubokým Dolem je tradičně spojováno s jednou z významných epizod husitských válek, označovanou v historiografii jako bitva u Kutné Hory nebo druhá bitva u Kutné Hory. Přestože název odkazuje na nedaleké královské horní město, vlastní střet ze dne 6. ledna 1422 se odehrál severozápadně od Nebovid podél komunikace směřující k Hlubokému Dolu. Událost představovala první významný protiútok husitských vojsk po jejich průlomu z obklíčení u Kutné Hory a stala se předzvěstí definitivního vítězství nad vojskem krále Zikmunda Lucemburského v následné bitvě u Habrů.

Na sklonku roku 1421 postupoval Zikmund Lucemburský v čele třetí křížové výpravy do středu Čech. Dne 8. prosince vstoupil do Kutné Hory Jan Žižka z Trocnova, který zde soustředil husitské síly. Město bylo sice ovládáno husity, avšak značná část jeho převážně německého a katolického obyvatelstva sympatizovala se Zikmundovou stranou. Po několika střetech před Kouřimskou bránou se situace změnila ve prospěch královského vojska, když část obyvatel vpustila Zikmundovy oddíly do města. Husité se tak ocitli v obklíčení a v noci z 21. na 22. prosince 1421 provedli mimořádně odvážný průlom, při němž pomocí vozové hradby prorazili nepřátelské sevření a ustoupili přes Kaňk do Kolína.

Zikmund i jeho velitelé vyhodnotili husitský ústup jako definitivní porážku. V období vánočních svátků proto uvolnili část armády do zimních ležení v širokém okolí Kutné Hory a nepředpokládali rychlou obnovu husitské bojové síly. V Kolíně však Jan Žižka soustředil nové oddíly, posílené bojovníky z okolních měst a venkova. Na svátek Tří králů, 6. ledna 1422, vyrazil s vojskem zpět směrem ke Kutné Hoře.

K rozhodujícímu střetu došlo na cestě mezi Nebovidy a Hlubokým Dolem, kde narazil na uherské oddíly tvořící část Zikmundovy armády. Husitský útok byl natolik prudký, že nepřátelské vojsko rozprášil a přinutil k ústupu. Prchající vojáci zamířili ke Kutné Hoře, kde zpráva o husitském návratu vyvolala mezi královskými vojsky paniku. Zikmund následně rozhodl o všeobecném ústupu směrem k Německému, dnešnímu Havlíčkovu Brodu. Střet u Nebovid tak představoval okamžik, kdy iniciativa definitivně přešla na husitskou stranu.

V noci ze 6. na 7. ledna 1422 zapálili ustupující žoldnéři Kutnou Horu. Podle dobových zpráv se husité místo obvyklého rabování podíleli na hašení požárů a záchraně města. Jakmile to situace dovolila, vydal se Jan Žižka v čele vojska za ustupujícím nepřítelem. Dne 8. ledna jej dostihl u Habrů a následujícího dne utrpěla Zikmundova armáda těžkou porážku. Mnoho žoldnéřů zahynulo při překonávání Sázavy, další byli pobiti během ústupu směrem k Německému Brodu, který husité 9. ledna 1422 dobyli. Vítězství u Nebovid a Habrů znamenalo zhroucení třetí křížové výpravy a zásadní upevnění postavení husitského hnutí.

Přesná lokalizace bojiště nebyla archeologicky ověřena a dosud zde nebyly zjištěny jednoznačné relikty bojové činnosti. Tradičně je však kladeno do prostoru mezi Nebovidy a Hlubokým Dolem, kudy vedla tehdejší komunikace od Kolína ke Kutné Hoře. Pozoruhodnou, dosud nevysvětlenou památkou byla kaple stojící v ohybu silnice mezi oběma obcemi. Je zachycena na mapě prvního vojenského mapování z roku 1781, avšak o jejím zasvěcení ani době vzniku nejsou známy žádné písemné zprávy. Nelze vyloučit, že souvisela s lidovou pamětí na husitské boje, pro takovou souvislost však dosud neexistují přímé důkazy.

Bojiště u Nebovid představuje významné místo husitských válek na Kolínsku. Přestože zůstalo ve stínu známějších bitev, právě zde začal obrat ve vojenské situaci, který během několika dnů vedl k jedné z nejvýznamnějších husitských vítězných kampaní. Pro dějiny regionu tak lokalita představuje důležitou připomínku událostí, jež významně ovlivnily dějiny českých zemí v první polovině 15. století.

Zdroj informací

Mapa

Poloha

Místem bojů prochází silnice Nebovidy – Hluboký Důl.

GPS: 49°59'46.120"N, 15°13'45.610"E

Přístupnost

Volně přístupné

V této obci ještě naleznete