Cesty a památky

Kolínsko » Plaňany » děkanství (bývalé)

děkanství (bývalé)

Plaňany, Fary

První písemný doklad o místní faře pochází ze seznamu papežských desátků, odváděných farářem Matoušem, který byl v roce 1352 přeložen do Zlivi. V 15 a 16. století na faře pobývali utrakvističtí faráři, jako poslední se připomíná v roce 1621 Jan Lunacius Domažlický. Poté byla farnost v Plaňanech zrušena a zdejší kostel se stal filiálním pod administrací farářů postupně kouřimského (1622), vitického (1629), skramnického (1652), dobřichovského (1662), znovu skramnického (1667) a nakonec opět vitického (1671). V roce 1676 pak byla plaňanská farnost obnovena nadací Karla II. Eusebiua z Lichtenštejna a jak dokládá zápis z roku 1677 v Urbáři černokosteleckého panství, fara byla kamenný dům se dvěma světnicemi, dílem nově vystavěna a spravena. V letech 1701-16 pak byl farářem Karel Kamenický, pod jehož správu spadal i farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Lstiboři a filiální kostely sv. Václava ve Vrbčanech a sv. Bartoloměje v Bylanech. Ve svém zápisu z 16. července 1713 uvádí, že plaňanská fara je z polovice dobrá a z polovice na spadnutí.

Teprve po roce 1730 byla vystavěna za faráře Václava Daniela Kolbeho nová patrová fara z nadace kněžny Marie Terezie Savojské, v SOA Praha se dochovaly plány na přestavbu fary. V roce 1752 pak byla od Plaňan oddělena farnost lstibořská (založením nové fary). Plaňanská farnost byla za panování knížete Aloise I. Josefa z Lichtenštejna dne 11. listopadu 1802 povýšena pražským arcibiskupem, knížetem Vilémem ze Salm-Salmu na děkanství. Prvním děkanem se stal Václav Petr Skřivánek. V roce 1896 bylo děkanství opraveno. V roce 2009 zakoupila zcela zpustlou a opuštěnou budovu bývalého děkanství soukromá osoba, která v letech 2013–14 provedla její obnovu.

Prohlášení za památku

V roce 2014 byl Národním památkovým ústavem, územní pracoviště Střední Čechy, podán u Ministerstva kultury návrh na prohlášení děkanství kulturní památkou.