Cesty a památky

Kolínsko » Plaňany » kostel Zvěstování Panny Marie

kostel Zvěstování Panny Marie

Plaňany, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Kostel Zvěstování Panny Marie, Plaňany
Druh památky: filiální kostel
Datace: 1160–70,gotická přestavba v 70.–80. letech 14. století, renesanční úpravy 1591, barokní úpravy 1749, 1793 a 1805, puristická obnova 1892
Sloh: románský, gotický, renesanční, barokní, pozdně barokní až klasicistní, purismus 19. století
Typ: sakrální stavba
Materiál: tesané kvádry z bílého a červeného pískovce, kámen, zdivo, dřevo, pálená krytina
Majitel: Římskokatolická farnost Pečky, Kolínský vikariát

Kostel Zvěstování Panny Marie v Plaňanech (do roku 1620 zasvěcený sv. Petrovi) patří k nejvýznamnějším románským památkám Kolínska a současně k cenným dokladům českého raně středověkého stavitelství. Jeho výjimečnost spočívá nejen ve stáří dochované románské stavby, ale také ve zjištění, že dnešní kostel nevznikl na dosud nezastavěném místě, nýbrž nahradil ještě starší kamennou rotundu.

Románnská perioda

Románskou stavební periodu lze rozdělit do dvou základních fází. První představuje kruhová rotunda, jejíž základy byly objeveny při archeologickém výzkumu v roce 1937 pod podlahou současného kostela. Podle dostupných údajů lze její vznik klást již do 10., případně 10.–11. století. Tato nejstarší stavba byla během 1. poloviny 12. století zbořena a na jejím místě byl následně vystavěn nový jednolodní kostel s věží, který se v podstatných rysech dochoval dodnes. Stavba probíhala patrně po dobu několika let v období 1160–70 (1168?). Pro toto datování svědčí typová shodnost s přesněji datovanými románskými stavbami ve Svojšíně u Stříbra z roku 1159 a v Jakubu u Kutné Hory z roku 1165.

Gotická perioda

Písemně je kostel doložen až v roce 1352, kdy se objevuje v registrech papežských desátků. Roku 1359 jsou jako patroni zdejšího kostela uváděni Čeněk z Lípy a Hron z Kostelce, po nich pak Pavel z Jenštejna, otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Právě do jenštejnského období, tedy do 70.–80. let 14. století, spadá zásadní gotická přestavba. Při ní byla ubourána původní románská apsida a k východní části lodi byl připojen nový, vzdušný a bohatě prosvětlený polygonální presbytář, postavený Jenštejnovou arrasovsky orientovanou dvorskou hutí. Gotická přestavba proměnila proporce kostela i jeho liturgický prostor, aniž by ovšem potlačila starší románské jádro stavby.

Renesanční perioda

Renesanční úpravy kostela proběhly roku 1591 za Mírků ze Solopysk, kteří sídlili na místní tvrzi a k plaňanskému kostelu se vztahovali jako k významnému duchovnímu i reprezentačnímu místu své državy. Roku 1620 byl za Jiřího mladšího Mírka kostel přesvěcen z původního zasvěcení sv. Petrovi na Zvěstování Panny Marie. Zda bylo toto nové zasvěcení spojeno také s konkrétními stavebními zásahy, není známo.

Barokní perioda

V roce 1716 byl kostel poškozen požárem. Následky této události se projevily dlouhodobě a roku 1749 byla z nadace kněžny Marie Terezie Savojské provedena barokní úprava, která nejvýrazněji zasáhla interiér. Loď byla nově zaklenuta a v západní části byl na místě starší románské tribuny vestavěn barokní hudební kůr, podepřený dvěma sloupy. Roku 1793 se jako důsledek požáru a nedostatečné údržby sesunula vrchní část věže, která byla při následné opravě snížena o jedno patro. Pozoruhodné je, že tehdejší stavitel nepřistoupil k opravě mechanicky, ale snažil se respektovat románský charakter věže způsobem, který lze označit za velmi časný a v této podobě neobvyklý projev barokního historismu. Další úpravy následovaly roku 1805, kdy byla kruchta rozšířena v pozdně barokních až klasicistních formách. Současně byly v lodi prolomeny nové okenní otvory a změněna okna v presbytáři. Při této stavební etapě byl odstraněn nejzápadnější opěrný pilíř na jižní straně presbytáře a na jeho místě byla k závěru kostela přistavěna sakristie. Tento zásah však narušil statickou rovnováhu gotické části stavby a později se projevil praskáním zdiva.

Puristická úprava v 19. století

V 19. století probíhaly nejprve dílčí opravy. Roku 1862 byla nově zastřešena věž, roku 1868 byly na věž umístěny hodiny od poděbradského hodináře Janaty a v roce 1880 interiér vymaloval malíř Kapela ze Zásmuk. Zásadní změnu přinesla až puristická obnova exteriéru v roce 1892, vedená snahou co nejvíce obnovit domnělý středověký vzhled kostela. Tehdy byly odstraněny některé mladší stavební prvky a do presbytáře byla navrácena okna s hrotitým záklenkem a novými kružbami. Dnešní uměleckohistorické hodnocení považuje tuto etapu za příliš jednostrannou a necitlivou k vrstevnatému stavebnímu vývoji památky.

20. a 21. století

Po vysvěcení nového kostela sv. Jana Křtitele v sousedství v roce 1913 ztratil starý románský kostel funkci hlavního farního chrámu a začal sloužit především jako hřbitovní kaple. Postupně chátral a po několik desetiletí patřil k nejvíce ohroženým památkám Kolínska, zejména kvůli špatné statice a havarijnímu stavu dřevěných konstrukcí napadených dřevokaznou houbou. Od roku 2016 probíhá postupná obnova v rámci Programu záchrany architektonického dědictví. Nejprve byly opraveny fasády presbytáře a lodi, roku 2021 byla dokončena oprava krovů a zastřešení věže a v letech 2020–21 proběhla obnova výmalby lodi a oprava kruchty. V letech 2023–24 byl prováděn průzkum presbytáře, při němž byla odkryta výrazná středověká výmalba z 80. let 14. století; některé její fragmenty mají zůstat prezentovány. Dokončení obnovy kostela bylo plánováno na rok 2026.

Popis exteriéru

Kostel je jednolodní, obdélný, orientovaný, vyzděný z tesaných kvádrů kladených v pásech střídavě z bílého a červeného pískovce. Tato barevná skladba zdiva patří k nejvýraznějším znakům jeho románské architektury a dává stavbě mimořádně plastický i výtvarný účinek. K lodi se na východě připojuje nižší, pětiboce uzavřený gotický presbytář a před západním průčelím stojí hranolová věž. Loď je dlouhá 13,5 metru a široká 7,6 metru, věž dosahuje výšky 38,5 metru. Jižní stěna lodi uchovává dvě románská okna, fragment původního vstupního románského portálu a také pozdější široká okna, která připomínají mladší zásahy do stavby. Pod střechou probíhá bohatě členěná římsa s obloučkovým vlysem na konzolkách, po čtyřiadvaceti obloučcích na každé straně, doplněná zubořezem. Tyto prvky patří k nejcennějším románským detailům kostela a ukazují vysokou úroveň kamenické práce druhé poloviny 12. století. Západní věž je čtvercová a navazuje na románskou hmotu lodi. V jejím patře se dochovalo jedno románské okno a nad ním dvojice sdružených románských okének na středním sloupku. Pod střechou je věž završena římsou se zubořezem a obloučkovým vlysem, čímž výtvarně odpovídá románské výzdobě lodi. Po sesutí vrchní části roku 1793 byla věž snížena o jedno patro, přičemž oprava respektovala starobylý charakter stavby a zachovala její románské tvarosloví. Gotický presbytář má pětiboký závěr, je zevně členěn opěráky a prolomen hrotitými okny s kružbami. Původně jej osvětlovalo sedm hrotitých oken rozmístěných v bocích polygonu a ve dvojicích na severní i jižní stěně, východní okna však byla později zazděna. Na severní straně se ke kostelu připojuje malá obdélná barokní sakristie se samostatným vstupním portálem a kruhovým oknem. Přestože sakristie vznikla jako praktická přístavba, její vybudování si vyžádalo odstranění jednoho z opěráků, což mělo pro statiku presbytáře nepříznivé následky.

Popis interiéru

Interiér kostela spojuje románské jádro, gotický závěr a výraznou barokní vrstvu. Obdélná loď je zaklenuta třemi poli barokní valené klenby s výsečemi, kterou při stěnách podpírají čtyři páry pilastrových sloupů spojených napříč pasy. Západní část lodi zabírá trojramenná kruchta nesená dvěma oblými sloupy s hlavicemi. Byla vybudována na místě románské pavlačové empory, která původně zabírala přibližně celou čtvrtinu lodi a dosahovala hloubky asi 3,3 metru. Do presbytáře se loď otevírá lomeným triumfálním obloukem. Jeho gotický závěr je sklenut dvěma poli žebrové klenby, klenební žebra jsou neobyčejně štíhlá, jemně profilovaná do hruškovitého tvaru a protínají se ve dvou nestejně velkých kruhových svornících s jemným reliéfem růžic. Na rozhraní klenebních polí spočívají žebra na polygonálních konzolách s římsovitou profilací, zatímco šest ostatních koutových konzol má podobu jednoduchých drobných jehlanců. Zvláštní pozornost zasluhuje konzola ve východní stěně za hlavním oltářem, doplněná reliéfem lidské polopostavy. V presbytáři se dochoval také pozůstatek gotického sanktuáře v severovýchodním boku polygonu. Tvoří jej obdélný výklenek se zbytkem dolní části ostění s výžlabkovou profilací. Tento detail připomíná původní liturgické vybavení prostoru a zároveň dokládá vysokou kvalitu gotické přestavby spojené s jenštejnským okruhem. Při průzkumu v letech 2023–24 byly v presbytáři odkryty fragmenty výrazné středověké výmalby z 80. let 14. století, která náleží k nejcennějším nově rozpoznaným uměleckohistorickým vrstvám kostela.

Mobiliář a vybavení

Pozdně barokní až rokokový mobiliář kostela** tvoří hodnotný a v kontextu románské architektury velmi působivý celek. Rokokový hlavní oltář* z roku 1794 je dílem českobrodského řezbáře Jana Mezdřického. Je zdoben zlacenými rokajovými motivy a po stranách doplněn sochami sv. Jeremiáše a sv. Izaiáše. Ve středu oltáře je starší obraz Zvěstování Panny Marie z roku 1750, datovaný na zadní straně plátna. Hlavní oltář byl restaurován v letech 2022–24. Na epištolní straně stojí boční oltář* sv. Jana Nepomuckého z roku 1764 a na evangelijní straně boční oltář* Všech svatých z roku 1766. Oba boční oltáře vytvořil kutnohorský řezbář Martin Máslo, autorem oltářních obrazů je litoměřický malíř Jan Petrus a kostelu je věnovali otec a bratr tehdejšího faráře Jana Antonína Bartla. Kazatelna* z let 1775–1800 je zdobena zlacenými rokajovými kartušemi a na čelní stěně poprsnice nese v kartuši český nápis: BLAHOSLAVENI KTEŘÍŽ SLYŠÍ SLOVO BOŽÍ A OSTŘÍHAJÍ HO. LUKÁŠ. Pod kruchtou je na severní stěně zavěšen velký obraz Poslední večeře od neznámého autora, přenesený do Plaňan ze zrušeného kapucínského kláštera s kostelem sv. Máří Magdaleny v Českém Brodě. Na kruchtě jsou umístěny varhany z roku 1893 od pražské varhanářské firmy Rejna & Černý. V západní stěně podvěží je druhotně zazděna renesanční pískovcová deska z roku 1587 s erbem Mírků ze Solopysk, zobrazujícím ozbrojenou ruku protínající oklestek, a českým memoriálním nápisem gotickou minuskulí o stavbě sousední zvonice: LETHA 1587 TATO ZWONICZE GEST NAKLADEM VROZENEHO PANA SYMEONA MIRKA SOLOPISK WYSTAWENA. Tato deska tvoří významnou spojku mezi kostelem a samostatně stojící renesanční zvonicí, jejíž vznik je rovněž spojen se Šimonem Mírkem ze Solopysk, jak se ale dostala do kostela, není známo. V severní stěně podvěží jsou od opravy roku 1886 druhotně zazděny tři renesanční náhrobníky*. Náhrobník Anny Cukrové z Támfeldu a Ludmily Mírkové ze Solopysk, obou zemřelých 1. října 1572, je z červeného mramoru a v dolní části nese reliéfní erby Cukrů z Támfeldu s pokosenou korunou a Mírků ze Solopysk. V horní části je jedenáctiřádkový český nápis gotickou minuskulí: LETA PANIE 1582 W PONDELIJ PO SWATEM MICHALU ARCHANGIELU PO SSESTE HODINJE NA AUTERY VMRZELA GEST VROZENA PANNJ ANA CUKROWA Z TAMFFELDU A NA PLANIASECH / TEHOZ LETA A DNE VMRELA GEST VROZENA PANA LIDMILA MIRKOWNA Z SOLOPISK A TUTO OBE SPOLU POCHOWANY GSAU [---] BUOH RAC GE W MRETWOLECH SW[---]A DU[---]. Druhý náhrobník, náležející Adamu Mírkovi ze Solopysk, zemřelému 10. prosince 1572, je rovněž z červeného mramoru. V dolní polovině má reliéfní erb Mírků ze Solopysk orámovaný vavřínovým věncem a v horní části český sedmiřádkový nápis gotickou minuskulí: LETA PANE MVCLXXII W STREDU PO SWATÝM NIKULASSI VMRZEL VROZENY WLADYKA PAN ADAM MIREK Z SOLOPISK A NA HOSTICYCH A TUTO ODPOCZIWA W OCZEKAWAGE W KRYSTU PANU WZKRISSENIJ K ZIWOTU WĚČZNEMV. Třetí náhrobník připomíná Barboru Dobřichovskou z Lomné, zemřelou 30. srpna 1581. Je z červeného mramoru a v zahloubeném poli nese vyobrazení ženské postavy v dlouhých nepřepásaných šatech. V levé dolní části je erb Dobřichovských z Lomné s lilií a kolem desky obíhá jednořádkový český nápis gotickou minuskulí: LETA 1581 W STŘEDU DEN SWATEHO JANA STIETJ VMRELA GEST VROZENA PANA BARBORA BEDŘICHOWSKA z LONE A NA RATWORZI A TUTO POCHOWANA GEST [---]M BUOH [---] MILOSTIW BYTI.

Přestože byl kostel dlouho ve špatném technickém stavu, od roku 2016 probíhá systematická obnova, díky níž se podařilo stabilizovat nejohroženější části stavby, opravit fasády, krovy, zastřešení věže, kruchtu i části výmalby. Zvláštní význam má nově rozpoznaná středověká výmalba v presbytáři z 80. let 14. století, která může po dokončení restaurátorských prací výrazně obohatit uměleckohistorickou hodnotu celé památky.

Prohlášení za památku

Kostel Zvěstování Panny Marie byl 5. května 1958 zapsán spolu se sousední zvonicí a starší částí hřbitova včetně ohradní zdi se vstupní bránou do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 31028/2–831.