Cesty a památky

Šikmá věž v Plaňanech

Česká republika (květen 2012, Časopis Turista 5/2012)

Když pojedete po silnici od Prahy na Kolín nebo se lokálkou vyloupnete ze sevřeného údolí Výrovky, vždycky vás do očí udeří věže kostelů a první co každého napadne je – taková „vesnice“ a má dva kostely? Ale pozor – vesnice je městysem a kostely tu jsou ve skutečnosti tři, byť ten nejmenší sloužil původně jako synagoga. A to není zdaleka všechno. Neuvěřitelně bohatá je historie Plaňan a za poznání stojí i jeho málo známé památky.

Území při soutoku Kouřimky s Výrovkou bylo souvisle osídleno od mladší doby kamenné, protože kromě úrodné půdy s dostatečnými vodními zdroji působila na hustotu osídlení i výhodná poloha pří staré obchodní stezce, spojující Prahu s východními Čechami a Moravou. Její trasu převzala i středověká trstenická stezka, pozdější císařská silnice z Prahy na Kolín a Vídeň, a s malými odchylkami i novodobá komunikace (hlavní silnice č. 12). Právě tady kdysi v raném středověku vznikla vesnice Plaňasy, dnešní Plaňany, poprvé doložená již v roce 1222 jako majetek Holce z Plaňas, kastelána olomouckého hradu.

Archeologické nálezy

Nejstarší památky z území Plaňan nenajdete v obci samotné, ale v nedalekém Kolíně, v Regionálním muzeu. Těmi nejvzácnějšími jsou pak elegantní poháry na dlouhé úzké nožce z období tzv. „plaňanského horizontu“ v 1. století př. n. l. Nositelé kultury plaňanských pohárů (název vychází právě z bohatých místních nalezišť), osídlili především střední, severozápadní, východní a jižní Čechy, a konec jejich éry nastal s příchodem Germánů mezi roky 10 – 5 př. n. l.

Starý románský kostel

O tisíc let později, v průběhu 10. století, vznikla v Plaňanech kamenná románská rotunda, jejíž pozůstatky odkryl archeologický výzkum ve 30. letech 20. století pod podlahou současného kostela Zvěstování Panny Marie. Kostel sám je ale také prastarý, což je vidět na první pohled. Polokruhová okna i zazděný vstupní portál, barevné pískovcové kvádry, zubořez, vlys – to všechno jsou neklamné znaky románského slohu, ve kterém byl tento kostel postaven již v polovině 12. století (1168?). Nahradil původní rotundu a možná byly použity i některé starší kameny. Změnu vzhledu prodělal kostel kolem roku 1370, kdy byl goticky přestavěn. Z této doby se dochoval vzdušný a bohatě prosvětlený závěr (presbytář) s gotickými hrotitými okny a hezkou žebrovou klenbou, provedenou arrasovsky orientovanou dvorskou stavební hutí. Před známou bitvou u Kolína (viz Turista 11/2010) obsadili Plaňany Prusové, a král Fridrich II. se chtěl z věže rozhlédnout po okolí, zda neuvidí vojsko protivníka, rakouského generála Dauna. Když dorazil ke kostelu, ten byl zavřený a vyděšený farář tvrdil, že nemůže nalézt klíče, že se zřejmě ve zmatku někam ztratily. Pruský král se prý rozčílil a nechal dveře kostela vyrazit. Jaké bylo jeho překvapení, když vstoupil dovnitř a kostel našel plný nábytku a cenností všech obyvatel Plaňan, kteří v obavě před rabováním vojáků, ať už rakouských, tedy vlastních nebo pruských sem ukryli veškeré své cennosti. Doufali totiž, že vojáci budou kostel ignorovat. Pruský král to vzal s nadhledem, majetek nechal být, vojáky dovnitř nepustil, vylezl na věž a rozhlédl se po krajině. Nakonec ale jen zjistil, že nic nevidí, protože Plaňany leží v dolíku.

Nový kostel se šikmou věží

Na počátku 20. století přestal starý kostel postačovat potřebám rozrůstající se obce a tak se mudrovalo, zda ho rozšířit, nebo postavit kostel nový. Naštěstí románský kostel zůstal uchován a o kousek vedle vznikl v letech 1908-13 velkolepý pseudogotický kostel sv. Jana Křtitele. Na jeho stavbě se ale nehorázně šetřilo a také díky použití nekvalitních materiálů hrozil již kolem roku 1930 sesutím. 54 metry vysoká věž se postupně naklonila až na dnešní odchylku 1 metr a tak musela přijít záchrana. Kostel byl zpevněn, klenba byla nahrazena betonovým stropem a věž zafixována. I tak ale patří místní šikmá věž k těm nejzajímavějším u nás.

Plaňanští zvoníci

Areál obou kostelů doplňuje ještě barokní děkanství z 18. století a renesanční zvonice z roku 1587, postavená nákladem tehdejšího držitele Plaňan Šimona Mírka ze Solopysk. Dnes uvnitř naleznete výstavu o historii plaňanských zvonů a zvonů z okolních kostelů, ale také kopii renesančního zvonu Petr, který byl přelit v roce 1962 po zničení toho původního při požáru věže. Na zvon dochází zvonit dobrovolníci z místního občanského sdružení Plaňanští zvoníci, kteří zajišťují i průvodcovskou službu po místních památkách.

Bývalá synagoga

Unikátní je areál bývalé synagogy a židovské školy z let 1858-61, který se dochoval ve své původní podobě a kompozici. Od roku 1926 je sice využíván pro potřeby Církve československé husitské, ale vnější podoba nebyla naštěstí příliš narušena. V bývalé židovské škole sídlí sdružení Plaňanští zvoníci a pořádají se zde tematické výstavy o historii městyse, bývalá synagoga slouží jako modlitebna.

Putující socha

Z dalších památek stojí za zmínku bývalá tvrz Mírků ze Solopysk, která za 300 let využívání jen k hospodářským účelům ztratila sice svou původní podobu, nicméně na čelní stěně naleznete několik původních renesančních sgrafit, které zatím nezničil zub času. Na náměstí, kde dnes stojí motorest, stávala hezká budova plaňanské rychty, o které se traduje, že v ní přenocovala lady Hamiltonová s admirálem Nelsonem. Rychta byla bohužel zbořena při „modernizaci“ náměstí v 60. letech minulého století a málem při tom vzala za své i barokní socha sv. Nepomuckého z roku 1759 od kutnohorského sochaře Martina Másla a kameníka Václava Kamenického z Kostelce nad Černými lesy, kterou si plaňanští objednali jako dík za uchránění obce při již zmíněné bitvě u Kolína. Naštěstí ji tehdy odvezli do Kolína a tam zůstala uchráněna v závětří chrámu sv. Bartoloměje až do roku 2006, kdy byla odvezena k restaurování a vrácena zpět na plaňanské náměstí, byť na jiné místo. Radní tak mohli dostát 250 let starému slibu, že konšelé budou o sochu na věky věků pečovat.

Plaňanská vzájemná

Na závěr se ještě zmíním o dvou stavbách moderní architektury. Jednou je poněkud zbědovaná, přesto velkolepá pseudorenesanční sokolovna z let 1894–95, postavená podle návrhu kolínského architekta Čeňka Křičky z prostředků sebraných mezi členy Sokola, a pak o mnoho střízlivější budova Plaňanské vzájemné pojišťovny z let 1938–40, postavená kolínským stavitelem Josefem Hátlem podle plánů pražského architekta Josefa Vlasáka. Plaňanská vzájemná pojišťovna vznikla 2. listopadu 1871 jako Bratrský vzájemně pojišťovací spolek v Plaňanech, pozdější název, pod kterým ji známe, přijala v roce 1919. Jednalo se o velmi úspěšnou pojišťovnu, která měla ve 30. letech 20. století 25 filiálek v Čechách, 8 na Moravě a 2  a Slovensku. Plaňanská vzájemná pojišťovna zanikla při poválečné integraci pojišťovnictví v roce 1947, nicméně dodnes na většině starších domů v širokém okolí Kolínska i Nymburska narazíte na modré cedulky připevněné na trámu v krovu, které hlásají: „Pojištěno u Plaňanské.“

Roman Šulc, 2012