Cesty a památky

Kolínsko » Plaňany » zvonice u kostela Zvěstování Pannny Marie

zvonice u kostela Zvěstování Pannny Marie

Plaňany, Muzea a galerie, Zvonice a zvoničky

Zvonice u kostela Zvěstování Panny Marie, Plaňany
Datace: 1587
Sloh: renesance
Stavebník: Šimon Mírek ze Solopysk
Materiál: tesané pískovcové kvádry, dřevo, šindel, červený mramor
Majitel: městys Plaňany

Renesanční zvonice u kostela Zvěstování Panny Marie byla postavena roku 1587 nákladem tehdejšího držitele Plaňan, rytíře Šimona Mírka ze Solopysk, pána na Plaňanech a Hošticích. Vznikla jako samostatná zvonová věž u kostela, tehdy ještě zasvěceném sv. Petrovi, a svým založením navazuje na stavební a reprezentační aktivity Mírků ze Solopysk v Plaňanech. O stavebníkovi a okolnostech výstavby svědčí pamětní deska z červeného mramoru zazděná v jižní stěně zvonice (druhá deska se stavebním nápisem je druhotně osazena v podvěží kostela Zvěstování Panny Marie). V roce 1853 byla zvonice opravena, přízemí bylo rozděleno a jeho spodní část upravena na márnici, přičemž nový vstup byl probourán ze severní strany od hřbitova. Další opravy se uskutečnily v roce 1886, 1959 a v letech 2009–10, kdy byla opravena stavba včetně střechy a dřevěného podsebití tesařstvím Jana Rydla.

Zvonice stojí v areálu bývalého hřbitova při kostele Zvěstování Panny Marie a svým samostatným postavením dotváří historický sakrální celek. Jde o mohutnou hranolovou věž na čtvercovém půdorysu, jejíž spodní zděná část je vystavěna z pravidelně tesaných kvádrů v dvoubarevném provedení, barevně navazujícím na románské kvádrové zdivo samotného kostela. Přízemí ukončuje hladká římsa a k jednoduchému obdélnému portálku vede kamenné schodiště se zděným zábradlím. Na kamennou podezdívku dosedá dřevěné bedněné zvonové patro, mírně odlišné materiálem i výrazem, opatřené podvojnými okny se sklápěcími žaluziemi. Celek kryje osmiboká jehlancová, respektive stanová střecha se šindelovou krytinou. Stavba postrádá výraznější dekorativní architektonické články, její výtvarná působivost spočívá ve strohé hmotě, kontrastu kamene a dřeva a v siluetě šindelové střechy. Střílnově úzké okenní otvory v prvním patře naznačují, že zvonice mohla mít vedle zvonové funkce také určitý obranný charakter. Do jižní stěny je vložena renesanční pamětní deska z červeného mramoru s erbem Mírků ze Solopysk a českým nápisem gotickou minuskulí: TOTO DILO GEST DIELANO LETA 1587 NAKLADEM VROZENEHO A STATECZNEHO RYTIERZE PANA SYMEONA MIRKA Z SOLOPYSK A NA PLANIANECH A HOSTICZYCH A DRZITELE TOHO CZASU PANSTWI PLANIANSKEHO. SLOWO PANIE ZUSTAWA NA WIEKY.

Interiér zvonice je určen především mohutnou dřevěnou zvonovou stolicí, která dnes umožňuje zavěšení tří zvonů, ačkoliv původně zde byly zvony čtyři: zvon Petr z roku 1572 od pražského zvonaře Brikcího z Cimperka, zvon z roku 1507 od Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory, zvon ulitý roku 1591 Brikcím z Cimperka nákladem Šimona Mírka ze Solopysk a barokní zvon Umíráček z roku 1773. Roku 1913 byly Petr a Umíráček přeneseny do věže nově postaveného kostela Narození sv. Jana Křtitele, zatímco zvony z let 1507 a 1591 byly v roce 1916 rekvírovány. Až do roku 1966 zůstala zvonice bez zvonů. Zvon Petr se v roce 1953 při požáru věže kostela Narození sv. Jana Křtitele rozbil na malé kusy, roku 1962 jej přelil zvonař Dytrich z Brodku u Přerova a roku 1966 jej vysvětil František Tomášek, pozdější kardinál a pražský arcibiskup, načež byl zavěšen zpět do zvonice. Přelití bylo provedeno s mimořádnou pietou - zachovány byly rozměry, hmotnost, ladění i veškeré původní nápisy, doplněné pouze o jméno zvonařské dílny a údaj o přelití. Obnoven byl také hlavní český nápis v jedenácti řádcích: ZA CZASU KRALUGICYHO W KRALOWSTWJ CZESKEM NEYNEPRZEMOZENIEGSSYHO WOLENEHO CYSARZE RZIMSKEHO ROZMNOZITELE RZISSE PANA PANA MAXMILIANA DRUHEHO UHERSKEHO CZESKEHO DALMACKEHO CHARWATSKEHO ET CETERA KRALE GEHO MILOSTI ARCYKNIZETE RAKAUSKEHO ET CETERA LETHA 1572 KU POTRZEBIE A POCTIWOSTI WSSECH PANUW OSADNJCH LASKU MAGICICH KU KOSTELU SWATEHO PETRA V PLANIASECH SMLUWEN ZVON TENTO SKRZE VROZENEHO PANA SWATOMJRA Z SOLOPISK ET CETERA PRO ZNAMOST VWOZOWANJ SCHUZJ SWATE CYRKWE KRZESTIANSKE K POSLAUCHANJ SLOWA BOZJHO A K CHWALENJ GMENA GEHO SWATEHO ZA WSSECKA DOBRODINJ GEHO. SLIT A UDIELAN TEHOŽ ROKU SKRZE BRIKCIHV ZVONARZE Z CIMBURKA W NOWÉM MIESTIE PRAZSKÉ. Z TOHO BUĎ PANU BOHU WIECZNA CZEST A CHWALA. Další nápisy připomínají Kateřinu Mírkovou z Vojenic, Elišku Mírkovou z Veitmile, Adama Mírka ze Solopysk a na Hošticích a jeho syny Šimona, Svatomíra a Prokopa, dále biblické citace a jména Václava Blanického z Blanice, Maryany Blanické z Vojenic, zvonaře Brikcia, Mikuláše Hlaváče z Vojenic a na Hříbech a Pavla Dobřichovského z Dobřichovic. Roku 1998 byl do zvonice vrácen také barokní Umíráček z roku 1773 o průměru 30 cm a výšce 24 cm, zdobený plastikami sv. Pavla s mečem a knihou a sv. Prokopa s berlou a ďáblem na řetězu a nápisem: IKS 1773. Iniciály dovolují uvažovat o autorství pražského zvonaře Jana Kristiána Schunky. Ve zvonici je také umístěna hlava zvonu Florián, který byl do rekvizice roku 1917 zavěšen ve zvonici chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně a po stranách úchytů koruny nese vyrytý letopočet 1723.

Plaňanská zvonice představuje mimořádně cennou renesanční památku, jejíž význam přesahuje běžnou funkci doprovodné stavby kostela. Je dokladem sepětí místní vrchnosti s duchovním centrem městyse, připomínkou významného rodu Mírků ze Solopysk a současně vzácně dochovanou kombinací kamenného spodku a dřevěného zvonového patra. V obrazu Plaňan tvoří výrazný vertikální akcent při starém kostele, doplňuje jeho románskou a gotickou architekturu a spolu s ohradní zdí, schodištěm a hřbitovním areálem vytváří jedno z nejpůsobivějších historických zákoutí městyse. Její hodnota je nejen stavební a uměleckořemeslná, ale také zvonařská, epigrafická a paměťová: nápisové desky, zvony a dochovaná tradice jejich přenášení, rekvizic, zničení i návratů zachycují několik století plaňanských dějin v jediné, mimořádně koncentrované památce.

Prohlášení za památku

Zvonice byla spolu s kostelem Zvěstování Panny Marie a ohradní zdí zapsána 5. května 1958 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 31028/2–831.