Cesty a památky

zámek
*

Polní Voděrady, Zámky, Zámky dochované

Tvrz v Polních Voděradech zřejmě vystavěl až po roce 1569 Jan Zikmund Myška ze Žlunic, neboť první písemná zmínka o ní je z roku 1577, kdy přešla dědictvím na jeho syna Jaroslava Myšku. Od roku 1594 se v jejím držení vystřídalo několik majitelů, až celý statek i s tvrzí koupil v roce 1642 hejtman Kouřimského kraje Jan Burian Slavíkovec ze Slavíkova. Ten nechal starou tvrz, ležící na západní straně poplužního dvora, přestavět na barokní zámeček, při kterém založil nevelký park. Podle dochovaných plánů mělo stavení po této úpravě charakter panského domu či letohrádku, který měl v přízemí hospodářské prostory a v patře obytné místnosti. Po smrti Jana Buriana odkázala jeho druhá manželka zámek v roce 1675 svému synovi z prvního manželství, Františku Albrechtovi Mauricovi z Mohrenburgu, jehož synovi Františku Antonínu Josefovi byl celý majetek zabaven věřiteli a prodán ve veřejné dražbě 14. května 1736 Františku Ignáci Bukovskému z Hustířan. Po jeho dceři Marii Antonii Bukovské z Hustířan zámek zdědil v roce 1766 baron Josef Koc z Dobrše, po smrti jehož manželky Františky Romany Kocové z Dobrše v roce 1796, patřil v letech 1799 – 1806 Althanům ze svojšického panství. Od Josefíny z Althanu koupil zámek s panstvím v roce 1806 Václav Novotný, který nechal nejprve vypracovat plány na přestavbu zámku v klasicistním stylu. Autorem návrhu byl stavitel Matěj Čermák (byl synem českobrodského evangelického písmáka Jiřího Čermáka a pracoval primárně pro lichtenštejnské velkostatky ve středních Čechách), a tyto plány, na kterých lze pozorovat i zakreslené starší barokní zdivo, se zachovaly ve sbírce Podlipanského muzea v Českém Brodě, pobočce Regionálního muzea v Kolíně. K plánované přestavbě ale nakonec nedošlo a majitel si nechal podle jiného projektu postavit v letech 1810-11 na novém místě (severní straně areálu dvora) zámek současný, který je klasicistní novostavbou bez starších konstrukcí. Původní barokní zámek byl nadále využíván jen jako kanceláře úředníků panství. Po smrti Václava Novotného prodala ovdovělá manželka Alžběta zámek i velkostatek v roce 1851 kutnohorskému měšťanovi Josefu Čapkovi, který však již následujícího roku zemřel, a jako dědictví po jeho ženě Josefě Čapkové, rozené z Eisensteinu, se zámek i s dvorem dostal v roce 1861 do majetku rakouského sklářského podnikatele rytíře Václava Ignáce z Eisensteinu, který si Polní Voděrady zvolil za nové rodové sídlo.

Nový majitel nechal v letech 1862-63 zbořit s výjimkou barokní sýpky (která je tak nejstarší dochovanou stavbou areálu) všechny budovy poplužního dvora i se starým zámkem. Výrazné přestavby se zámek dočkal na konci 19. století za Emericha z Eisensteinu, kdy byl zásadně zmodernizován a upraven v eklektickém až secesním slohu. K západní stěně staršího křídla bylo přistavěno křídlo nové s téměř čtvercovým půdorysem a vznikl nový vstup s balkonem v jižním průčelí. Vnější fasády zvýraznily římsy, okna byla oddělena plochými pilastry zakončenými bohatě zdobenými korintskými hlavicemi a opatřena nadokenními i podokenními římsami. Střední osa zámku byla nad balkonem zvýrazněna štítem s erbem Eisensteinů. V interiéru vynikal zejména velký sál v prvním patře, z něhož byl přístup na balkon. Současně s přestavbou zámku byl upraven a zásadně rozšířen i zámecký park podle projektu renomovaného pražského zahradního architekta Františka Josefa Thomayera. Posledním majitelem velkostatku i zámku byl Karel z Eisensteinu, který se z obavy před ztrátou majetku přihlásil v roce 1941 k německé národnosti. To se mu nakonec stalo osudným, protože na základě toho byl dne 16. 5. 1945 zatčen a předán do internačního tábora v Kolíně, jeho těhotná žena byla zatčena v Praze a rovněž uvězněna. Majetek byl rodu na základě tzv. „Benešových dekretů“ zkonfiskován, přičemž zámek získal místní národní výbor (obecní úřad) a půda velkostatku byla již 1. července 1945 rozdělena lidu.

Dříve publikovaným informacím, že dnešní stavba vznikla přestavbou barokního zámku, neodpovídají nedávno nalezenému plánu na přestavbu staršího barokního zámku z roku 1806, skutečnostem zakresleným na starých mapách (na mapách druhého vojenského mapování z let 1806-11 je zámek zakreslen ještě na západní straně aeálu dvora, zatímco na mapách třetího vojenského mapování z let 1869-85 je již zámek i dvůr zakreslen v současné nové poloze) ani výsledkům stavebně-historického průzkumu, který na konci 90. let 20. století provedli archeolog Radek Tvrdík a historik Vladimír Rišlink z Regionálního muzea Kolín, který nepotvrdil u současné budovy zámku žádné barokní zdivo.

Zámek začal sloužit jako bytový dům pro 6 místních rodin, bez potřebné údržby byl ale obyvatelný jen do roku 1984, kdy se z něj odstěhovala poslední nájemnice, paní Beránková. Opuštěná stavba poté rychle chátrala, stejně jako okolní park. Po roce 1990 ho od obecního úřadu získala řada spekulativních majitelů, žádný z nich však nepřikročil k žádným opravám. V roce 1997 zdevastovanou budovu zakoupila společnost Geosan Kolín s cílem zřídit zde reprezentativní sídlo firmy. Došlo však jen k zakrytí balkónu provizorní dřevěnou stříškou a památka chátrala dál. V roce 2003 ze štítu zmizel kamenný erb rytířů z Eisensteinů, pravděpodobně byl ukraden. V roce 2006 byl již vážně poškozen krov, krytina a stropy, jejichž některé části se začaly hroutit. V roce 2007 byl proto zámek zapsán na seznam Národního památkového ústavu s nejohroženějšími památkami ČR a v dubnu téhož roku ho koupila společnost ElitProfit za účelem jeho generální rekonstrukce a následného využití pro obytné účely. V polovině roku 2012 byl sice zámek s pozemky nabídnut k prodeji za vyvolávací cenu 6 000 000 Kč, nicméně v srpnu roku 2014 započala společnost ElitProfi s rekonstrukci zámku i přilehlého parku. Rekonstrukce sice zámek zachránila z havarijního stavu, způsob jejího provedení si však vysloužil částečnou kritiku památkářů.

Po dokončení rekonstrukce v roce 2016 slouží zámek jako rodinné sídlo, nicméně je nabízen k prodeji prostřednictvím realitních kanceláří. Cena v roce 2016 činila 67 650 000 Kč, v roce 2017 byla snížena na 65 000 000 Kč a v roce 2019 byl k dispozici za 44 000 000 Kč. Přístupný není ani zámek, ani zámecký park.

Prohlášení za památku

Zámek byl 13. listopadu 1998 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 49809/2–4368.

Fotogalerie

Polní Voděrady - zámek, pohled od západu (2020)Polní Voděrady - zámek, hlavní vstupní průčelí (2020)Polní Voděrady - zámek, hlavní průčelí od západu (2020)Polní Voděrady - zámek, balkón v průčelí (2020)Polní Voděrady - zámek, střední část jižního průčelí (2020)Polní Voděrady - zámek, pohled od jihovýchoduu (2020)Polní Voděrady - zámek, průhled parkem (2020)Polní Voděrady - zámek, hlavní průčelí z parku (2020)Polní Voděrady - zámek, jižní průčelí (2017)Polní Voděrady - zámek, celkový pohled (2017)Polní Voděrady - zámek od jihozápadu (2017)Polní Voděrady - zámek v parku a krajině (2017)Polní Voděrady - zámek, kaplička v zámecké zdi (2019)Polní Voděrady - zámek během oprav (2016)Polní Voděrady - zámek (2015)Polní Voděrady - zámek, jižní průčelí (31. 12. 2012)Polní Voděrady - zámek, balkon nad vstupem (31. 12. 2012)Polní Voděrady - zámek, jihozápadní nároží (2006)Polní Voděrady - zámek, detail výzdoby stěn v jižním průčelí (2006)Polní Voděrady - zámek, dveře do parku (2007)Polní Voděrady - zámek, vstupní vestibul zámku (2006)Polní Voděrady - zámek, jižní průčelí (poč. 20. století)Polní Voděrady - zámek, půdorysPolní Voděrady - zámek, plán na nerealizovanou přestavbu (1806, architekt Matěj Čermák, Podlipanské muzeum Český Brod)

Zdroj informací

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 4. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1982.

Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, část VI, Východní Čechy. Vydalo nakladatelství Svoboda, Praha 1989.

Úlovec J.: Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 1. a 2. díl. Praha, nakladatelství Libri, 2003.

Mapa

Poloha

Zámek čp. 1 stojí na východním okraji obce při silnici do Kolína, obklopen parkem.

GPS: 49°59'35.030"N, 15°5'56.860"E

Přístupnost

Nepřístupné

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK