Cesty a památky

Kolínsko » Škvorec » evangelický kostel

evangelický kostel

Škvorec, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely moderní

Evangelický kostel, Škvorec
Druh památky: evangelický farní kostel
Datace: 1892–1893
Sloh: pseudogotika (novogotika) s novorománskými prvky
Typ: sakrální stavba
Materiál: zděné zdivo, omítka, kámen, dřevo, kov
Majitel: Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Škvorci

Evangelický kostel ve Škvorci byl vystavěn v letech 1892–1893 jako duchovní centrum zdejší evangelické komunity, která do té doby náležela k reformovanému sboru ve Kšelích. Základní kámen ke stavbě byl položen dne 12. června 1892 a již 14. května 1893 se v dokončeném chrámu konala první bohoslužba. Kostel vznikl v období výrazného rozvoje místního evangelického sboru a stal se jedním z nejvýznamnějších projevů jeho náboženské a společenské emancipace. V roce 1903 byl ve Škvorci ustaven samostatný evangelický sbor a jeho prvním farářem se stal Jarolím Nešpor (1865–1939), který zde působil již od roku 1897. Stavba prošla během své existence řadou oprav. Roku 1951 byla obnovena střecha, v roce 1955 byly opraveny varhany a do kostela byl zaveden elektrický proud. Obnova fasád byla dokončena v roce 1962 a rozsáhlá rekonstrukce celého areálu proběhla v letech 1975–1978. V roce 1993 bylo zjištěno podmáčení objektu a v čelní stěně se objevila vážná trhlina. Proto byla roku 1997 zahájena celková rekonstrukce kostela, která byla úspěšně dokončena v roce 2003.

Stavba je orientována přibližně ve směru západ–východ a představuje jednolodní obdélný kostel zakončený na východní straně půlválcovou apsidou. Nad hlavním vstupem v západním průčelí vyrůstá hranolová věž zakončená vysokou jehlancovou střechou. Zvonové patro osvětlují vysoké lomené okenní otvory, které zároveň odlehčují hmotu věže a podtrhují její novogotický charakter. Věž tvoří nejvýraznější dominantu celého areálu a svou štíhlou siluetou se uplatňuje v dálkových pohledech na Škvorec. Vnější architektura vychází z tehdy oblíbených pseudogotických forem, které jsou patrné především na štíhlých lomených okenních otvorech, kompozici věže a proporcích celé stavby. Současný vzhled je výsledkem novodobých oprav a působí velmi střídmě. Mimořádně zajímavé svědectví o původní podobě kostela přináší malba Franze Opitze z roku 1897 zachovaná v obecní kronice. Z ní vyplývá, že kostel měl původně odlišné barevné řešení průčelí i bočních stěn a byl bohatěji dekorován. Fasády doplňovaly pseudogotické nadokenní římsy, zubořezové pásy, kruhové terče a další dekorativní prvky, které byly při pozdějších úpravách odstraněny nebo potlačeny. Na apsidě se dochoval novorománský obloučkový vlys, představující jeden z mála výraznějších dekorativních motivů současné podoby chrámu.

Presbytář tvoří mělká půlkruhová apsida zaklenutá konchou, opticky oddělená od hlavního prostoru lodi vítězným obloukem. K východní části přiléhá provozní zázemí kostela. Hlavní loď má jednoduchý obdélný půdorys a vysoký interiér osvětlený řadou lomených oken. Přestože jde o stavbu poměrně skromných rozměrů, prostor působí překvapivě monumentálně díky výšce stěn a čistotě architektonického řešení. Dominantou interiéru je presbytář zaklenutý dekorativní novogotickou žebrovou klenbou, jejíž štuková žebra vyrůstají z profilovaných konzol a sbíhají se ve vrcholu klenebního pole. Ostatní části chrámu jsou řešeny střídmě v souladu s tradicí evangelického prostředí. V západní části se nachází kruchta nesená jednoduchou konstrukcí, pod kterou jsou umístěny vstupní a provozní prostory. Průčelí kruchty zdobí závěsný liturgický textil s kalichem, tradičním symbolem české reformace.

Vybavení kostela odpovídá evangelické liturgii, která klade důraz na slovo a jednoduchost prostoru. Hlavním liturgickým místem je prostý oltářní stůl situovaný v apsidě. Na kůru byly po desetiletí umístěny varhany z druhé poloviny 18. století, obsahující celkem 414 píšťal. Tento cenný nástroj sloužil téměř sto let místním bohoslužbám a ještě roku 1990 na něj varhaník Josef Popelka nahrál několik skladeb pro Československý rozhlas při mapování historického varhanního fondu Čech a Moravy. Následkem dlouhodobého zatékání však musely být varhany krátce poté rozebrány a místní sbor dosud usiluje o jejich záchranu a obnovu.

Po rekonstrukci dokončené v roce 2003 je kostel v dobrém technickém stavu a nadále slouží svému původnímu účelu. Konají se zde pravidelné bohoslužby Farního sboru Českobratrské církve evangelické ve Škvorci i další kulturní a společenské akce. Evangelický kostel tak zůstává nejen pozoruhodnou ukázkou venkovské novogotické sakrální architektury konce 19. století, ale také živým duchovním a kulturním centrem, které připomíná více než sto třicet let trvající tradici místního evangelického společenství.