Cesty a památky
kostel sv. Anny
Škvorec, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní
Kostel sv. Anny, Škvorec
Druh památky: filiální kostel
Datace: 1755 návrh, vlastní výstavba 1765–1767
Sloh: pozdní baroko
Typ: sakrální stavba
Materiál: smíšené zděné zdivo, omítka, kámen, dřevo, kov, prejzová a plechová krytina
Majitel: Římskokatolická farnost Úvaly, v roce 2026 se jedná o převod na městys Škvorec
Jako nejstarší svatostánek ve Škvorci je doložena hradní kaple, připomínaná v listině z 31. ledna 1404 spolu s kaplanem Václavem slovy: domini Wenceslai capellani castri Sqworcz. První kostel je pak ve Škvorci doložen k roku 1410, nicméně není známo, na kterém místě stával, neboť beze stopy zanikl. Starší církevní tradici místa připomíná i údaj o plebánii roku 1354. Souhlas se stavbou nového kostela vydala 23. června 1755 majitelka panství Marie Terezie Savojská, která na stavbu uvolnila 1 000 zlatých, dělníky i materiál a vypracováním návrhu v pozdně barokním slohu pověřila svého architekta Tomáše Vojtěcha Budila. Vlastní stavba podle původního projektu však byla kvůli sedmileté válce s Pruskem zahájena (je možné, nikoliv prokázan, že na místě původního kostela) až roku 1765 a dokončena byla v roce 1767. V roce 2026 probíhají jednání o převodu kostela na městys Škvorec, který chce zajistit opravu památky.
Kostel sv. Anny je jednolodní neorientovaná pozdně barokní stavba s apsidovitě uzavřeným presbytářem, k němuž se po stranách připojují prostory na půdorysu protaženého půlkruhu. Hlavní vstup vede pravoúhlým kamenným portálem, nad jehož štukovou suprafenestrou se zvedá profilovaná římsa uprostřed půlkruhově vzedmutá. V ose nad portálem je prolomeno okno v ozdobném rámci s klenákem a zaoblenou římsou. Fasády člení sokl, lizénové rámce a obdélná okna zakončená odsazeným půlkruhovým obloukem s hladkými šambránami. Hlavní průčelí je rámováno dvojicí pilastrů, ukončeno profilovanou korunní římsou a završeno atikou s nízkou hranolovou věží, doprovázenou volutovými křídly a vrcholovými vázami. Věž je členěna nárožními pilastry a okny se šambránami, kryta cibulovou bání s makovicí a křížem. Sedlovou střechu lodi kryjí tašky, střechy apsid a věže jsou plechové s červeným nátěrem.
Interiér kostela je architektonicky střídmý, avšak prostorově působivý. Loď i presbytář s vyplněnými kouty člení pilastry a sklenuty jsou plackami oddělenými podvojnými pásy, které vybíhají z přístěnných pilířů. Závěr presbytáře je zaklenut konchou. Při severní stěně je vestavěna barokní kruchta přístupná dřevěným točitým schodištěm, pod níž se nachází podkruchtí zaklenuté dvěma poli pruské klenby. V západní stěně je vložena nikovitá oratoř s dřevěným točitým schodištěm, vnitřní prostor doplňují niky, zazděný či boční portál se segmentovým záklenkem, mělké okenní výklenky a barevné vitráže. Dva z nich nesou nápis připomínající rodinu Pantečkovu a rok pořízení 1932. Světlé stěny, modře tónovaná klenba presbytáře se zlatými hvězdami, široký vítězný oblouk a nadživotní sochy při jeho pilířích vytvářejí slavnostní barokní kompozici, jejíž těžištěm zůstává hlavní oltář v závěru kostela.
Zařízení kostela je převážně barokní. Na hlavním oltáři je rokokový rámec z roku 1740 zakončený hrotitým baldachýnem s vyřezávanými drapériemi, doplněný novějším obrazem sv. Anny z roku 1866 od Karla Fišera. Po stranách oltáře jsou na stěnách presbytáře umístěny sošky sv. Jana Nepomuckého a sv. Šebestiána z roku 1730 od Jana Jiřího Šlansovského. Výraznou součástí interiéru jsou nadživotní barokní sochy sv. Augustina a sv. Mikuláše z 18. století, přenesené sem roku 1861 z kostela v Obořišti, které jsou spojovány s barokním sochařským okruhem Ignáce Františka Weisse. V lodi jsou dva boční oltáře: oltář sv. Rodiny daroval roku 1846 kníže Alois z Lichtenštejna, druhý oltář s obrazem Panny Marie Pomocné pochází z 18. století. V presbytáři pod panskou oratoří se nachází barokní socha sv. Jana Nepomuckého přenesená do kostela roku 1919. Na kruchtě jsou varhany z roku 1860 od pražského varhanáře Karla Schiffnera.
Ve věži visí dva zvony. Starší z roku 1766 odlil zvonař Jan Christian Schunke, druhý byl přelit roku 1895 Arnoštem Diaspoldem. Původně ve věži visel starší zvon vysoký 73 cm o průměru 55 cm, na jehož plášti byl reliéf Panny Marie s mečem v prsou a na protější straně savojsko-lichtenštejnský znak s letopočtem 1764. Tento zvon byl za druhé světové války zrekvírován a v prosinci 2001 bylo na základě mezinárodní dohody požádáno o finanční vyrovnání.
Kostel sv. Anny představuje jednu z nejvýznamnějších stavebních památek Škvorce. Spojuje starší středověkou sakrální tradici místa, barokní stavební iniciativu Marie Terezie Savojské a pozdější lichtenštejnské donace s hodnotným mobiliářem 18. a 19. století. Jeho architektura nevyniká okázalostí, ale vyvážeností hmot, citlivým zapojením věže do průčelí, kvalitní vnitřní prostorovou skladbou a mimořádně cenným souborem sochařské a oltářní výzdoby. V obrazu obce má kostel zásadní historickou, duchovní, urbanistickou i krajinářskou hodnotu a spolu s areálem Nového zámku, hřbitovem a okolní zelení tvoří jedno z nejpůsobivějších míst škvoreckého památkového fondu.
Kostel sv. Anny je dnes filiálním kostelem spadajícím pod Římskokatolickou farnost Úvaly s pravidelnou mší svatou druhou neděli v měsíci v 11:30 hodin.
Prohlášení za památku
Kostel sv. Anny je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 36016/2–2170.
Fotogalerie
Zdroj informací
Podlaha A.: Posvátná místa království Českého, řada první: Arcidiecése pražská, díl I., Vikariáty: Českobrodský, Čemokostelecký, Mnichovický a Prosecký. Praha 1907.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3, str. 500. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, Praha. 1980.
Mapa
Poloha
Kostel stojí severovýchodně od centra městyse v dominantní poloze ve výšce 321 m n. m.
GPS: 50°2'49.300"N, 14°44'10.930"E
Přístupnost
Přístupné po dohodě
