Cesty a památky

Kolínsko » Veltruby » fara (bývalá)

fara (bývalá)

Veltruby, Fary

Fara (bývalá), Veltruby
Datace: 1897–1898
Sloh: pozdní klasicismus s historizujícími prvky
Autor: Jan Sklenář, stavitel z Kolína
Materiál: zděné zdivo, omítka, pálená střešní krytina, dřevo
Majitel: Římskokatolická farnost Kolín

Bývalá fara ve Veltrubech vznikla v bezprostřední souvislosti se založením nové farnosti u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Prvním farářem nového kostela byl Josef Cvrček (* 2. 3. 1802 Jičín – † 14. 8. 1883 Veltruby), který roku 1836 založil farní kroniku a vedl ji až do své smrti. Po něm nastoupil 20. září 1883 farář František Kubín, jehož působení provázely spory s místními obyvateli, které se snažil mravně usměrňovat, a pro opakované stížnosti musel svou službu 20. listopadu 1888 ukončit. V té době duchovní správa sídlila ve staré faře z roku 1864 stojící v prostoru dnešního domu čp. 3, poměrně vzdáleného od kostela. Na nevhodnost této polohy opakovaně upozorňoval nový farář Josef Vobořil (* 7. 10. 1853 Uhlíře u Nové Paky – † 8. 5. 1906 Veltruby), který nastoupil 1. prosince 1888. Ve farní kronice si stěžoval zejména na zimní obtíže, kdy závěje a silné větry komplikovaly každodenní cestu ke kostelu. V listopadu 1890 proto podal žádost o výstavbu nové fary v bezprostředním sousedství chrámu. Administrativní jednání se protahovala téměř sedm let a stavba byla povolena až přípisem okresního hejtmanství v Kolíně ze dne 13. července 1897. Projekt vypracoval kolínský stavitel Jan Sklenář, který budovu současně realizoval v období od 7. srpna do prosince 1897. Dokončená fara byla zkolaudována 25. ledna 1898. Významnou událostí v novodobých dějinách objektu představoval rok 1948, kdy farní kronika zaznamenala: „Ke kostelu náleželo 7 ha pozemků. Dle zákona z roku 1948 a nařízení bylo od kostela vyvlastněno 6 ha, 1 ha zatím ponechán. Pole přidělena ke zdejšímu státnímu statku. Tak učiněno v celé republice všem kostelům a farám. Konečně alespoň nebudou mít lidé co kněžím záviděti ...“ Po zániku samostatné farnosti objekt postupně ztratil svůj původní účel a v roce 2014 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byl adaptován pro potřeby denního stacionáře organizace sociálních služeb Spirála pomoci Kolín.

Fara je jednopatrová zděná budova obdélného půdorysu zastřešená nízkou valbovou střechou s pálenou krytinou. Architektura vychází z pozdně klasicistních vzorů konce 19. století a vyznačuje se důrazem na pravidelnost, symetrii a střídmou dekorativnost. Hladké průčelí je členěno vodorovnými římsami a pravidelným rastrem okenních os. Okna mají obdélné tvary a jsou opatřena jednoduchými šambránami s nadokenními římskami. Přízemí a patro od sebe odděluje výrazná kordónová římsa, zatímco korunní římsa uzavírá celou hmotu pod střechou. Rekonstrukce z roku 2014 obnovila historické proporce stavby, nahradila dožilé konstrukce a opatřila budovu novou omítkou v kombinaci světlých a šedých tónů. Přesto si objekt zachoval charakter venkovské fary z konce 19. století a stále působí jako přirozený doplněk sousedního kostela.

Interiér byl původně uzpůsoben potřebám duchovní správy a bydlení faráře. Přízemí obsahovalo hospodářské a provozní místnosti, zatímco v patře se nacházely obytné pokoje a reprezentativnější prostory určené pro výkon duchovní služby. Dispozice odpovídala typu venkovských far budovaných v závěru 19. století, kdy se kladl důraz na praktické oddělení obytné a hospodářské části. Při přestavbě v roce 2014 byly vnitřní prostory adaptovány pro potřeby sociálních služeb a přizpůsobeny současným požadavkům na bezbariérový provoz, aniž by byla zásadně narušena základní prostorová struktura historické budovy.

Bývalá fara představuje významnou součást historického a duchovního dědictví Veltrub. Její vznik je spojen s osobností faráře Josefa Vobořila, který dokázal po letech jednání prosadit výstavbu důstojného sídla duchovní správy přímo vedle kostela. Objekt připomíná dobu, kdy fara nebyla pouze obydlím kněze, ale také centrem vzdělanosti, kronikářské činnosti a společenského života obce. V urbanistické kompozici tvoří společně s kostelem dominantní celek, který významně utváří charakter veřejného prostoru. Citlivá adaptace na denní stacionář navíc zajistila pokračování veřejně prospěšné funkce budovy i v současnosti a představuje příklad úspěšného nového využití historické stavby bez ztráty její památkové hodnoty.